Nahořany
Nahořany leží ve strakonickém okrese, v podhůří Šumavy. Okouzlují především návesními usedlostmi ve stylu zjednodušeného selského baroka.
Nahořany byly roku 1995 zařazeny mezi vesnické památkové rezervace. Tady severní část návsi s usedlostmi čp. 13, 15 a 16
Obec se nachází nedaleko města Volyně v kopcovité krajině polí a lesů. Je položena poměrně vysoko – 823 metrů nad mořem a díky tomu se přímo z okrajů vesnice nabízejí krásné výhledy na vzdálené šumavské hřbety v oblasti Horního Povltaví. V obci je evidováno 55 popisných čísel, v nichž žije asi sedmdesátka obyvatel.
U silnice směrem na Čestice stojí výklenková kaplička s křídlovým štítem
Podle půdorysného členění jsou Nahořany návesním sídlem středověkého původu, tzv. okrouhlicí. Chalupy jsou soustředěny kolem nevelké svažité návsi, v jejímž středu stojí pod korunami lip kaple sv. Anny z konce 19. století. Mladší zástavba vyrostla kolem přístupových cest, u silnice do Volyně pak vznikla ještě samostatná skupinka domů.
Inspirace selským barokem
Historie vsi sahá hluboko do minulosti. První písemné záznamy pocházejí z roku 1314, kdy jsou Nahořany jako součást tzv. Volyňského újezdu (tradiční majetek českých královen) zmíněny v listině královny Elišky Přemyslovny. Veškerá práva a privilegia nahořanských hospodářů zůstávala zachována až do roku 1585, než byla zrušena císařem Rudolfem II. Od té doby se nahořanští sedláci stali vrchostenskými poddanými. Od 17. století ves patřila ke lčovickému panství.
Nejcennější usedlost, čp. 1
V polovině 19. století se na Jihočesku výrazně zlepšila ekonomická situace vesnického obyvatelstva, důsledkem čehož si mnozí v celé široké oblasti své usedlosti přestavovali. V módě bylo tzv. selské baroko – styl vynikající především bohatou výzdobou průčelních štítů.
I v Nahořanech v této době dostaly zemědělské usedlosti čp. 1, 13, 15, 16 a 18 (na návsi) tuto podobu, i když zjednodušenou. Štíty domů i hospodářských stavení jsou tu poměrně prosté a mají nenáročnou štukovou výzdobu.
Na malebné návsi
Nahořanské usedlosti mají zděné domy se střídmým průčelím a menší dvory, uzavřené zdmi s klenutými bránami. Nejvíce jich je na samotné návsi.
Kaplička sv. Anny v dolní části návsi
Na východní straně mají domy i sýpky trojúhelníkové štíty. Na samém okraji stojí usedlost čp. 1, kterou znalci architektury obdivují nejvíce. Jde o dům s jednoduše zdobeným štítem a sýpku s trojicí větracích okének ve štítu. Dvůr uzavírá krátká ohradní zeď s půlelipticky klenutou bránou. Nad vjezdem je bohatě tvarovaný nástavec, v dolní části členěný pilastry a v horní části polosloupky.
Také vedlejší usedlost čp. 18 má pozoruhodně tvarovaný nástavec nad segmentově klenutou bránou. Samotný dům pak zdobí kapličková nika.
V severovýchodním koutu návsi, trochu zastrčené, stojí čp. 16. Má pěkně tvarovaný křídlový štít členěný třemi pilastry, mezi nimiž jsou průduchy ve tvaru klíčové dírky. Ohradní zeď uzavírá půleliptická brána. K tomuto domu patří patrová sýpka, jedno s nejstarších zdejších stavení vůbec.
U domu čp. 5 stojí cenná sýpka s dvěma průduchy ve tvaru plaménků ve štítu
Vedlejší čp. 15 má nedávno obnovenou fasádu. Trojúhelníkový štít zdobí malá nika a nad ní poloslunce. K domu patří jednoduchá klenutá půleliptická brána. Podobná patří i k sousednímu čp. 13, které má křídlový štít zcela bez ozdob. Kdysi měl štukovou výzdobu; ještě dnes trochu prosvítá.
Také řada dalších domů v dolní části návsi a mezi ostatní zástavbou si zachovala tradiční vzhled. Z hlediska památkové ochrany jsou mezi nimi i cenná hospodářská stavení, špýchary a stodoly. Vzhledem k nenarušené hmotě domů a celkovému malebnému rázu především návesního prostoru se není co divit, že jsou Nahořany (od roku 1995) pod ochranou památkářů.
TEXT: MARTINA LŽIČAŘOVÁ
FOTO: PETR ŽIVNÝ
Nahořany
