U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Jezevčí zimování
Kategorie: Volný čas | Autor: Jan Rys
Málokdo toho o této neškodné noční kunovité šelmě ví trochu víc. To, co se traduje – že je to samotářský kmotr, mrzout a nerudný tvor, totiž vůbec neodpovídá pravdě.
Jezevec je užitečný při likvidaci různého škodlivého hmyzu, mršin a drobných hlodavců. Je všežravý, moc si nevybírá: žába, slimák nebo hmyz, kořínky rostlin, dozrávající obilí, lesní plody, prostě vše, co dokáže jeho žaludek zpracovat. V temné noci se řídí sluchem a velmi jemným čichem. Svalnaté, široké tlapy s ostrými drápy dokážou vydolovat ze země i vosí či sršní hnízda s plásty larev a zrovna tak pelíšky drobných hlodavců s mláďaty. Není jen samotářským lovcem, vede život v páru a určitý čas i se svými odrůstajícími potomky. Vztahy v jezevčí rodině jsou klidné, prokazují si i různé úsluhy, například si navzájem čistí srst. Rádi ji jeden druhému pročesávají drápy nebo zuby. Jezevec s jezevčicí spolu obvykle nebydlí, každý má svou noru, často vzdálenou od sebe kus cesty. Vzájemně se ale pravidelně navštěvují a utužují trvalý rodinný svazek. Na konci podzimu bývá jezevec dobře vypasený a zasádlený. Starší zvíře může mít nastřádáno pod kůží až na dva palce vysoko tuku. V tu dobu si začíná připravovat noru pro své zimní pospávačky. Dosavadní výstelku, která je už sle-hlá a zvlhlá, vyhrabe ven a z okolí si natahá novou, suchou a ve dvojnásobném množství. Bývá to směsice stařiny, listí a mechu. S prvními mrazy ulehne do zatepleného lože, hlavu skrčí mezi přední běhy a usne. Zimní spánek jezevce ale není nijak hluboký, proto se také nazývá nepravý. Nesnižuje se mu tělesná teplota a srdce pracuje normálně. Zimní spánek častokrát přeruší, a to nejen při oblevě. Musí vyjít z nory, aby se napil a vyprázdnil. V teplejších zimách méně pospává a více opouští pelech hledat nějaký kořínek nebo ulovit neopatrného hraboše. Podle klimatu v přírodě procitá obvykle na konci února nebo začátkem března k pravidelnějším nočním výpravám za potravou. Tou dobou už je natolik vyhublý, že váží o polovinu méně než na podzim. Kůže na něm doslova visí a při chůzi občas zavrávorá slabostí. První cesta po probuzení vede vždy k vodě, aby dehydrované tělo doplnil tekutinou, a pak se teprve stará o ukojení hladového žaludku. Požírá vše, co nachází a co je jen trochu stravitelné.
Po probuzení vede cesta jezevce vždy k vodě
