U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Jedovaté rostliny kolem nás
Kategorie: Zahrada | Autor: ing. Petr Hladík
Všichni víme, že se mezi rostlinami ve volné přírodě, na zahradě nebo v bytě vyskytují i takové, jejichž plody nebo listy jsou lidově řečeno jedovaté. I přes různá poučení získaná ve školách i doma se každoročně opakují zejména otravy dětí jedovatými rostlinami, bohužel někdy i se smrtelnými následky.
Děti jsou na jedy citlivější než dospělí. Při všech podezřeních z otravy je třeba vyhledat lékaře a co nejpřesněji ho informovat o podobě zkonzumované rostliny. První pomocí je nejčastěji vyvolání zvracení. Ale nemysleme dnes na následky, spíše na prevenci. Jsme téměř na prahu prázdnin, proto chceme připomenout zejména ty rostliny, s nimiž se můžete setkat na zahradách u chat či chalup nebo i v jejich okolí. Nejde totiž o květiny či dřeviny, které své nepříjemné vlastnosti nějak inzerují. Mnohé z nich se sbírají, suší a využívají jako rostliny léčivé, patří k okrasným či dokonce potravinářsky využívaným rostlinám (např. syrové fazole mohou způsobit otravu doprovázenou zvracením a průjmem). Při zkonzumování některých jedovatých dřevin či bylin, většinou jejich plodů, spolupůsobí také jejich podobnost s druhy užitkovými (např. rulík zlomocný, blín či vraní oko čtyřlisté lze zaměnit s borůvkami atd.). Ještě před několika generacemi vyrůstaly mnohé děti na venkově a od nejútlejšího věku slýchaly od rodičů i prarodičů o nebezpečných rostlinách v okolí. S přelivem obyvatelstva do velkých měst však byly tyto tradice přerušeny.
Kde se skrývají?
S rozvojem rekreačního bydlení se děti o víkendech a prázdninách dostávají do nového, neznámého prostředí a setkávají se s rostlinami doposud neznámými. Rozkvetlá zahrada se zářícími květy nás stěží bude nutit k tomu, abychom přemýšleli, zda některé z těchto okrasných rostlin mohou ohrožovat naše zdraví. Jedovaté druhy jsou mezi letničkami, trvalkami a v mnohých případech i mezi stromy a keři. Nejvíce jedovatých látek je v kořenech, hlízách a cibulích, dále v plodech, kůře, stoncích a listech, kdežto výjimkou je zvýšený obsah jedů v květech. Některé rostliny nebo jejich části jsou jedovaté pouze čerstvé, kdežto sušením a jejich tepelnou úpravou se jedovatost mírní nebo značně snižuje v důsledku změn a rozpadu účinných látek. Ve většině rostlin se však zmíněnými pochody jedovaté účinky rostlin nemění a zůstávají zachovány. Čemeřice černá (Helleborus niger) je trvalka kvetoucí velmi časně, někdy již v prosinci pod sněhem, bílými květy. Dlanitě dělené listy vyrůstají z tmavého podzemního oddenku. Rostlina je jedovatá celá, ale zejména její oddenek. Ačkoli se zdá, že ničím neláká k ochutnání, vyskytly se u dětí otravy po požití semen. Otrava se projevuje sliněním, pálením v ústech, zvracením, průjmem. Puls je pomalý, nepravidelný a dech ztížený. První pomocí je vyvolání zvracení, užití živočišného uhlí a projímadla. Čerstvý oddenek při kontaktu s pokožkou působí červenání kůže a puchýře.
Konvalinka vonná (Convallaria majalis) se vyskytuje ve stinných lesích a je i často pěstována na zahradě. Kvete v dubnu až v květnu a červené plody dozrávají v červenci a srpnu. Celá rostlina je jedovatá. Po požití většího množství bobulí nastává zvracení, průjem, hojné močení a závratě. Rovněž žvýkání listů působí zvracení a průjem. Nebezpečně jedovatá je i voda ve vázičce po konvalinkách.
Hlaváček jarní (Adonis vernalis) je žlutě kvetoucí bylina, v přírodě roztroušená na teplých a slunných stráních. Skalničkáři hlaváček jarní s oblibou vysazují do skalek. Kvete od března do května. Plody jsou chlupaté nažky. Obsahují jedy působící na srdce a je jimi prosycená celá rostlina. Příznaky otravy jsou zvracení, bolesti žaludku a průjem.
Ocún jesenní (Colchicum autumnale) roste na vlhčích loukách a pastvinách a pěstuje se rovněž v zahradách. Kvete v září a v říjnu nálevkovitými šesticípými květy vyrůstajícími z cibulové hlízy bez listů. Na jaře vyrůstají z hlízy dlouhé kopinaté listy a v květnu až červenci dozrávají trojboké tobolky se semeny. Celá rostlina je prudce jedovatá. Tobolky se semeny připomínají zelená chřestítka a mohou lákat děti ke hraní. Nejvíce jedu je v semenech. Záludnost ocúnu spočívá v tom, že se první příznaky otravy objevují po 2 až
5 hodinách omámeností, bolestmi žaludku, krvavým průjmem, zrychleným tepem, modráním rtů a poruchami dýchání.
Lupina, vlčí bob (Lupinus polyphyllus) se vyskytuje jako okrasná vytrvalá rostlina na zahradách a zplaňující na pasekách. Je to motýlokvětá rostlina s lodyhami v době kvetení obalenými květy. Plody jsou černohnědé chlupaté lusky s jedovatými semeny, které mohou lákat děti k ochutnání. Otrava se projevuje zvracením a dýchacími potížemi.
Mochyně židovská třešeň (Physalis alkekengi) je zajímavá letnička s ozdobnými plody podobnými lampiónku. V něm je uzavřena bobule barvy červené až oranžové. Rostlina je mírně jedovatá. Otravu může způsobit pozření
10 – 15 plodů. Projeví se nevolností, průjmem a břišními křečemi.
Pivoňka lékařská (Paeonia officinalis) svými plnými květy ozdobí každou zahradu. Plodem jsou dřevnatějící měchýřky s černými lesklými semeny. Využívá se též jako léčivá rostlina (hlavně okvětní plátky a kořen). K nevolnosti, bolesti žaludku a průjmu může dojít po požití semen nebo květních lístků. Otrava je mírná.
Překvapení zeleninové
Také některé druhy zeleniny můžeme do této skupiny zařadit. Jsou to hlavně rajčata, jejichž nezralé plody působí bolesti hlavy, břicha a zvracení. V nezralém stavu jsou jedovaté i plody oblíbené luštěniny, jako je fazol. Zvláště velké a pestrobarevné fazole lákají děti “ke hraní”. Vařením se jedovatost ztrácí. Pokud jde o ovocné dřeviny, jsou jedovaté látky obsažené v semenech peckovin, především meruněk, broskví a hořkých mandlí. Jedovatou látkou je amygdalin. Šedesát hořkých mandlí u dospělého člověka a 6 až 10 mandlí u dětí může způsobit smrt. Těžkou otravu si můžeme přivodit 20 semeny meruněk. Otrava se projevuje škrábáním v krku, zvracením, pocity slabosti, závratěmi, křečemi a růžovým zabarvením kůže.
Pozor mezi dřevinami
Bez černý (Sambucus nigra) je velmi známý, často se vyskytující keř, jehož plody, hlavně neúplně zralé, mohou při nadměrné konzumaci způsobit zvracení.
Bobkovišeň lékařská (Prunus laurocerasus) je stálezelený keř s listy na líci tmavozelenými a lesklými a na rubu světlými. Kvete v dubnu bílými květy a v srpnu dozrávají tmavé peckovičky. Dužnina plodů není jedovatá, ale jedovatá jsou semena. Sníme-li až deset plodů se semeny, způsobíme si zvracení a bolesti břicha.
Brslen evropský (Euonymus europaeus) roste volně v přírodě, často na vlhčích místech. Pěstuje se však i v zahradě. Je zajímavý tím, že jeho listy na podzim červenají. Kvete v květnu a v červnu a plody dozrávají v září a v říjnu. Jedovaté látky jsou v celém keři, hlavně v semenech a v listech. Smrtelnou dávkou pro dospělého člověka je třicet šest jeho plodů. Protože jsou rovněž červenooranžové, lákají především děti.
Příznaky otravy se projevují po 12 až 18 hodinách studeným potem, křečemi, nevolností, zvracením, vzestupem teploty, krvavým průjmem a mohou končit smrtí v bezvědomí. Známý je případ sedmiletého dítěte, u něhož dva plody způsobily těžkou otravu, trvající tři dny. Otravy způsobují i brslen bradavičnatý a brslen japonský.
Zerav západní (Thuja occidentalis) pochází ze Severní Ameriky. Jde o dřevinu, vyskytující se často na hřbitovech. Velmi se využívá rovněž do vyšších živých plotů. Jedovatými látkami je prosycená celá rostlina, hlavně vrcholové části větví, šištičky a dřevo. Jedovatý thujon vyvolává nevolnost, zvracení, bolestivý průjem a může končit až ochromením centrálního nervového systému. Rovněž při styku s kůží, např. při stříhání živého plotu ze zeravu, může u citlivějších osob dojít k podráždění pokožky a tvorbě ekzému. Podobné účinky mají i zerav východní a zerav řasnatý.
Zimolez tatarský (Lonicera tatarica) je hustý keř vysoký až 5 m. Kvete růžově až bíle v květnu a v červnu. Plody dozrávají v červenci a v srpnu. Jedovaté jsou především červené bobule. Příznakem otravy je nevolnost, krvavý průjem, zvracení a poruchy srdečního rytmu.
Štědřenec odvislý (Laburnum anagyroides) je keř vysoký až 7 metrů, kterému se někdy říká zlatý déšť. Jeho žluté květy v dlouhých převislých hroznech kvetou v květnu a v červnu. Jedovatá je celá rostlina, hlavně lusky se semeny.
Pro děti je tento keř atraktivní květy, které lákají k vysávaní, a samozřejmě svými lusky. Již za 15 až 60 minut po požití se otrava projevuje pálením v ústech, sliněním, žízní a dávením spojeným s úporným zvracením. Otravy u dětí jsou známy po žvýkání a pozření semen, nebo žvýkání kořene, chutnajícího jako “sladké dřevo”.
Pámelník bílý (Symphoricarpus albus) je hustě větvený keř s nenápadnými růžovými kvítky a bílými bobulemi, které se tvoří v září. Děti lákají především tyto bobule, protože po sešlápnutí s praskotem pukají. Otravy se objevují po požití nasládlých bobulí a projevují se nevolností, průjmem, zvracením a zčervenáním kůže.
Tis červený (Taxus baccata) roste ve stinných lesích. Je to domácí jehličnatý keř, který se pěstuje často i v zahradách. V srpnu a v říjnu se na něm objevují červené plody. Celá rostlina je jedovatá, hlavně jehlice a semena. Červený obal zvaný míšek není jedovatý. Po požití semen nebo jehlic může dojít k poruchám srdeční činnosti.
Ptačí zob obecný (Ligustrum vulgare) je keř, rozšíření hlavně jako podrostová dřevina v lesích. V zahradách se uplatňuje jako výborný krycí a výplňový keř a nejlepší je do stříhaných živých plotů. Kvete v červnu až v červenci. Bobule jsou kulaté a černé, nepříjemně svíravé chuti. Pozření méně než 10 bobulí se obejde bez potíží. Vyšší dávky vyvolávají zvracení a průjem.
***
Čemeřice
Bez černý
Lupina – vlčí bob
Zimolez
Brslen evropský
Mochyně – židovská třešeň
Bobkovišeň lékařská
Pivoňka lékařská
Ocún jesenní
Konvalinka vonná
Rajčata
Fazol
Pámelník bílý
Tis červený
FOTO J.SEDLÁKOVÁ, ČEŘ, ZI A ARCHIV
