U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Je libo PORSCHE nebo FERRARI?
Kategorie: Auto | Autor: Pavel Veselý
Když budete procházet středem Prahy a projdete pasáží Kotva, jste pár kroků od jednoho z nemnoha pražských království miniaturních modelů autíček. Po pravdě řečeno, některá z nich nejsou zase tak malinká, avšak rozhodně byste se v nich nesvezli.
Zaplňují vitríny v poměrně rozlehlém obchodě, kam chodí muži všech věkových kategorií, od školáků z prvních tříd po šedovlasé pány v letech. Jedno ale mívají společné: lásku k autům nebo motorkám, jejichž modely v různém měřítku tu najdou vystavené od podlahy málem po strop. Někteří si sem chodí doplňovat svou cílevědomě budovanou sbírku, jiní nad modelem závodní motorky prožijí chvilkový sen motocyklového závodníka, nebo si nad pečlivě vypracovanou Hondou, Yamahou či Harley Davidsonem představují romantický výlet v sedle skutečné motorky.
Auta – láska od dětství
Za pultem a mezi vitrínami stává a s návštěvníky rozpráví pan Milan Antoš. Není to běžný prodavač, který se náhodou ocitl právě zde, a ne třeba v drogerii. Sám je totiž milovníkem automobilů, sběratelem modelů a navíc také jejich tvůrcem.
“Auta mě bavila od klukovských let, proto jsem se vyučil automechanikem. Tehdy jsem se chtěl vozit hodně rychle, takže jsem upravoval motory od škodovek, aby podávaly vyšší výkon. Byla doba, kdy mě přitahoval svět závodních automobilů a v letech okolo dvacítky jsem asi tři roky dělal mechanika jednoho soutěžního týmu. Od velkých automobilů to byl krok k malým modelům, které jsem objevil na motoristických burzách. Po čase jsem zjistil, že kromě kupovaných hotových modelů jsou k dispozici taky stavebnice, ze kterých si věrný model velkého auta mohu postavit sám.”
Hotový model nebo stavebnice?
Jak ze slov pana Antoše vyplývá, jsou ve sbírání autíček dva hlavní trendy. Jednak je možné koupit si od specializovaných firem hotová autíčka v několika základních měřítcích, jednak si šikovný sběratel může postavit model auta ze stavebnice sám. Možná za to může nedostatek času a spousta nových příležitostí k rozptýlení, protože momentálně panuje trend kupování hotových autíček. Dvě světově proslulé stavebnicové firmy dokonce nedávno vyhlásily bankrot.
“Zato sbírání hotových autíček stále roste, ještě není za vrcholem. Řada sběratelů neshromažďuje všechno, ale specializuje se. Někdo bere pouze Porsche, jiný Ferrari nebo Mercedes, další je zaměřený jenom na závodní monoposty. V poslední době panuje velký odklon od kdysi velmi žádaných historických automobilů, oblíbených veteránů, kdežto nyní se sbírají především modely vozů od sedmdesátých let.”
Nářadí jak pro hodináře
Jak už jsem řekl, Milan Antoš staví pro sebe nebo pro své přátele autíčka sám. Podle slov lidí z jeho okolí patří k těm několika vyvoleným, kteří mají velmi šikovné ruce a dostatek trpělivosti, takže jeho modely mají špičkovou úroveň. Co tím máme na mysli? Například to, že k vytvoření laku už nestačí nějaký štěteček a nějaká barva…
“Je to hra na věrnost podoby se skutečným automobilem a na dokonalost provedení. Třeba laky si nechávám dělat u kamaráda, protože se lakuje dvousložkovými epoxidovými laky, které vyžadují speciální pistole i určitý tlak kompresoru, což běžnými modelářskými pistolemi nejde splnit. Lepím detaily o průměru několika desetin milimetru a na karoserii nanáším tak jemné obtisky, že je při práci může zničit jeden neopatrný pohyb.”
K nabírání kapičky lepidla a její aplikaci třeba k přilepení pojistky proti otevření kapoty závodního vozu používá strunu o průměru 0,3 mm, protože například špendlík už je ,příliš tlustý’.
Velmi rozšířeným rozměrem jsou autíčka v měřítku 1:43. Taková staví i pan Antoš. Jedno mu zabere přibližně třicet až padesát hodin času. Není divu, zvláště když si občas vymyslí takovou specialitu, jako jsou duralové středové matky o průměru dvou milimetrů pro upevnění kol, které mu na počítačem řízené fréze vytočili v Mikrotechně. K jeho pracovnímu nářadí patří skalpel, miniaturní frézka, svěráčky, pinzety, nožíky, švýcarské hodinářské pilníky apod.
Sběratelé univerzální a specialisté
“Hotové kvalitní autíčko ze stavebnice se po Evropě mezi sběrateli prodává přibližně za 165 eur, kdežto model vyrobený v továrně je na pultě za pětatřicet eur,” přibližuje finanční náročnost tohoto koníčka pan Antoš.
Jsou sběratelé univerzální, jejichž sbírka čítá přes tisíc autíček nejrůznějších značek, a pak jsou specialisté, jako jeden nadšenec, který má přes čtyři sta vozů značky Ferrari. “Já mám asi dvě stě padesát autíček, ale jejich výběr jsem zúžil pouze na závodní auta od 70. let. Ve svém oboru mám prakticky všechno, takže jsem se sbírkou spokojený.”
1 Ve vitrínách se potkávají modely cestovních, závodních i rodinných automobilů
2 Milan Antoš vytvořil kvůli fotografování
na stole improvizovanou dílničku
3 Sběratel předvádí model závodního
Ferrari tovární výroby
4 Krásně vypracovaná Corvetta z osmapadesátého roku má sundávací střechu
5 Model typické červené “ef jedničky”
ze stáje Ferrari, s níž se Michael
Schumacher stal mistrem světa
6 Ozdobně profilované kolo
je menší než lidský nehet
7 Nářadí potřebné ke kompletování sběratelských modelů připomíná
potřeby hodináře
FOTO AUTOR
