U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Je ještě třeba očkovat proti tetanu?
Kategorie: Volný čas | Autor: MUDr. Hana Roháčová, Infekční klinika FN Na Bulovce v Praze
Lidé se obávají řady nemocí – nádorů, cévních chorob, meningokokových onemocnění i dalších. Na tetanus však často zapomínají. Přitom ještě dnes na něj ve světě umírá kolem jednoho milionu lidí ročně, především v zemích, kde se proti němu neočkuje. Očkovací látka přitom existuje již od roku 1926.
V České republice jsou onemocnění tetanem vzácná, v posledních letech se objevují jen izolované případy. To však neznamená, že bychom měli na tetanus zapomenout a přestat se proti němu chránit. Stále je to nemoc, která i při nejmodernější léčbě může skončit smrtí. Tetanus vyvolává bakterie Clostridium tetani respektive její toxin. Tato bakterie patří do skupiny mikrobů, které ke svému životu nepotřebují kyslík, a nepříznivé podmínky umí překonat ve zvláštní formě, které říkáme spory. Spory jsou odolné proti vyschnutí, nezničí je ultrafialové světlo a v prachu či půdě mohou přetrvávat léta. Bakterie je však běžně v trávicím traktu zvířat, například skotu, koní i dalších. Jejich výkaly se dostává do volného prostředí, přemění se ve sporu, za příznivých okolností se opět aktivuje a vyvolá onemocnění. Jak se tedy může nakazit člověk? Cestou přenosu je vždy poranění. Nejnebezpečnější jsou poranění hluboká, nemusí být ani velkého rozsahu, stačí i trn, hřebík a podobně. Vzhledem k tomu, že bakterie tetanu mohou být přítomny všude, kde je prach a zemina, musíme být obezřetní i při poranění na silnici při pádu z kola či při úrazu na zahrádce. Zvláště nebezpečná jsou poranění, kdy dochází ke zhmoždění tkání, které jsou potom hůře prokrveny, a tudíž hůře zásobeny kyslíkem, což bakterii vyhovuje. Velmi nebezpečné jsou úrazy, které vzniknou při práci s hnojem, například píchnutí vidlemi. Na možnost nákazy ale musíme myslet také při poranění zvířetem i v dalších situacích. Klinický obraz tetanu je nápadný a už při prvních příznacích nemocného většinou zneklidní. Doba od poranění k prvním projevům nemoci může být rozdílná, pohybuje se od několika dnů až po několik měsíců. Obecně se dá říci, že čím je tato doba kratší, tím je průběh závažnější. Nemoc začíná tuhnutím svalů na krku a v obličeji, kde vede ke křečovitému, tzv. sardonickému úsměvu. Následuje stah svalů na krku, zádech, nemocný se nemůže předklonit, může být prohnut do oblouku, objeví se i křeče břišních svalů. Přidá se horečka a pocení. Křečovité stahy jsou velmi bolestivé a pacient je vnímá při plném vědomí. Svalové ztuhnutí může být tak silné, že vede až ke kostním zlomeninám. Křeče přicházejí opakovaně a může je vyvolat i nepatrný podnět jako lidský hlas, otevření dveří či jakákoliv manipulace s nemocným. Křeče mohou být omezeny jen na určité oblasti těla, ale po čase se generalizují, to znamená, že postihují celé tělo. Jestliže k těmto generalizovaným křečím dojde do 24 hodin po začátku potíží, je prognóza vždy nepříznivá a onemocnění končí smrtí. Pacient s onemocněním tetanem patří vždy na jednotku intenzivní péče, kde je léčba zaměřena na bakterii samu, na toxin, který produkuje, ale rovněž i na uvolnění svalových křečí, zajištění dýchacích cest, krevního oběhu atd. Nedílnou součástí léčby je i řádné ošetření rány, včetně zajištění přístupu vzduchu. I při odpovídající léčbě umírá 50 % nemocných. Jak se tedy můžeme proti této nemoci bránit? Základem je očkování, které se dává už dětem v kojeneckém věku, později se přeočkovává. Pokud tedy úraz utrpí dítě, není třeba žádná další očkování provádět. Pravidelné očkování však končí u dívek ve 14 letech a u mužů většinou na vojně. Dospělí tedy musí myslet na očkování sami. Vzhledem k tomu, že nyní již záznamy v nových očkovacích průkazech nemohou být, každý by měl mít ve svém vlastním zájmu poznamenán údaj o tom, kdy byl očkován. Není totiž možné nechat se při každém úrazu přeočkovat. Zbytečným přeočkováním se v těle vytváří takové množství protilátek, že další podání může vyvolat i těžkou alergickou reakci. Lze sice stanovit hladinu protilátek a podle ní určit, zda má být člověk očkován či nikoliv, na to však není v době akutního poranění čas. Přeočkovat se musí tehdy, uběhlo-li od posledního očkování 5 a více let. Pravidelně má být člověk přeočkován po l0 až l5 letech. Kompletně očkován musí být i po akutním onemocnění tetanem, neboť nemoc nezanechává imunitu. Očkování je plně hrazeno ze zdravotního pojištění.
