Jaro mezi stromečky
V řadové zástavbě v obci nedaleko Řípu jsou vzrostlé, převážně ovocné stromy, ale rostou tu i malé okrasné jehličnánky. Oblíbila si je paní domu, která se těší z prvních dnů zaslouženého důchodu.
Jaro na vlastní zahradě si Eva užívá. foto Martina Lžičařová
V domku žije Eva se svým mužem Janem a nemůže se nabažit pozemku, který jej obklopuje. Dlouhá léta jezdili na chatu k rodičům, až se jim poštěstilo koupit si zahradu i s domem. Je výhodou, že je tak akorát velká na vymýšlení i uskutečnění jejich plánů.
Sbírka, vzrůstem dosud malá
Největší Evinou zahradní láskou jsou stromy. Má jich už slušnou sbírku, ale bude ještě pár let trvat, než povyrostou a stanou se dominantními. Tuhle úlohu zatím plní převážně ovocné stromy podél plotu. Právě kvete třešeň, o kus dál přitahují oči narůžovělé svíce magnólie a kolem nich natahují větve s nalitými pupeny jabloň, nektarinka, višeň, bluma. Terasu před domem pak stíní vzrostlý smrk modrý ve společnosti štíhlých jalovců. V jejich stínu stojí betonový krb, kde se k večeru připravují mňamky.
V budce bydlí špaček se svojí rodinou . foto Martina Lžičařová
Mnohem zajímavější je pohled do nižších pater, zejména ve střední části zahrady. Do trávy jsou vetkány podivuhodné obrazce z drcené kůry, kamenů, květin, keříčků a nejzvláštnějších stromků: zakrslých i nízkých, poléhavých, převislých, na kmínku nebo tvarovaných do koulí a spirál…
Schody do obývacího pokoje jsou lemovány malými stromky. foto Martina Lžičařová
„Někdy si říkám, že ty stromy pro mě mají pochopení. Často je přesazuji, stěhuji, zahradu měním, ale zatím žádný nezahynul,“ svěřuje se Eva a ukazuje na vybrané kousky: „Dikobrazí borovice má dvoubarevné jehličky, tuhle je smrk ztepilý ˈInversaˈ, který je převislý, tady smrk ztepilý ˈFormánekˈ, ten je plazivý. U lucerny roste cypřišek hrachonosný s provázkovými jehlicemi a jedna rarita: pajehličník zlatý. Objevila jsem ho v zahradnictví v Třebízi a musela ho mít! Radši si koupím stromek než boty,“ směje se.
Ve zvlněném záhonu před domem končí většina jehličnánků. foto Martina Lžičařová
Trávník bez plevele
Na čem si dává Eva záležet, je trávník. Nevidíme v něm jediný kousek plevele! Roste v něm pouze zdravá, hustá tráva. Zahradnice radí: „Jednou týdně pažit zkrátím na pět až šest centimetrů, okraje zarovnám starým nožem, plevel vypíchnu. Třikrát ročně projedu trávník vertikutátorem, který drn prořeže noži a stejně často jej provzdušním nástavcem s drátky. Nezapomínám hnojit a často zalévám. A těším se, že za tři sta let bude mít trávník anglickou kvalitu!“
Čas prvosenek značí první teplé dny. foto Martina Lžičařová
Závlaha na dálku
Jan se nejradši realizuje v oboru, kde jsou nějaká tlačítka. Například namontoval barevné diody do japonských luceren. Jsou napájeny solárním panelem a po setmění se rozsvítí. Nebo instaloval zavlažování na dálkové ovládání. Ovšem nekoupil žádný značkový systém, protože se mu zdál drahý. Použil univerzální ovladač, kterým spouští čerpadlo, a to pak vhání vodu do pěti šachtiček, které ústí na různých místech v zahradě. „Trošku jsem si s tím pohrál a sám jsem byl překvapen, že nás to stálo jen pár korun,“ konstatuje Jan.
Kamzičník patří mezi trvalky, která kvete zářivě žlutě . foto Martina Lžičařová
Stromek u zahradní lucerny
Cypřišek hrachonosný s krásně zakulacenou korunkou roste velmi pomalu. Jméno mu dávají šišky, které se podobají hráškům. Rostlina díky zlatožluté barvě provázkových jehlic vypadá atraktivně.
. foto Martina Lžičařová
Text a foto: Martina Lžičařová
Jaro mezi stromečky
