U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
JARO KRÁČÍ PŘÍRODOU
Kategorie: Styl | Autor: JAN RYS
SOTVA SE PŘEKULÍ PÁR DNŮ V NOVÉM ROCE, LECKDO UŽ POČÍTÁ DNY DO PŘÍCHODU JARA. JEHO ZAČÁTEK JE ALE ZÁVISLÝ NA POČASÍ KONČÍCÍ ZIMY, JEŽ BÝVÁ MNOHDY VRTOŠIVÉ. AŽ KDYŽ SE KLIMA USTÁLÍ, NENÁPADNĚ DO KRAJE VSTOUPÍ PŘEDJAŘÍ A POTOM OPRAVDOVÉ JARO.
Konečně odložíme zimní kabáty a vyjdeme si do probouzející se přírody. Na každém kroku na louce, poli i v lese vidíme, jak vše ožívá. Zelené lístečky se odvážně prodírají na svět, mnohdy je předběhnou barevné květy, které rozsvítí tmavé větvoví či hnědou zem – bílé bledule a sasanky, žlutá zlatice, fialkové krokusy. Na nich se zatřepotají pestrá křídla motýlů a zabzučí včely.
V lese
Les po zimě ožívá. Ptáci si tu začínají ladit hlasivky na jarní zpěv. Nejlépe jsou slyšet za večerního nebo ranního šírání. Prvními předzpěváky bývají kosové, do jejich sóla se brzy přimíchá posmutnělá písnička červenky. Dlouho na sebe nenechá čekat zvonivé prozpěvování sýkor, modřinek a babek. S návratem zpěváků z jižních krajů se les rozezní naplno. Uslyšíme drozda, pěnkavu, slavíka či sedmihláska, ozve se kukání kukačky.
Jaro je obdobím, kdy se rodí většina mláďat. Na větší úrodu smrkových šišek reagují raným založením rodiny veverky. A tak už v březnu můžeme zahlédnout ve větvích stromů vzrostlejší mláďata. Také někteří ptáci již v tuto dobu krmí své početné potomstvo. V odlehlých lesních koutech, skryta před zvídavýma očima návštěvníků, nabírají sílu k životu kropenatá srnčata, zatím podobná spíš plyšovým hračkám.
Jarní les ožívá i v noci – pokud bychom do něj zabloudili, asi by nás vyděsily téměř hororové zvuky, které vydávají sovy, výři a puštíci.
Na poli a loukách
Jen co zmizí sníh, objeví se v polích navrátilci z jižních krajů, skřivani. Sotva sluníčko trochu oteplí krajinu, vzlétají do výše a hlaholí svůj hymnus na předjaří. Skřivani přilétají časně, aby mohli odchovat až tři pokolení. O rozkvět svého rodu se stará také zajíc polní. V suché trávě pod mezí objevíme březňáky – malé zajíčky. Sourozenci mohou být dva i čtyři, ale pohromadě je neuvidíme. Z vrozené sebezáchovy před škodnou se od sebe rozlézají a až za soumraku se vracejí do místa, kde přišli na svět, aby je matka nakojila.
Hned za skřivany přilétají do krajiny hejna špačků, čejek a strnadů. Nejnápadnějším na obloze je ovšem čáp bílý. Samec, hlava rodiny, pospíchá hájit své stálé hnízdiště. Celoročními obyvateli polí a luk jsou koroptve, dnes jich už bohužel mnoho nevidíme. Přezimují v hejnkách a začátkem března se rozdělují do párků. V květnu se koroptvímu páru líhnou kuřátka. Poslední stěhovavý pták, který se do polních revírů vrací, je zdatný lovec hmyzu ťuhýk obecný.
Našlapujme jarní přírodou ohleduplně a tiše, jen tak uvidíme z její proměňující se tváře co nejvíc a nevyplašíme její obyvatele, radující se z návratu jara stejně jako my.
Popisy k obrázkům
Koloušek ještě sotva stojí na vratkých nohou
Právě narozená koroptví kuřátka
Babočka kopřivová na kočičkách, typickém symbolu jara
Voní? Ale pozor na včelky!
Čáp bílý míří na „svůj“ komín
Na vlhkých místech rozkvétají blatouchy
Mladí puštíci mají poněkud uhrančivý pohled
Mládě veverky ve větvích
Autor fotografií: FOTO: JAN RYS A PROFIMEDIA. CZ
