U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Jarní start
Kategorie: Kouzlo zahrady – jaro | Autor: Ivan Dvořák
Víte, co vlastně dělají rostliny v zimě? Myslíte, že jen tak spí a odpočívají? Kdepak! Připravují se na jaro.
Cibuloviny sbírají sílu do podzemních orgánů, rozprostírají pod zemí své kořeny a dobývají živiny z blízkého i vzdálenějšího okolí. Jakmile se začíná prodlužovat den, nedají se zastavit. Vybíhají ze startovních bloků na první povel sluníčka. Země bývá v té době ještě pokryta sněhem a ledem, ale květinová liga nezná odkladu.
I když sněženky někdy vyrazí příliš brzy, nemohou se již vrátit a za předčasný start je příroda trestá mrazem a sněhem. To se kvítka sklopí pokorně k zemi, ale jakmile se objeví slunce, hned vyskočí. Musí totiž růst a vyvíjet se, aby mohla přijmout pyl z ostatních rostlin stejného druhu a svůj pyl prostřednictvím hmyzu poslat dál.
Pylové dopisy
Tak jako se éterem rozbíhají vlny nesoucí rozhlasový nebo televizní signál, tak se pomocí větru roznáší pyl některých rostlin. Čekají na něj například samičí kvítky lísky a jehličnatých stromů. Velká většina ostatních druhů rostlin si nechá posloužit od hmyzu. U některých se takový malý „pošťák“ zastaví jen na chvilku, jinde dostane paňáčka nektaru od cesty. Jen si vzpomeňte na keře lýkovce a jívy znějící bzučením včel, na nemotorné čmeláky narážející do květů krokusů, narcisů a primulí obalených pylem!
Květní orgány, dosud skryté v pupenech, se zjara nejdříve musí pořádně rozehřát. V zimě sílily pod tíhou sněhu a teď se protahují. Teplé oblečení – obaly pupenů jsou jim najednou malé, postupně je zevnitř napínají, až prasknou a odpadnou. Snad nejvýrazněji je to vidět na buku a jírovci.
Dřeviny, které pocházejí z Asie, z oblastí ovlivněných pravidelnými větry od moře a ze souše, na jaře startují naprosto nezadržitelně. Jsou zvyklé na to, že když začíná vanout teplý vítr od moře, zima se již nemůže vrátit. Proto se meruňka, když nastřádá více než deset dnů s teplotami přes 10 °C, probudí a již neusne. Proudí v ní míza, pupeny se nalévají zvětšujícími se květy. A nelze to vrátit. Každý větší mráz po teplém lednu pro ni znamená nebezpečí. Slabší zničí květy, silnější poškozuje i listové pupeny, mladé větvičky, dřevo.
Kdo má víc pokusů?
Jednoleté rostliny prostě vyrazí a když je mráz zničí, nedoběhnou, nevytvoří semena. Přesto se nic strašného nestane, příští rok vyklíčí z půdní zásoby semena, která pro jistotu zůstala o rok déle spát.
Dvouleté druhy mají také jeden pokus: první rok narůstají a teprve druhý kvetou. Z květů, které se vyvíjejí v prvním roce, semena nikdy nejsou.
Víceleté rostliny, stromy, keře a cibuloviny trénují na první kvetení několik let (celé dětství), ale od dospělosti jejich semena každoročně znovu dozrávají.
Každá rostlina se snaží na sebe upozornit a zajistit si potomstvo. Každá má jinou taktiku a jiné tempo. Bělostné bledulky a sněženky vylézají mezi listy, jejich květní stvol se každým dnem prodlužuje. Kvetou dva až tři týdny. Mají tak větší naději, že je včelky najdou.
Vyzývavěji „oblečené“ krokusy, modřence, narcisy a petrklíče pro své představení potřebují o něco kratší dobu. Na stejné ploše se střídají se sedmikráskami, pomněnkami, sasankami, trávám podobným bykami, luzulami, drobnokvětými chudinami, osívkami a rozrazily. Postupně je přerůstají trávy, které zcela skryjí poslední část ročního cyklu prvních startujících – zrání plodů a tvorbu semen.
Některé rostliny nespoléhají jen na krásu a barevnost okvětních plátků, ale lákají také svou vůní. Přeborníky v tomto oboru jsou lýkovec a hyacint. Fialky voní zejména před bouřkou.
Jemnou čichovou stopu zanechávají bledule, sněženka nebo modřenec, různě intenzivně voní narcisy. Sasanky, barvínek a krokusy snad nevoní vůbec. Na druhé straně jsou střemcha, řebčík královský a hloh – u nich se mísí radost z krásy květů s nelibostí jejich vůně. Ale rádi jim to odpouštíme.
A jak je to s pohlavím? Jen několik druhů rostlin má květy, které by šlo označit jako dámy a pány (líska, jíva, smrk…). Ostatní mají v květu jak samčí orgány -prašníky, tak samičí – blizny. Některým stačí k opylení vlastní pyl, jiné potřebují cizí. Primule „nesnášejí“ opylení vlastním pylem, a proto se pojistily. Blizna je pro přijetí pylu připravena dříve, než dozrají vlastní prašníky, a je uložena výše. Po jejím opylení jsou teprve přístupné prašníky. Kocouři a kočičky
Samčí jehnědy lísky rozesílají do okolí velké množství pylu, zatímco samičí červené blizničky cudně vykukují z pupenů přisedlých na větvičkách. Skoro stejně velké jsou samčí a samičí jehnědy vrb a jív. Zajímavé je, že člověk těm samičím, které jsou nenápadnější a méně hezké, říká kocouři a naopak samčím, jemně ochmýřeným, bělavým nebo stříbrným květním základům, které v pohlavní dospělosti produkují pyl, říká kočičky.
Vše, co rostlina potřebuje vědět o péči o potomstvo, má dáno v genetickém kódu. Nikdo malé kytičky neučí růst, kořenit, neučí je styl kvetení, omotávání okolo opory… Mnohé květiny tvoří padáčky, díky nimž se semínka rozletují do kraje (jíva, topol, smetanka). Jmelí má i v zimě lepkavé plody i semena. Ta se přilepí na zobák nebo nohy ptáků a odlepí se až na jiné větvi, stromě. Stejně lepkavá bývají semena řeřišnice, chudiny rolní i osívky jarní.
Dost povídání. Začíná jaro. Rostliny se chystají ke svému velkému životnímu údělu. Začínají rašit, pučet, kvést. Berou vše naprosto bez humoru. Nevědí, vyplatí-li se jim vpadnout do výstřelu nebo sedět v blocích. Spíše se však nechají zbláznit časnými výstřely slunečních paprsků a spoléhají na to, že nějak alespoň částečně úspěšně doběhnou až k plodům, semenům a že tím zvítězí. Mají totiž obyčejně jen jeden pokus za rok. A když to nevyjde, čekají na další jaro. Čas si krátí povídáním s ptáky a motýly.
Koberce z cibulek
Abychom si na jaře mohli vychutnat krásu husté výsadby cibulovin, na to musíme pamatovat koncem léta při nákupu cibulek a na podzim, kdy je vysazujeme. Do jamek vkládáme celou hrst cibulek! Skupina devíti, jedenácti či více rostlin v záhonu vypadá docela přirozeně. Po odkvětu zastřihneme zvadlé květy, ale listy necháme uschnout. Sněženky, ladoňky či modřence můžeme také vysadit do zahrady, kde se budou koberce drobných kvítků pod keři a stromy tvářit, jako by tam byly odjakživa.
Skalka hýří barvami
Na jaře kvete tolik skalniček, že to mezi kameny jen svítí! Aby se rostlinkám dobře dařilo, zajistíme jim kvalitní drenáž – zeminu či kompost smícháme se štěrkem. Při výsadbě dáváme pozor, aby vlhkost měla kam „utéct“. Odměnou za pečlivou práci bude zářivý porost na skalce či zídkách.
Popisy k obrázkům
Autor fotografií: FOTO KAMIL VARCOLLER, ING. ZDENĚK PRCHLÍK A ALEXANDR JANOVSKÝ
