U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
JANOVEC a jeho příbuzní
Kategorie: Zahrada | Autor: Petr Pasečný
PĚSTUJEME
Z jara se světlé okraje lesů a stráně v našich teplejších oblastech rozzáří tisíci zlatožlutých květů domácího janovce. Dorůstá výšky 1 až 2 metry. Větve jsou charakteristicky metlovité. Odtud také výstižný český název janovec metlatý. Nejvýraznější jsou jeho velké zlatožluté květy, typicky motýlokvěté (jako hrách, akát apod.). I když v tuhé zimě namrzne, rychle regeneruje. O jeho “regeneraci” se starají také zajíci, kteří dokáží keř ukousat až k zemi – lidově se mu proto říká “zaječí zelí”. I přesto keře rychle hustě obrážejí a většinou už příští jaro zase vykvetou. Je to nenáročný keř, vyžadující pouze slunečnou polohu, lehkou písčitou až štěrkovitou půdu bez obsahu vápna. Poněkud náročnější jsou šlechtěné kultivary. Ty mají raději půdy živnější a hlubší. Janovec, čilimník (Cytisus scoparius) má desítky kultivarů lišících se celkovým vzhledem, větvením a barvou květů. Naprosto převládající je však barva žlutá. Nově vzniklé kultivary mohou být ale i bělavé, žlutooranžové, červené, fialové až hnědočervené. Často jsou květy i dvoubarevné. Vyšší druhy v zahradách většinou vysazujeme tak, abychom zvláště na tmavším pozadí jehličnanů nebo staveb využili krásného momentu jarního kvetení. Jsou vhodné k doplnění vřesovištních partií, především v kombinaci svřesy, vřesovci, jalovci nebo jinými zakrslými jehličnany. Krásné zejména na skalkách jsou nízké plazivé druhy čilimníků. V době květu jsou pastvou nejen pro naše oči, ale i pro včely a čmeláky. Jinak jsou však během roku nevýrazné. Použití těchto nízkých druhů v zahradách je dáno jednak jejich výškou, ale i nároky. Jsou ideálními dřevinami do suchých písčitých půd, nebo i do půd těžkých, ale propustných. Vyžadují celodenně osluněná a teplá místa. Blízkými příbuznými čilimníků jsou kručinky (Genista). Nároky na pěstování mají úplně shodné s čilimníky. Čilimníky i kručinky vysazujeme s kořenovým balem, nejlépe předpěstované v květináčích nebo kontejnerech, a to na jaře, nejpozději v létě, aby do podzimu stačily dobře zakořenit. Hlavně mladé rostlinky je pak třeba na zimu chránit chvojím. Starší rostliny přesazování nesnášejí. Pokud je přece jen potřebujeme přemístit, tak zásadně v předjaří s minimálně 50 % zkrácením celé nadzemní části. I tak je však úspěch nejistý, lepší je vysadit nové mladé sazenice. Všechny druhy se snadno rozmnožují semeny, které musíme alespoň 24 hodin před výsevem namočit do teplé vody, což platí pro všechny motýlokvěté rostliny. Barevné i tvarové kultivary (neboli odrůdy) se množí jedině řízkováním.
