Jakou lazuru zvolit na nátěry dřevěných staveb
O tyto zkušenosti se s námi podělili bratři Zárubovi z Dřevozpracujícího družstva Hradec Králové. Žijí v Podorlickém skanzenu v Krňovicích nedaleko Třebechovic pod Orebem a při výstavbě roubených staveb v kraji i mimo jeho hranice vyzkoušeli většinu nátěrů, vhodných (i nevhodných) na dřevo.
Na roubence se skládanou lomenicí jsou barevně odlišeny stěny, laťování obložky okenLazura, která by vydržela na dřevě, zejména na částech situovaných na jihozápad, déle než čtyři roky, prakticky neexistuje. Nejlepší zkušenost je s klasickým českým Luxolem (Luxol TOP je o něco hustší, ale stejné kvality). Je možná nečekaně lepší než většina zahraničních prostředků.
Zkouška na dubovém dřevě
Dobrou pomůckou, jak poznat, zda je určitá lazura vhodná, je natřít s ní kus dubového dřeva. Na něm prý obvykle nátěry drží velice špatně, takže pokud se neoloupou, jsou výborné. Obecně je vhodnější používat tenkovrstvé lazury – úplně vsáknou do dřeva a přitom mají srovnatelnou životnost. Jejich následná obnova je jednoduchá a spočívá prakticky jen v novém nátěru. U silnovrstvých lazur je třeba původní nátěr před obnovou brousit a sejmout uvolněné části.
Na venkovní části roubení se začíná také znovu používat fermež zbarvená (natónovaná) černým asfaltovým penetračním lakem, který se jinak používá na penetraci betonu. Do deseti litrů fermeže se přidá jen malá sklenka (panák). Směs dostane pěknou jantarově medovou barvu. Fermežový nátěr do dřeva dobře zasákne a ztvrdne. Je hustý, má hodně sušiny, takže se ve výsledku udělá pěkně měkký povrch.
Smyslem nátěru dřeva je jeho dlouhodobá ochrana před znehodnocujícími vlivy
Tónování lazur
Kdysi se ve východních Čechách i jinde přidávaly do fermeže i různá přírodní barviva. Bývaly to barvené přírodní hlinky, třeba žlutý nebo červený jíl, popř. různé, většinou jedovaté chemické sloučeniny. Ty se dnes už samozřejmě nevyrábějí, ale jsou jiné možnosti. Jen mít odvahu.
V Krňovicích jsme vyzkoušeli například natónovanou fasádní omítkovou barvu (je to něco podobného, jako když se roubenky kdysi líčily vápnem). Ovšem ta za rok opršela a oloupala se. Vždyť i dříve bylo každoroční bílení samozřejmostí… Fasádní barva by však měla vydržet mnohem déle – je to pro uživatele mnohem jednodušší.
Na obrázku vidíte zelený nátěr okolo oken. Jde opět o obyčejný lazurovací lak – Luxol, kterým kresba dřeva prosvítá. Pokud bychom použili barvu akrylátovou, pak by kresba samozřejmě úplně zmizela.
I při takových experimentech je samozřejmě třeba vycházet z krajových vzorů a barev, obvyklých v té lokalitě. Ovšem zatím nemá většina investorů při rekonstrukci nebo nové výstavbě odvahu se k bohatým barvám vrátit. Nestálo by to za zkoušku?
Nátěry stále zkoušíme
Pokud jde o objekty v krňovickém skanzenu i další roubenky, které stavíme, používáme stále tenkovrstvou lazuru Luxol, která se dobře vsákne do dřeva, neloupe se a dá se dobře přetírat. Firma sice trochu změnila recepturu, takže to byla spíš středněvrstvá lazura, ale slyšel jsem, že v Luxolu zase měnili složení, tak ho zase zkusíme a uvidíme…
Používáme i Karbolineum Extra. Rovněž se do trámů dobře vsákne a dřevo ošetří. Na povrchu však brzy „zprašiví“ a dřevo zešedne, což se mnoha lidem nelíbí. Pak většinou volíme mírně dražší lazuru od Remmersu a zkoušíme také lazury Zero.
Text: Ing. Václav Záruba, Foto: Martina Lžičařová, Marie Rubešová a autor
