U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
JAKÉ HŘEBÍKY POUŽÍT PRO JAKOU PRÁCI
Kategorie: Dílna | Autor: Josef Černý, FOTO IVAN POLTAVEC, KRESBY JOSEF ŠŤASTNÝ
Hřebíky jsou nejběžnějším spojovacím materiálem, používaným především při práci se dřevem. Nejčastěji se vyrábějí z měkké oceli. Ještě tak před sto lety se výhradně kovaly, ve středověku se většinou používaly jen kulaté nebo čtverhranné kolíky a čepy z tvrdého dřeva. Dnes máme na výběr různé druhy hřebíků – volíme je podle toho, pro jaký účel a materiál je potřebujeme.
Mnozí chalupáři a kutilové (ale bohužel i někteří řemeslníci) používají pro spojování dřeva naprosto nevhodné prvky: například velmi tvrdé OSB desky, desky z dřevotřísky nebo z překližky spojují obyčejnými hřebíky (mnohem vhodnější jsou samořezné vruty, případně hřebíky kalené). Poměrně slabé latě naopak spojují příliš silnými vruty, pro montáž obložení z palubek místo kolářských hřebíků s malou hlavičkou používají běžné stavební. Jestliže budeme pískovanou lepenku na střešní bednění přibíjet obyčejnými hřebíky, sami při poryvu větru, která krytinu odtrhne, zjistíme, že jsme měli nakoupit hřebíky s plochou hlavou.
Délka hřebíku
Při spojování prken a fošen vzájemně nebo s hranoly a trámy bychom měli respektovat zkušenost, kterou učinily generace tesařů a truhlářů: délka hřebíku by měla být taková, aby přitlučený hřebík zasahoval dvěma třetinami své délky do podkladu. Znamená to, že délka hřebíku má být trojnásobkem tloušťky přibíjeného prkna či fošny. Jestliže použijeme hřebík kratší, může se při vysychání nedostatečně vyzrálého stavebního dřeva či při změně vlhkosti ovzduší a následných deformací dřeva doslova vytáhnout ze spoje ven. Pokud naopak použijeme hřebík delší, měli bychom jej přibíjet šikmo. V případě, že hrot hřebíku ze dřeva vyčnívá, ohneme jej kolem vhodné pomůcky (další hřebík) a zatlučeme zpátky.
Rozdělení hřebíků
Na stavbách upotřebíme nejčastěji hřebíky stavební, s obyčejnou plochou nebo se zápustnou hlavou, které se vyrábějí v délkách od 40 do 250 mm o různé tloušťce z běžné konstrukční oceli. Používáme je zejména pro montáže dřevěných konstrukcí, připevňování prkenného bednění, záklopů a podobné práce. “Krovák” je delší než 120 mm, “laťovák” kratší než 120 mm. Hřebíky se dodávají jak v provedení bez povrchové úpravy, tak pozinkované. Tvarově prakticky shodné, ale zcela odlišné co do materiálu jsou stavební hřebíky ocelové. Jsou vyrobeny z uhlíkaté oceli s vyšší tvrdostí a jsou zakalené, takže dobře proniknou tvrdými deskami OSB, dřevotřískou a překližkou. Stejně jako obyčejné stavební se vyrábějí jak s obyčejnou plochou hlavou, tak i s hlavou zápustnou. Ačkoli se kola ze dřeva zřejmě už nikde nevyrábějí, výraz kolářské hřebíky zůstal zachován. Dnes se jím označují hřebíky s velmi malou hlavičkou, které se používají všude tam, kde by neměly být nápadné – zejména pro připevňování obkladových palubek a dokončovacích podlahových a dekoračních lišt. Pro dlouhodobé spojování dřeva, kde se žádá zvýšená pevnost a vysoká trvanlivost spoje, se vyrábějí kroucené hřebíky s profilovaným dříkem. Ty mají vylisované vruby kolmé k dříku, podélné nebo spirálové (obdoba závitu s velkým stoupáním). Vyrábějí se také z kalené oceli a i v provedení pozinkovaném. Dobrou pevností v pórobetonu, cihlovém zdivu a dřevu se vyznačují ocelové háky. Jsou z tvrzené oceli, nejsou proto ohebné (pozor na příliš tvrdé zdi). Hřebíky do lehčených stavebních desek, upevňovaných na dřevo nebo zdivo, mají silný dlouhý dřík a hlavu o velkém průměru. Jsou vhodné k připevňování různých desek o malé hustotě nebo z měkkého materiálu a o velké tloušťce, například izolace na venkovní zdivo. Pro přibíjení pískované i nepískované lepenky i jiných měkkých materiálů je také nutné používat hřebíky s hlavou o velkém průměru, zvané lepeňáky (lepenkáče). Plochou své hlavy zabraňují vytrhávání podkladních měkkých materiálů. Vyrábějí se nejen z měkké oceli (i v provedení pozinkovaném), ale i z mědi, mosazi nebo z hliníku. Pod pojmem čalounické hřebíky se prodává množství typově velice různých hřebů s nejrůznějšími délkami a průměry dříků, s hlavami všech velikostí i tvarů a vyráběných z různých kovů (často mosaz nebo pomosazená či poměděná ocel). Používají se hlavně pro připevnění potahových materiálů ke kostrám křesel, pohovek a židlí. Pro jemné a téměř neviditelné upevnění ozdobných lišt se vyrábějí velmi štíhlé a dlouhé zlaté hřebíky do lišt, které nemají hlavičku. Pro připevnění lišt se dají použít i kalené hřebíky do lišt s malou kónickou hlavou. Hřebíky s kulatou hlavou najdou využití především při připevňování ozdobných lišt nebo jiných částí na nábytku – vyrábějí se z barevných kovů a stávají se tak součástí dekorace. Hřebíky na zavěšení obrazů jsou z oceli a mají ozdobnou hlavu. Používají se pro zavěšení menších lehčích obrazů na stěnu. Práci se zapuštěním nám ušetří barevný hřebík – s malou hlavičkou v různých barvách dřeva. Mezi hřebíky patří také tzv. hřeby nastřelovací, kterými se upevňují například konzole nebo elektrikářské kabelové lávky na zdi a beton. Hřeby s vysokou pevností se speciální pistolí vystřelí do zdi, ve které udrží i značné zatížení. Vyrábějí se v mnoha délkách, průměrech a tvarech (jsou např. zakončeny vnitřním či vnějším závitem). K pevnému upevnění drátěného pletiva na dřevěnou konstrukci poslouží lépe než hřebíky kovové skoby.
Kdy je hřebík lepší než vrut
* když jde o vysoký počet připevňovacích bodů (například přibíjení střešní krytiny z asfaltované lepenky), kde by se vruty prodražily,
* při montáži například transportní bedny, která má mít krátkodobou trvanlivost (třeba jen pro zaslání poštou) a menší pevnost spojů (oproti vrutům) nevadí,
* když nemáme k dispozici vruty, šroubovák, nebo dostatek času.
Několik zkušeností z dílny
* Rozštípnutí přibíjeného materiálu zabráníme tím, že na hrot hřebíku poklepeme kladívkem, a tak jeho hrot ztupíme. Profily z tvrdého dřeva bývá nutné předvrtat.
* Abychom při přibíjení palubek nebo lišt kolářskými hřebíky nepoškodili dřevo, přikládáme na hlavičku vyřazený hlavičkář na nýty nebo ocelovou tyčku menšího průměru (můžeme použít důlčík nebo upravený větší hřebík).
* Pro přibíjení malých hřebíčků, které se špatně drží, použijeme tzv. peán (používají jej chirurgové) nebo kleště s úzkými dlouhými čelistmi. Hřebíčky můžeme také zatlačit do proužku papíru a ten po jejich přibití odtrhnout.
* Pro spojování tvrdých materiálů (OSB, dřevotříska, lamino, překližka) používáme dražší, ale pevnější hřebíky kalené. Obyčejné hřebíky budeme při snaze o přibíjení zbytečně ohýbat.
* Připevňování sádrokartonových desek hřebíky je riskantní a málo profesionální: jestliže deska nepraskne při prvních úderech kladívka, rozsype se téměř určitě při posledních.
FOTO 1 – Stavební hřebík se zápustnou hlavou
FOTO 2 – Kolářský hřebík
FOTO 3 – Ocelový hák
FOTO 4 – Hřebík kroucený
FOTO 5 – Ocelový hřebík
FOTO 6 – Hřebík do lehčených stavebních desek
FOTO 7 – Hřebík do střešní lepenky
FOTO 8 – Čalounický hřebík
FOTO 9 – Zlatý hřebík do lišt
FOTO 10 – Čalounický hřebík
FOTO 11 – Kalený hřebík do lišt
FOTO 12 – Hřebík s kulatou hlavou
FOTO 13 – Hřebík na obrazy
FOTO 14 – Barevný hřebík
Obr. 1 – Pravidlo pro délku hřebíků do dřeva: asi 2/3 délky dříku mají být v podkladu
Obr. 2 – Spojení bude pevné, když budeme hřebíky zatloukat v různých směrech. Nejprve zatlučeme na obou koncích hřebíky asi do 2/3 délky, ještě jednou zkontrolujeme usazení prkna, a pak zatlučeme zbývající hřebíky šikmo mezi ně
Obr. 3 – Abychom u spojení tvaru “L” zabránili štěpení dřeva, může být nasazený díl o trochu delší. Po přitlučení ho seřízneme na požadovanou délku. Také při přibíjení v jedné řadě se mohou hřebíky dostat do stejných vláken a dřevo může prasknout. Proto je lepší umísťovat hřebíky s posunem
Obr. 4 – U tohoto spojení dřeva si pomůžeme dřevěným špalíkem, který upevníme na jedné straně hranolu šroubovou svěrkou a z druhé strany hranol hřebíkem šikmo přitlučeme. To samé uděláme z druhé strany
Obr. 5 – Zvlášť pevného spojení dosáhneme při probíjení hřebíků a pak jejich obrácením. K hřebíku se přiloží plochá ocel (třeba i šroubovák) a kladívkem se ohne jeho špička. Ta se pak zatluče do dřeva, jak je vidět na obrázku. Spodní stranu bychom při tom měli podložit těžkým kladivem nebo kusem železa
