Jaká jsou rizika dřevostavby?
Dřevostavba sice může evokovat zahradní chatku, ale řeč je o regulérním domě, jehož životnost ovlivňuje řada faktorů podobně jako u zděné stavby. S některými riziky je nutné počítat.
Základem dřevostavby jsou vždy komponenty, pro něž představuje kritickou hrozbu zejména působení vlhkosti a vody. V potaz je nutné brát i hořlavost některých materiálů. Z hlediska komfortu bydlení i nákladů na provoz stavby existuje riziko zvýšených tepelných úniků, netěsností a tepelných mostů. S kvalitou provedení izolací a jejich funkčními parametry souvisí i akustická odolnost, ale rovněž nebezpečí postupné degradace materiálů na bázi dřeva kvůli špatně provedeným izolačním opatřením, pronikání vodních par do konstrukce a následné kondenzace vlhkosti, kvůli níž hrozí vznik plísní a hniloby.
Jak tomu všemu předejít?
U domu ze dřeva a z materiálů na bázi dřeva je mimořádně důležité správné provedení stavby, dodržení všech technologických postupů a odborná erudice firmy, která stavbu provádí. Při dodávce na klíč si tedy dodavatele pečlivě prověřte, zajímejte se o reference, zkušenosti, zkuste získat informace o kvalitě práce, kterou má vámi vybraná firma už za sebou. Hodnocení lze najít na internetu, o zkušenosti se můžete podělit i s uživateli už hotových staveb. Zajímejte se také o možnost nezávislého stavebního dozoru, protože laik jen těžko posoudí, zda jsou technologické postupy důsledně dodržovány. A skryté závady se mohou projevit až za velmi dlouhou dobu a často ve lhůtě, kdy už reklamace či předělávka bez náročných stavebních zásahů nejsou možné.
Největším nebezpečím je pro dřevostavby dlouhodobé destruktivní působení vlhkosti a vody
Hoří jako papír?
Domnělou sníženou odolnost dřevostaveb proti požáru dodavatelé těchto domů vyvracejí jako mýtus. Dřevo sice je hořlavější než cihly nebo beton, ale je nutné brát v úvahu, že každá stavba tohoto typu podléhá nutnosti dodržet celou řadu bezpečnostních norem a zapálit standardní dřevěnou konstrukci není tak jednoduché, jak by se na první pohled zdálo.
Uvádí se, že podle současných platných předpisů činí spodní hranice odolnosti stavby vůči požáru kolem 15 minut. A požární odolnost staveb ze dřeva, tedy doba, po kterou by měla nosná konstrukce odolat účinkům hoření a nezhroutit se, se udává kolem 60 minut. U masivních dřevěných prvků v konstrukci se předpokládá poměrně vysoká odolnost vůči ohni, sendvičové dřevostavby posilují tuto odolnost nehořlavým nebo těžce hořlavým opláštěním. Obvykle jde o sádrokartonové desky se zvýšenou protipožární odolností nebo minerální izolaci.
Je zajímavé, že za nejodolnější klasickou dřevostavbu z hlediska nebezpečí požáru jsou považovány sruby z kulatiny a roubené domy. Kulatina i hraněné dřevo obsahují určité procento zbytkové vlhkosti, která se v případě požáru začne postupně odpařovat, což zpomaluje hoření. Když už nastane situace, že se oheň rozrůstá a teplota stoupá, vytváří se na povrchu dřeva zuhelnatělá vrstva, která brání přístupu kyslíku a chrání dosud nepoškozené dřevo. A bez přístupu kyslíku oheň postupně uhasíná. Je-li tedy pro vás podstatným kritériem volby požární odolnost dřevostavby, zajímejte se o tradiční srub či roubenku.
Víte, že…
K prevenci rizika úniků tepla a působení vlhkosti kvůli netěsnosti u dřevostaveb slouží tzv. Blower door test. Používá se pro lokalizaci netěsností především u podélných a bodových styků konstrukcí. Lze tak včas odhalit konstrukční nedostatky, které by mohly ovlivnit zejména funkčnost rekuperace (nuceného větrání).
Text: Richard Guryča
Foto: Shutterstock