U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Jak z chalupy pod Hejlovem odešla vlhkost
Kategorie: Návštěva | Autor: Marie Rubešová
Patří rodině Hanzákových z Kladna. Přestože jim cesta do Krkonoš trvá bezmála tři hodiny, nevyměnili by svou chalupu za jinou. Stojí tady v kopci svažujícím se od vrchu Hejlova už dvě stě let. Kulaté výročí slavila právě loni. A rok 2004 se také stal pro tamní chalupáře významným.
Petr Hanzák totiž reagoval jako jeden z mnoha čtenářů na článek, který jsme uveřejnili v loňském únorovém čísle. Jistě si vzpomenete, šlo o možnost bezplatné instalace systému Jevan, který umí využít suchého teplého vzduchu v podkroví pro snížení vlhkosti v přízemních prostorách.
Výzva i pro technika
Výběr stavení, které si zásah nejvíc “zaslouží”, jsme nechali na inženýru Vančatovi, který je spoluautorem systému. “Starou chalupu v Krkonoších jsem zvolil mimo jiné kvůli jejímu umístění. Kolem ní i přímo pod ní proudí voda z řady pramenů ve stráni, přiživovaná ještě dešti. Kromě toho má hodně velkou sednici a velmi malý prostor půdy, který lze pro náš projekt využít. Bral jsem to jako výzvu,” přiznává. “Když zbavíme tuhle chalupu alespoň části vlhkosti, bude to pro náš systém jako certifikát, říkal jsem si.”
Plocha sednice je 42 metrů čtverečních. Při výšce zhruba 2,5 metru je její objem 105 m3. A část půdy, o níž je řeč, má objem pouhých 35 m3. Zbytek je “rozkrájen” na několik malých pokojíků, které jsou izolované proti chladu ale i letním paprskům slunce skelnou vatou a polystyrenem. Z nich se teplo brát nemůže. A na jih, k celodennímu teplu, je nastavená jen malá část střechy, krytá eternitem.
Když jsme však loni v září chalupu navštívili, hlásili přítomní svorně, že došlo k velkému pokroku! Po necelém půlroku funkce zařízení klesla vlhkost v sednici v průměru o 10 %. A ze zdi přiléhající k severní stěně chalupy, zakousnuté v kopci, rychle mizí šedivé mapy.
Kdo má chalupu, je od řemesla
Vlhko tady bývalo vždycky. Když rodiče Petra Hanzáka chalupu v 70. letech za 50 tisíc korun koupili, byla už pět let neobývaná. A podle toho prý taky vypadala. Voda zatékala střechou a sákla z neizolovaných stěn. “Táta nechal na střechu položit nová prkna, lepenku a eternit
a chalupu zateplil. Původně byla obložena prkny svisle. On přes ně vytvořil ještě další, příčnou vrstvu. Byl strojním zámečníkem, měl strojní průmyslovku a učil v učňovské škole. Dovedl pracovat se dřevem i s kovem. Okna, dveře, nábytek, skoro všechno, co tu vidíte, je jeho dílem. Dokonce i tahle kamna,” ukazuje chalupář na zvláštní zařízení vlevo ode dveří. “Nejsou sice moc krásná, ale fungují velmi dobře. Je do nich zavedena trubka, v níž se ohřívá voda a proudí nahoru do hliníkového sudu. Vejde se tam celý hektolitr. Bereme z něj vodu na provoz v kuchyni i do sprchového koutu. Když síla ohně slábne, je možné vodu ohřívat i elektrickou spirálou.
Tátu to bavilo, byl zkrátka od řemesla. Já se snažím, ale na něj zdaleka nemám,” posteskl si Petr Hanzák. – “Kdo má chalupu, ten je od řemesla.” Vstoupil do debaty jednoznačným konstatovaním Pavel Vančata. Je to prý jen otázka vývoje a času…
Pod podlahou je dřevomorka!
Do smrti otce Hanzáka byla chalupa patnáct let obývána trvale, vždy od dubna do listopadu. Ve stavení se topilo a větralo. Ale to už dnes neplatí. A tak se zhruba před čtyřmi lety objevila pod podlahou na severní straně, v místě, kde je pod chalupou pramen, houba. “Byla to dřevomorka. Našli jsme ji pak i v bývalém kurníku za severní zdí. To nás rozhýbalo,” přiznává chalupář.
Nejdřív samozřejmě odstranili a spálili napadené dřevo. Podlaha v sednici byla ještě docela slušná, tak si mysleli, že jen vyberou napadený materiál a místo něj udělají beton. Nakonec se rozhodli pro novou podlahu. A zase dřevěnou, aby přece jen dýchala.
Kolem poloviny obvodu chalupy vykopali metr hlubokou drenážní rýhu a uložili do ní odvodňovací potrubí. Ve dne v noci z něj vytéká voda. “A pak jsme se rozhodli zkusit štěstí v chalupářské akci nabízející instalaci vysoušecího zařízení Jevan. To bylo ještě, než jsme položili nová prkna v sednici. Naše otálení se vyplatilo, protože inženýr Vančata umístil dva ventilátorky, kterými se vyhání ven vlhký vzduch, právě pod podlahu,” vysvětluje Petr Hanzák.
Instalace byla jednoduchá
Kdy se vlastně v Krkonoších poprvé sešli? “Bylo čtyřiadvacátého dubna (roku 2004, pozn. red.). Pan inženýr přijel v pátek večer a měli jsme to za sobotu hotové,” pochvaluje si chalupář. Naměřili tehdy v sednici 90 % vlhkosti. Dnes v přízemí bývá často jen něco přes 70 %. I když je půdička malá a Jevan neběží pořád, podaří se vytáhnout z chalupy zhruba 4,5 litru vody za den.
“Nejnáročnější bývá vyvrtat otvor, jímž se vede dolů teplý suchý vzduch z půdy, kde se osadí ventilační jednotka,” konstatuje odborník. Stropem musí projít hrdlová trubka o průměru 110 mm, a tak se s vrtacím kladivem často zapotím. Zejména když je na chalupě prostorná půda, kde bývá značné teplo. Sedlový tvar střechy totiž působí oteplovacím efektem. Tady se teplota na půdě nedostane ani v létě nad 30 stupňů, ale vzduch je tam samozřejmě sušší, takže systém funguje,” vysvětluje ing. Vančata.
Do vlhké sednice vstupuje vzduch z půdy nenápadnou stropní zpětnou klapkou. A ten vlhký chladný vyhánějí ven dvě odsávací jednotky, umístěné v trubkách pod úrovní podlahy. Vzduch se prohání pod celou podlahou. Přivádí se tam úzkou štěrbinou mezi krajním prknem podlahy a nejvlhčí stěnou.
“Automatické řízení systému tak, aby ventilace spínala ve chvíli, kdy bude na půdě vyšší teplota než v odvlhčované místnosti, není pro daný případ vhodné, protože k odsátí teplého vzduchu z malé půdy dojde poměrně rychle,” vysvětluje pan Vančata. “Použili jsme časový spínač s nastavením šesti půlhodinových větracích intervalů od 12 do 18 hodin – vždy s půlhodinovými přestávkami na akumulaci tepla.”
Při nastavení systému Jevan je možné vybírat z deseti programů v závislosti na ročním období, teplotách, času atd. Vše funguje automaticky, takže chalupáře při návratu nevítá vlhký zatuchlý vzduch. Po vysušení zpravidla prý vyhoví univerzální celoroční nastavení.
Když přijedeme, chalupa voní
Hanzákovi jezdí do Krkonoš hlavně v létě, kdy vyrážejí do okolí na houby nebo třeba jen tak na vyhlídku. Z Hejlova je jako na dlani vidět hřeben Lysé hory a Kotle, stejně jako Ještěd, Trosky nebo Milešovku. Každoročně tu tráví, vetšinou i se synem Tomášem a dcerou Petrou, i dva týdny letní dovolené. Výborné terény pro sjezd i na běžky je však táhnou do Krkonoš i v zimě. O té loňské už chalupa ztratila svůj zatuchlý nádech…
“Není problém se sem dostat, přestože poslední dva kilometry nahoru od státovky se jede jen úzkou asfaltovou cestou. Na odbočce je hospoda a majitel protahuje cestu až na vrchol Hejlova (835 m). Možná abychom k němu častěji zašli,” smějí se chalupáři. “Když je velký vítr, je ovšem cesta za chvíli zase zavátá. Naše felicie to zkrátka nemá jednoduché.”
Zimní kontrola na chalupě se vyplatí kvůli lyžování, ale i kvůli střeše. Krytina není zrovna kvalitní a krov na severní straně je mírně prohnutý. “Měli jsme obavu, že tam eternit ani nebude držet. Proč jsme se pro něj rozhodli? Hlavně proto, že tady materiál zhruba na půl střechy byl,” vysvětluje Petr Hanzák. Pokrývač ho prohlédl a schválil, tak jsme zbytek dokoupili. Od té doby máme veselou chalupu, protože se nám nepodařilo sehnat stejnou barvu. Na jihu je eternit červený – od silnice šedý. Z jižní strany sníh dobře sjede, ale na té prohnuté, šedivé, se drží víc. A občas s sebou vezme i nějakou tašku. Uvažujeme, jestli krytinu přece jen nevyměnit. Možná by stačila lepenka. Natřeli bychom ji asi matovou černou barvou. Naše půda by se víc zahřívala a vysušovala by sednici rychleji,” uvažuje pan Hanzák, který už má jednoduchou logiku Jevanu v malíku.”
***
Ještě pár slov o Jevanu
Shrňme tedy na závěr, proč a pro koho hlavně může být tento jednoduchý systém vysoušení staveb zajímavý.
Hodí se hlavně pro rekreační objekty, v nichž není možné každodenně větrat.
* Je vhodný i pro stavby, kde stávající izolace již nedokáže zabránit pronikání vodních par do obytných prostor.
* V novostavbách a objektech po rozsáhlejší rekonstrukci podstatně zkrátí dobu odpařování technologické vody a sníží vlhkost zdiva.
* Je tedy vhodný i pro vysoušení domů po záplavách nebo před prováděním sanačních prací. .
* Hodí se výborně i k vysoušení vlhkých sklepů.
* Systém Jevan účinně odsává i radon v oblastech s jeho zvýšeným výskytem.
* Snížením vlhkosti, prašnosti a regulací teploty zpříjemní Jevan ovzduší v obytných místnostech. A pověsíte-li poblíž půdního ventilátorku nasávajícího vzduch plátěný pytlík s usušenými bylinami, bude vám chalupa opravdu vonět.
Všechny tyto problémy lze poměrně jednoduchým a nenákladným způsobem řešit. Stačí si uvědomit, že vlhký vzduch je těžší než suchý, takže sestupuje do nejníže položených míst v místnosti. Je třeba jej odtud odvést a na jeho místo přivést vzduch suchý, pokud možno ohřátý, jaký bývá na půdách. Protože ale následkem nižší měrné hustoty teplejší vzduch stoupá samovolně vzhůru, je třeba použít nucené ventilace. A to zmíněný systém dobře umí.
Krok dál – k rekuperaci
Vývoj se nezastavil ani v olomouckém vývojovém středisku, kde v uplynulém roce vyvinuli malé rekuperační jednotky řady JEVAN 726. Využívají tepla odcházejícího vzduchu k ohřevu toho čerstvého. Jsou určeny pro místnosti do objemu asi 60 m3. Při odběru necelých 6 W se každá kWh vložená do rekuperace projeví úsporou 8 – 12 kWh v nákladech na topení. Účinnost dosahuje až 80 %. Novinkou je i průběžné celoroční sledování teploty rosného bodu venkovního vzduchu, což umožňuje nastavovat vysoušecí systémy Jevan tak, že při zachování velmi nízké spotřeby odebírají až o 22 % více vody z objektu. Další informace na e-mailové adrese: pavan@quick.cz nebo na tel.: 585 242 177.
Popisy k obrázkům
1 Bíle natřená špaletová okna s dřevěnými paprsky hledí z obložení chalupy. Jen zkušený odborník pozná, že nejde o pravé roubení
2 Petr Hanzák je rád, že v synovi našel následovníka a chalupářského nadšence
1 Pohled od jihozápadu, kde jsou ve střeše dva mansardové vikýře, osvětlující podkroví
2 Ve volném prostoru podkroví mezi obytnými místnostmi je příjemné posezení
3 Jedna z podkrovních ložnic využívá také světla ze štítového okna
4 Nad schody do podkroví je osazena hrdlová trubka, kterou proudí suchý vzduch do přízemí
5 Teploměr sleduje teplotu v nejteplejší části půdy. Ani tady však většinou nepřesáhne 30 oC
1 Chalupa je zakousnutá ve svahu, který pokračuje strmě dolů. Odvodňovací potrubí, které sbírá část vody z pramenů v kopci, je zasypáno kačírkem
2 Posezení ve velké sednici, kde se všichni scházejí nejen při jídle, zůstalo na místě, i když zbytek zařízení bylo třeba při boji s houbou a vlhkostí vystěhovat. Vlevo u okna je spínač Jevanu, vpravo na povalovém stropě zpětná klapka
3 Pohled do “postiženého” severozápadního rohu světnice; u stěny zůstala necelé dva centimetry široká mezírka, aby vzduch mohl proudit k ventilátorkům pod podlahou
1 Ze soustavy odvodňovacích trubek stále vytéká voda živená prameny ve stráni
2 Sklepní vlhkost se nasává tvarovatelným hliníkovým potrubím; suchý vzduch se sem nepřivádí z půdy, ale otevřeným poklopem ze síňky
3 Tato bílá nenápadná mřížka kryje výstup vlhkého vzduchu ze sklepa
4 Klapka, kterou ústí šachta s ventilátorem na fasádu; všimnete si jí až těsně u chalupy
Autor fotografií: FOTO MARTIN MAŠÍN
