Jak vybrat svářečku
Bohatá nabídka svářeček na kov v hobbymarketech leckterého kutila svádí k tomu, aby tímto dříve nedostupným zařízením doplnil výbavu domácí dílny.
Součástí koupě svářečky je zcela nezbytná investice do ochranných pomůcek včetně speciálních rukavic
Možnost domácího svařování je lákavá, zvláště když nejlevnější přístroje pořídíte i pod dva tisíce. Ale pozor: ne každá na první pohled velká a výkonná „mašinka“ dokáže to, co po svářečce obvykle chcete. Pro domácí svářečské práce jsou navíc nejvhodnější přístroje, jejichž rozměr lze srovnat s velikostí brašny přes rameno. Musíte ovšem svářečku vybírat v kategorii takzvaných invertorů a oproti nejlevnějším přístrojům přece jen něco připlatit.
K čemu svářečku
Svářečka je užitečný nástroj a zkušení svářeči k ní často sahají i v případech, kdy „nesvářeči“ použijí vrtačku a vruty či hřebíky a kladivo. Snadné dělení a spojování kovů dává kutilům spoustu možností, jak si pohrát. Svářečku můžete využít při stavbě plotů a výrobě branek a vrátek, hodí se při stavbě jakýchkoli zahradních konstrukcí s kovovými součástmi a může usnadnit i pracné dělení a zpracování železného odpadu.
Sváření může v mnoha případech nahradit vrtačku, šrouby a vruty
Se svářečkou snadno vyrobíte třeba rám skleníku či pařníku, podstavec pod nádrž na vodu, kozu na řezání dřeva nebo zábradlí. Ale můžete si udělat také nejrůznější úhelníky a jiné spojovací prvky pro dřevěné stavby. Bez svářečky se často neobejdou farmáři a využijete ji i v případě, že se zabýváte například opravami starých aut, motocyklů či zemědělských strojů.
Nejde tedy o až tak exkluzivní dílenský přístroj, jak by se na první pohled mohlo zdát.
Jak správně vybrat
Ale teď už k základním radám pro dobrý výběr. Odborní prodejci radí vybírat především podle toho, co vlastně chcete svařovat. Předpokládejme, že většina kutilů potřebuje univerzální přístroj pro nepravidelné použití především při svařování oceli běžných rozměrů. Svářečky jsou nejčastěji značeny počátečními písmeny anglických výrazů pro metody svařování, na které je ten či onen přístroj určen. Laikovi obvykle postačí, když bude pro základní svařování oceli vybírat mezi přístroji s označením MMA, MIG-MAG nebo TIG.
Svářečka usnadní spoustu prací a rozšíří možnosti domácí dílny
MMA (Manual Metal Arc) je metoda ručního svařování elektrickým obloukem s použitím obalovaných svařovacích elektrod. Zdrojem pro sváření může být napětí AC -střídavé (trafosvářečky) nebo DC – stejnosměrné (invertory).
MIG-MAG (Metal Inert Gas – Metal Active Gas) je metoda svařování, kdy je přídavný materiál plynule dodáván do místa sváru podávacím zařízením, přídavný materiál se taví elektrickým obloukem a tavná lázeň je chráněna před atmosférickou oxidací inertním plynem, který je vháněn na místo sváru. Jde o tzv. sváření v ochranné atmosféře. Tato zařízení jsou vhodná pro svařování slabých plechů, jeklů a opravy automobilových karoserií.
TIG (Tungsten Inert Gas) je svařovací postup, který využívá teplo uvolňované ze zapáleného elektrického oblouku, udržovaného mezi neroztavitelnou elektrodou (wolfram) a svařovaným dílem. Wolframovou elektrodu drží svařovací pistole vhodná pro přenos potřebného svařovacího proudu, která chrání samotnou elektrodu a svařovací lázeň před atmosférickou oxidací prostřednictvím proudu inertního plynu (obvykle argon), proudícího z keramické hubice. Může se použít ruční přidávání svařovacího materiálu, nebo svařovat jen natavením okrajů svařenců.
Trafosvářečka je obvykle rozměrná a poměrně těžká
„Nevybírejte svářečku jen podle hodnoty maximálního svařovacího proudu. Důležitější parametr je tzv. zatěžovatel, nebo také výkonová využitelnost. Svařujeme v desetiminutových cyklech a zatěžovatel v procentech ukazuje, kolik minut můžeme pracovat a jak dlouho musíme přístroj chladit,“ radí odborný web az-svarecitechnika.cz.
Trafo nebo invertor
A jaký je rozdíl mezi zmíněnými trafosvářečkami a invertory? Především ve velikosti, ceně a podle zkušených svářečů také v komfortu práce. Poměrně monstrózní a levné stroje v nabídce hobbymarketů jsou zpravidla trafosvářečky. Spousta zkušených kutilů jiné svářečky ani nezná, protože princip těchto přístrojů se po léta nemění a pro základní rozsah prací si s „trafem“ bohatě vystačí.
Transformátorová svářečka potřebuje běžnou elektrickou zásuvku a podle výkonu jistič alespoň 16 ampér. Většina trafosvářeček svařuje pomocí střídavého proudu, je tedy nutné vybírat elektrody pro střídavý proud. Rozměr a značnou hmotnost přístroje určuje klasický transformátor s primárním a sekundárním vinutím.
Příklad invertorové svářečky, kterou zakoupíte i s příslušenstvím v plastovém kufru
Svařovací invertor je zařízení, které umí usměrnit běžné síťové napětí. Usměrněné napětí poté elektronický obvod přemění na střídavé napětí vysoké frekvence. Vysokofrekvenční napětí se transformuje a usměrní na stejnosměrné napětí, které je použitelné pro sváření.
Výhodou invertorů je nízká hmotnost a především možnost elektronicky upravovat průběh výstupního napětí a tím ho uzpůsobit pro různé svařovací metody. Invertory umožňují „dovybavení“ nejrůznějšími funkcemi, které zvýší komfort a kvalitu práce.
Určitou jejich nevýhodou je citlivost na nečistoty. Přístroje tohoto typu je nutné chránit před prachem. Nejlépe pomocí stlačeného vzduchu z kompresoru se svářečky po sejmutí krytu pravidelně čistí od prachu a vyfoukat je třeba i zanesené otvory chladicího zařízení. Před nečistotami ostatně chraňte všechny typy přístrojů, prodloužíte jejich životnost. Udržovaná svářečka pak bude sloužit léta.
TEXT: RICHARD GURYČA
FOTO: THINKSTOCK, ARCHIV FIREM
Jak vybrat svářečku
Jak vybrat svářečku
