Jak vybírat venkovní dlažbu

Zpevnění jakékoli plochy dlažbou vždy zvýší uživatelský komfort i cenu pozemku a také rozšíří venkovní plochu kolem domu k pohodlnějšímu užívání.

Máte-li dost velký pozemek, abyste mohli pečlivě udržovat rovnováhu mezi vydlážděnými a zatravněnými plochami, můžete si gratulovat. Malý dvorek je však většinou praktičtější vydláždit celý, dlažba značně pozvedne kvalitu veškerých chodníčků a zahradních cest, dláždí se třeba i nájezdy či parkovací plochy pro auta. Vyhnete se rozblácenému terénu, snadněji se vám bude jezdit třeba s kočárem, kolečkem nebo rudlem, lepší terén získají děti pro své tříkolky a koloběžky a od věci není ani snadná údržba dlážděných ploch. To jsou argumenty pro dlažbu a platí i za předpokladu, že milujete přírodní travnaté plochy či záhony květin.

Betonové napodobeniny terasových prken jsou od dřeva k nerozeznání, ale vydrží mnohem víc. Foto: Presbeton

______________________________________________________________________

Další články speciálu Venkovní dlažba:

Mrazuvzdorná dlažba

Špalíková dřevěná dlažba

Zatravňovací dlažba

Dlažba kolem bazénu

Dlažba dělá zahradu

Venkovní dlažba

Venkovní dlažba svépomocí

DLAŽBA – kámen, nebo cihly?

Dláždění na sucho

Dlažba na zámek

Na beton

________________________________________________________________________

Lepení na beton

U dlažeb je možné stanovit celou řadu kritérií, jimiž se budeme při výběru řídit. Je to buď snaha o co nejpřirozenější souznění s jinými přírodními materiály, nebo naopak o viditelný kontrast mezi vydlážděnými plochami a zatravněným pozemkem.

Zámková dlažba je variantou betonové dlažby s výřezy (zámky), díky nimž do sebe dlaždice zapadají a dlážděná plocha je stabilnější (Foto: OBI)

Rozdílné nároky kladou jednotlivé typy dlažeb i na pokládku, takže jedním z prvních rozhodnutí ohledně dlažby je to, zda budete materiál pokládat „nasucho“ do pískového lože, nebo lepit dlaždice či kameny na vybetonovaný podklad.

Obojí má svá pro i proti, betonovat plochu je zejména v menším rozsahu pracné a ve větším (dovoz betonu domíchávačem) zase drahé. Dobře udělaný betonový podklad však poskytne stabilní, při určité průběžné péči nezničitelnou a univerzální plochu pro pálenou či kamennou dlažbu, ale i pro tenčí štípané přírodní kameny, případně i pro terasová prkna.

Velkoformátové dlaždice z betonu jsou stabilní a mohou sloužit i jako samostatné „šlapáky“ na zahradních chodníčcích. Foto: Shutterstock

Zmíněné dlažby se na betonový podklad (provedený ve spádu) obvykle lepí cementovou maltou (lepidlem) nebo je možné volit tradiční způsob pokládky do vrstvy cementové malty na vyzrálý beton. To je vhodné například pro kameny, u nichž by spotřeba stavebního lepidla neúměrně prodražila celý postup.

Dlažby i další materiály pro dláždění je vždy nutné vybírat s ohledem na umístění v exteriéru a na mrazuvzdornost. Pálené dlaždice se nejčastěji volí slinuté, v dostatečné tloušťce a s protiskluzovou úpravou. Nezapomeňte ani na možnost výběru imitací různých přírodních materiálů, například dřeva. Porézní kamenné dlažby i některé druhy kamenů můžete učinit odolnějšími s použitím ochranných penetračních nátěrů.

Specifické úpravy povrchových struktur včetně imitací jiných materiálů najdete zejména v sortimentu betonových dlažeb. Foto: Shutterstock

Pokládka na sucho

Položení dlažby na zpevněný suchý podklad, tedy pokládka bez lepení, má svá obecně respektovaná pravidla, ale jednoduše lze říct, že bez lepení na beton bude dobře sloužit pouze dlažba dost těžká na to, aby držela stabilitu a v terénu dobře „seděla.“ Můžete tedy celkem bez obav usazovat jednotlivé velkoplošné betonové dlaždice nebo ploché kameny šlapáky rovnou do lehce srovnaného travnatého terénu a nebudete-li trvat na geometrické přesnosti, budou takové nášlapné chodníčky dobře sloužit.

U dlážděných ploch je však žádoucí dosažení roviny, případně mírného spádu. Plocha musí být pěkná na pohled a nesmí se vlnit. Toho lze docílit jen částečným výkopem, zásypem a důkladným zhutněním terénu, s nímž „nehne“ ani případná kombinace vody a mrazu. Na takto upravený terén se pak do pískového lože pokládají velkoplošné betonové dlaždice nebo betonová dlažba kladená buď na sraz, nebo spojovaná pomocí známých zámků.

Nezapomínejte ani na přednosti tradičních žulových kostek, které jsou krásné, nezničitelné a vytváří dokonalý soulad se zelení i dřevem. Foto: Shutterstock

Obecně lze tyto dlažby označit za poměrně rychlou a nijak extrémně nákladnou cestu k dosažení kvalitní a odolné dlážděné plochy, přičemž zejména cena se bude lišit podle toho, zda zvolíte tvarově jednoduché dlaždice bez povrchových úprav a v odstínu betonu, nebo upravované a probarvené imitace napodobující například staré cihly. Takové dlaždice imitují starou dlažbu velmi zdařile, ale na rozdíl od cihel jsou mnohem odolnější. Za postařené repliky cihel i jinak upravené dlažební kostky, kameny či netradičně tvarované dlaždice však zaplatíte více než za základní modely betonové dlažby.

Mezi betonové dlaždice s obdobnou technologií pokládky lze zařadit i tzv. zatravňovací dlaždice. Umožňují prorůstání trávy skrze otvory v jednotlivých dlaždicích a mohou tak teoreticky vytvářet zpevněné, ale zároveň zatravněné plochy. Vypěstovat a udržet kvalitní trávník v zatravňovacích dlaždicích je však obtížné, takže se hodí spíše ke zpevnění nájezdových pruhů či parkovacího stání před chalupou.

Kamenná dlažba je exkluzivní, drahá a v exteriéru bude velmi dominantní. Vyplatí se spíše na menší plochy atrií či teras. Foto: Shutterstock

Zvláštnosti kamenů

K tradičním chalupám patří kámen a dláždit s ním můžete několika způsoby. Drahá řezaná a leštěná kamenná dlažba není přesně tím materiálem, který by k české venkovské architektuře patřil, ale takové dlaždice někdy mohou plnit účel třeba kolem bazénu či na venkovních schodech.

Další variantou je dlažební přírodní kámen, který se v tenčích variantách (zhruba 2-4 cm) lepí na betonový podklad a spáruje cementovou maltou, zatímco silnější a těžší dlažební kameny se mohou pokládat nasucho do pískového lože a spárovat jemnější frakcí štěrku.
U takto pokládaných kamenů, ale i jiných dlažeb je vhodné zabránit pozdějšímu prorůstání plevele spárami položením netkané textilie jako jedné z vrstev podkladu.

Tradiční a velmi odolnou variantou dláždění kameny je technologie štětování, u níž se používají kameny různých velikostí a částečně upravený terén se pak přizpůsobuje rozměrům každého kamene zvlášť. Mezi velké kameny se pak vtloukají menší, zpevněná plocha se někdy zasypává hlínou, jindy zůstávají kameny viditelné, pouze do spár a štěrbin se zametá hlína nebo směs hlíny a štěrku. Jde o dosti pracnou variantu zpevnění terénu, která však ve finále unese i tank.

Tradiční variantou pro dláždění chodníků i větších ploch jsou i žulové kostky různých rozměrů a barevných odstínů.

Volbou jednoduchých betonových dlaždic v přirozeném odstínu betonu obvykle nic nezkazíte, jejich odolnost je vynikající. Foto: Shutterstock

Čím dláždit?

• Keramická dlažba pro použití venku musí být vždy mrazuvzdorná a měla by mít protiskluzný povrch. Lepí se na flexibilní (pružné) lepidlo.
• Slinutá dlažba představuje odolnou, obvykle dražší variantu keramické dlažby odlišnou v tom, že materiál je probarven v celé tloušťce.
• Imitace materiálů jako beton, dřevo, kámen či mozaika jsou jednou z variant keramické lepené dlažby.
• Betonová dlažba kladená na sraz (nebo profilovaná zámková dlažba) představuje nejčastěji volenou variantu při dláždění do pískového lože.
• Velkoplošná dlažba z betonu představuje velké a těžké dlaždice na chodníky i plochy, mnohdy s povrchovou úpravou (kaménky, štěrk).
• Kámen v podobě štípané dlažby nebo šlapáků lze pokládat do malty na beton nebo nasucho do pískového lože. Lepený kámen se spáruje.
• Pálené cihly mohou sloužit jako dlažební materiál i pro suchou pokládku, pokud jsou kvalitně vypálené, jinak je ničí vlhko a mráz.
• Dřevěné špalíky představují velmi specifický atraktivní, ale i nákladný typ dlažby použitelné i v exteriéru.

Text: Richard Guryča
Foto: Shutterstock a se svolením firem Presbeton a OBI

Jak vybírat venkovní dlažbu