Jak správně parkovat

Kam s ním? To je otázka, která již zajímala klasika v dobách dávno minulých. Tehdy se jednalo o vysloužilý slamník, dnes si tuto otázku ale klade valná většina majitelů vozidel.

Kolem zaparkovaných aut by mělo zůstat dost místa pro nastoupení cestujících. Foto: Shutterstock

Výhrou je, pokud majitel automobilu vlastní garáž. Jinak nezbývá nic jiného než využít parkování pod širým nebem. Parkování na silnici se navíc řidiči nevyhnou v případě jakékoliv jízdy, například za nákupy, zábavou, prací apod.

Řada řidičů považuje parkování za jeden z obtížnějších úkonů řidičského umění. Parkování a couvání při parkování je především o tom, že víte, jak velký je automobil, ve kterém sedíte. Potřebné je naučit se z pohledu řidiče rozpoznat, kam až sahá přední a zadní nárazník. A také to, jak je vůz široký a do jaké mezery se vejde. Dobré je nacvičit si parkování někde na volné ploše, například na prázdném parkovišti, kde se můžete řídit i čárami na vozovce. Po pár pokusech řidič většinou vše dostane do oka a parkování se pak stává hračkou.

Aby všichni mohli vystoupit

Parkovat je třeba tak, aby byl schopen řidič a spolucestující bezpečně vystoupit z vozidla, a současně je třeba pamatovat i na ponechání prostoru pro nastoupení cestujících do automobilů, vedle nichž stojíme. Vzájemný odstup by měl být alespoň tři čtvrtiny metru. Pozor však na vozidla, na nichž je umístěn „parkovací průkaz označující vozidlo přepravující osobu těžce zdravotně postiženou“. Může se jednat o automobil přepravující vozíčkáře či jinou osobu s pohybovým postižením. V těchto případech je potřeba ponechat odstup nejméně 1,2 metru.

Vozidlo nesmí překážet silničnímu provozu. Foto: Shutterstock

Jak parkovat na ulici

Při podélném parkování na silnici je v první řadě důležitý výběr parkovacího místa. Špatně stojící auta snižují výhled řidičům, chodcům, cyklistům, případně přímo překážejí samotnému provozu a zhoršují tak bezpečnost. Místo, kde se nesmí stát nebo zastavit, je definováno kromě dopravních značek také vodorovným značením, například žlutou plnou a přerušovanou čárou, která je na hranici silnice nebo obrubníku.

Pokud nejsme v jednosměrné ulici, tak můžeme zastavit a parkovat jen na „své“ straně silnice, tedy vpravo ve směru jízdy. Při podélném parkování je potřeba pamatovat na to, že při zastavení musí zůstat volný alespoň jeden jízdní pruh široký nejméně tři metry pro oba směry jízdy, při stání pak musí zůstat volný jeden jízdní pruh široký nejméně tři metry pro každý směr jízdy.

Jestliže budeme parkovat, tak bychom nikdy neměli zastavit příliš prudce a vždy bychom měli včas dávat najevo náš záměr pomocí blinkrů. Příčné parkování kolmo k vozovce je pro řadu řidičů mnohem snazším manévrem, kdy si navíc mohou vybrat, zda na vybrané místo budou najíždět popředu, nebo do něj budou couvat.

Vůz je třeba zajistit proti samovolnému rozjetí. Foto: Shutterstock

Asistenční systémy pomohou

Současné moderní automobily pomáhají řidičům prostřednictvím nejrůznějších asistenčních systémů. Mezi ty patří i systémy usnadňující parkování vozidla. Dnes je již většina nových aut vybavena parkovacími senzory, díky kterým je řidič upozorněn na blížící se překážku zvukovým signálem a případně i vizuálním doprovodem na obrazovce. Dalším systémem mohou být parkovací kamery, kdy se po zařazení zpětného chodu aktivuje kamera a na obrazovku infotainmentu se přenáší obraz parkovacího místa doplněný o naváděcí linie. Ty ukazují, kam vůz pojede podle toho, jak je natočený volant.
Nejvíce sofistikované systémy pak vůz zaparkují zcela samostatně od změření potřebného místa k zaparkování až po vlastní parkovací manévr, a to jak při parkování podélném, kolmém, či příčném. A dokonce to již dokážou i v okamžiku, kdy řidič vystoupí z vozu, například v případě malého místa, kdy by bylo obtížné otevřít dveře pro vystoupení z vozu.

Jak na velkých parkovištích

Na parkovištích platí stejně jako na dalších cestách pravidla silničního provozu. Na vjezdu a výjezdu do parkoviště bývá dopravní značení, které určuje přednost jednotlivých vozidel. Uvnitř vlastního parkoviště pak již značení ve většině případů nebývá. V tomto případě zde platí pravidlo pravé ruky. Ten, kdo přijíždí zprava, by měl mít také přednost. Prvořadým pravidlem by ale měla být ohleduplnost. Sice to žádný z paragrafů neukládá, ale řidiči by si ve sporných případech měli vyjít vstříc bez ohledu na přednost–nepřednost. Navíc se na parkovištích pohybují chodci, a tak je obezřetnost vždy na místě.

Ohleduplnost je namístě i v případě, že někdo vyjíždí z parkovacího místa. Ten by měl dát přednost tomu, kdo mezi zaparkovanými auty projíždí. Kdo stojí v klidu a chce vyjet z řady zaparkovaných vozidel, měl by počkat, až nebude okolojedoucí vůz ohrožovat, a vyjede v okamžiku, kdy je volno.

Parkování v zimních podmínkách

Obecné zásady pro parkování platí i v zimním období. Vždy je potřebné alespoň letmo zkontrolovat, na jakém povrchu parkujeme. Jestliže je vedle vozidla sněhová vrstva (vzniklá například průjezdem sněhového pluhu), určitě se vyplatí sáhnout do zavazadlového prostoru pro lopatku a sníh odházet. V případě, že vyjíždíme z řady podélně parkujících vozidel, mezi nimiž jsou malé odstupy, totiž může namrzlá vrstva sněhu, kterou se budeme snažit pod plynem překonat, způsobit nepříjemné překvapení v podobě odhození našeho vyjíždějícího vozu na vedlejší automobil. Na zasněženém, či dokonce namrzlém povrchu v každém případě zacházíme citlivě s pedálem plynu i spojky. Protáčející se hnací kola auta výrazně zhoršují jeho řiditelnost. Při výběru místa pro parkování je také potřeba pamatovat na sníh a námrazu, které mohou padat ze střechy.

Pozor na samovolné rozjetí vozu

Nejen nepříjemná, ale především velmi nebezpečná je situace, kdy automobil na kluzké vozovce samovolně ujíždí. Proto je třeba udělat vše pro to, aby k něčemu podobnému nedošlo. Dříve než se rozhodne řidič vystoupit, musí mít naprostou jistotu, že jeho vůz je dostatečně zabezpečen proti samovolnému rozjetí. Pokud by se totiž zaparkovaný vůz na kluzké silnici v kopci samovolně rozjel, všechny pokusy o zachránění situace budou spíše hrou na náhodu. Je potřeba řádně zajistit automobil parkovací brzdou, při stání předkem směrem do kopce zařadit první rychlostní stupeň, v opačném případě zpátečku.

Parkujeme-li ve strmém kopci a chceme-li mít jistotu, že vozidlo v případě samovolného rozjetí nezpůsobí žádný karambol, můžeme stočit přední kola směrem k okraji silnice. Jestliže je automobil v řádném technickém stavu, mělo by stačit zabezpečení parkovací brzdou, případně doplněné zařazením příslušného převodového stupně. Když parkujeme v opravdu strmém kopci (půjde například o příjezdovou cestu na chalupu, kde plánujeme strávit víkend), podložení jednoho z kol klínem či cihlou nemusí být na škodu.

Rozdíl mezi stáním a zastavením

• Stát – znamená uvést vozidlo do klidu nad dobu dovolenou pro zastavení.
• Zastavit – znamená uvést vozidlo do klidu na dobu nezbytně nutnou k neprodlenému nastoupení nebo vystoupení přepravovaných osob anebo k neprodlenému naložení nebo složení nákladu.
• Zastavit vozidlo – znamená přerušit jízdu z důvodu nezávislého na vůli řidiče (např. v koloně).

Text: Jiří Svoboda
Foto: Shutterstock

Jak správně parkovat