U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Jak si Wabi “sešil” srub 1
Kategorie: Dřevostavby stále lákavé – speciál | Autor: Marie Rubešová
Stojí nedaleko řeky Orlice, v Osadě Vycházejícího Slunce. Když vstává nad chatou Wabi Daňka to opravdické, koukne se nejdřív přes olše vzadu zleva na terasu. Pak obejde palouk s ohništěm, zkontroluje, jestli v podkroví už všichni vstali a houpe se dál nad srubem, který si zpěvák postavil před patnácti lety.
Kdybych měl tenkrát normální trámky, udělám klasickou jednoduchou roubenou konstrukci,” vysvětluje. “Ale my jsme ji s tesařem Karlem Luhem sešívali ze všeho možného. Deset kubíků smrkového dřeva jsem získal už s původní odrbanou chatičkou. V Solnici, kde dělají smrkové dýhy a z jádra polštáře, jsem za směšnou cenu přikoupil nějakou kulatinu a ořezal jsem z ní cirkulárkou čtvrtkuláče. Těmi je chata obložena. Po ořezu zbyly sloupky čtyři krát čtyři. Ještě jsem dovezl tři kubíky třiapůlek prken. Stáli jsme nad tím a já říkám: Jak budem stavět, když nemáme stojky? Karel na to: Neboj se, stlučem tady ty čtyřky a z každé strany dáme fošnu. Jak dřevo do ruky přišlo, tak se tam kleplo, takže dnes nevím, co která zeď unese. Ale ne, není to až tak dramatické, dost jsme u toho přemýšleli,” směje se chatař.
Tenkrát o velkém potlachu
Možná nevíte, že Wabi je původně vyučen zámečníkem. A protože jeho otec, ač se původně vyučil ševcem u Baťů ve Zlíně, to dobře uměl se dřevem, přitáhl i synka k této práci. Jezdívali na chatu ve Hvozdné, kde se pořád něco opravovalo. Jak ho osud zavál na východ Čech? Upřesňuje, že to nebyl ani tak osud, jako kamarádi. Osadníci od Vycházejícího Slunce slavili v jednaosmdesátém roce padesátku. Postavili saloon, který se dá použít taky jako pódium, připravili velký oheň a pozvali trampy ze široka daleka. A protože osadníky jsou taky Láďa Straka, kapelník hradecké Lokálky, a kytarista Miloš Dvořáček, přilákali bratry Ryvoly, Nedvědy a Wabiho Daňka. “Bylo to fantastické – a já jsem tu uvízl drápkem. Pověřil jsem pár lidí, aby hlídali, kdyby se něco uvolnilo. Po několika letech hlásili, že je volná malá chatička, spíš pastouška, skládaná svisle z prken.”
Aby dřevo neshnilo…
S chatkou koupil Wabi již zmíněné stavební dřevo. A když už byl materiál… Měl to ostatně dobře vymyšlené. Zpevní pilíře, opraví obklad, vymění komín a bude hotovo. Jenže hned s pilíři se plán zadrhl. Osada totiž stojí na naplavenině, na písku z Orlice. “Obrátil jsem se na Karla Šmída, který býval krajským architektem. Má tady chatu, tudíž je dnes architektem osadním (stejně jako my s Dvořáčkem jsme osadními muzikanty). Vymyslel, co s podložím i jak by stavba měla vypadat. A já se stal betonářem. Zemním vrtákem jsem se prohryzával až dolů do štěrku a naházel tam vlastnoručně šestadvacet kubíků železobetonu! Do děr jsme pak s kamarády spustili čtyři šestimetrové dubové pilíře a celou stavbu posadili na železný rám. Kdybych ji musel někdy někam přemístit, stačilo by objednat si velkej vrtulník…” Původně si Wabi myslel, že předělá půlku chaty, pak zboří zbytek a stavbu dokončí. Tesař Luh však rozhodl, že zvládnou stavbu najednou. Na podzim začali. “Dřel jsem jak o život dokonce i v zimě, kdy jsem přespával v improvizované stavební boudě. Na prázdniny příštího roku se totiž chtěla do chaty přistěhovat žena s dětmi.” Podařilo se. V přízemku se sice chodilo po volně položených dřevotřískových deskách, ale stěny měl (v podkroví trčely do výše dvou metrů jen kůly chráněné igelitem). Také střecha, krytá původně jen asfaltovou lepenkou, už byla na svém místě. A pod ní “zaděláno” na dvě malé podkrovní ložnice. Wabi je původně nechtěl, že se tam bude skladovat leda nepořádek, ale teď klid na spaní oceňuje.
Pošetilé nápady
Chatař přiznal, že vedle stavebních kroků obdivuhodných, rozumných a nezbytných, měl v plánu i pár nápadů poněkud pošetilých. Například sklápěcí verandu. “Vždycky, když bych jel domů, vytáhl bych ji vzhůru – a sloužila by jako veliká okenice. Ale pak jsem si spočítal, že by vážila asi čtrnáct set kilo. Dala by se zvednout jen přes nějaké obrovské kladky a řetězy – jako padací most. Navíc by tahala chatu ke straně. Tak je veranda napevno. Okno vpravo ode dveří na verandu (viděno z venku) se zase otevírá dosti nezvykle ven, aby se jím mohlo podávat jídlo. “Nosí se samozřejmě dveřmi, která jsou hned vedle a pořád dokořán. S okny byla vůbec potíž. Před patnácti lety nebyl výběr. Nakonec jsem koupil paneláková, která jsou velká 150 na 80 centimetrů. Je sice dobře vidět, ale parapet tak nízko, že si člověk musí dávat bacha, aby nepropadl sklem na verandu. Hlavně děti.” Stavba komína byla prý taky zážitkem. “Nakoupil jsem bílé cihly, tenkrát po 1,70 korunách za kus, a říkal jsem si: Vyšvihnu si pěknej dvouděrák. Skoro dva dny mi trvalo, než jsem postavil metr a půl. Pak mi došlo, že jsem osel a sehnal jsem dva zedníky. Za tutéž dobu komín dodělali kompletně včetně vyspárování. A celé to stálo dva a půl tisíce, což jsem měl tenkrát za dvě hraní. Od té doby radši dělám poctivě to, co umím, a na práci, kterou neumím, si pozvu lidi.”
Chatou tekla Amazonka
Poskládat skruže na studnu pomohli kamarádi (byly 1,5 m široké, aby měla studna dostatečný objem, protože tady se může jít jen do metru, níž už je voda rezavá), sklep pod chatou vyzdili zedníci. Dobře a rychle. Ještě rychleji se do něj přiřítila velká voda. “Je to osm let nazpátek. Jako by tudy tekla Amazonka. Měli jsme ji pár centimetrů pod úrovní podlahy. Dřevo, i když nebylo ponořené, ji samozřejmě natáhlo a začalo hnít. Na opravu jsem si po zkušenostech najal fachmany. Všechno vybourali a dali tam hurdisky. Nebylo to snadné. S takovou akcí jsem samozřejmě nepočítal, a tak byly podélníky každej pes jiná ves. Vždycky podle prken, co jsem měl tenkrát po ruce. Svršek nového překladu, tedy podlaha přízemí, je z pěnobetonu. Snad to bude v pohodě, i kdyby zas přišla velká voda.” A ještě jeden nezapomenutelný příběh se u Daňků vypráví v souvislosti se stoletou vodou. Wabi tehdy přivezl z Prahy padesát desek sádrokartonu. Uskladnil je ve sklepě pod chatou a v létě chtěl udělat pěkné omítky. “Měl jsem tam původně hobru,” vysvětluje. “Když přišla povodeň, byl jsem na koncertní šňůře. Myslel jsem, že je po nich. Přijel jsem na chatu – a všech padesát desek sádrokartonu bylo v suchu. Moje žena s kamarádkou a Vávrovými z hájovny je odnosili k nim. Jsou přece jen o pár metrů výš. Mám zkrátka štěstí.”
Nejlepší jsou tady lidi
Hlavní důvod, proč Wabi Daněk vyhodil kotvu své toulavé loďky v osadě Vycházejícího slunce, stále trvá. Fajn lidi a krásná, nedotčená příroda. Mezi kamarády může dnes počítat i mnohé muže od řemesla. “Jsou vynikající,” tvrdí. “Třeba Karel Luha. Byl zbožíznalcem někde u potravinářů, ale stavět chaty bylo jeho hobby. Sám měl jednu kdesi na Stříbrňáku a mohl si tam užívat. Ale jeho práce prostě bavila. Další řemeslníky mi dohazoval Míra Chládek z Bělče, který se živí jako stavař. Na střechu dovedl klempíře, který dělal krytinu i na děkanském chrámu v Mostě. Když jsem mu podal pravici, myslel jsem, že to pertlování (dvojitě zahnutý a sklepnutý plech) dělá rukama, tak byly tuhé. A když dojde Mírovi inspirace, zajdu na pivko do hospody v Blešně. Je to lepší, než jít na pracovní úřad.” Chata se stala pro Daňkovi víc než druhým domovem. Nic jim tu nechybí. Ani elektřina a teplá voda. Wabi sice tvrdil, že by mu k umytí stačila řeka, ale pro jeho Evu a kluky by to nebylo. Dnes je za ni rád i on. “Hradečáci se zajedou osprchovat domů a co my o prázdninách? Někde otravovat? To by bylo hloupé. Než se jezdit ke kamarádům do města sprchovat, radši společně vyrazíme k řece. Řeka je zázrak. Lepší než moře. Povalujeme se hlavně na ostrůvku, ale jednou či dvakrát za odpoledne si vezmeme my chlapi cigáro a jeden taky škrtátko a sirku a vyjdeme proti proudu. Obřadně si zapálíme, škrtátko zahodíme a vnoříme se do vody. Tak jdem a plavem víc než kilometr příjemně meandrujícím korytem a vedem odborné chlapské řeči. Prostě idyla.”
Popisy k obrázkům
1 Štít je otevřený na jihovýchod směrem k Orlici; v záběru je tedy i terasa, která se nestala “padacím mostem”
2 Wabi je v Osadě Vycházejícího Slunce šťastný, i když slunce zrovna zapadá
3 Od silnice je srub uzavřenější. A osadníci vzájemně ctí soukromí. Když prý se ale někde začne s prací, sousedé přijdou a přiloží ruku k dílu. Jako když se třeba u Wabiho vrtala studna
4 Posezení pod trampskými trofejemi je u okna, o jehož parapet neradno se opírat
5 U řemeslně zdatného chataře nepřekvapí zajímavá zákoutí. Tady spíše “nadkoutí” nad krbovými kamny, kde se na síti v rámu sedícím na trámech suší bylinky a houby
1 Kuchyňku ušil truhlář přesně na míru už v době, kdy Wabi přestal řemeslníkům konkurovat…
2 Podkroví včetně sloupků, v nichž jsou zabudovány ony obrovské nosníky, Wabi obkládal spolu s Pepou Vávrou z hájovny. V této ložnici spává čtrnáctiletý Šimon, který má k muzice blíž než o pět let starší Stanislav
Autor fotografií: FOTO MARTIN MAŠÍN
