U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Jak se žije na valašských pasekách
Kategorie: Návštěva | Autor: Iva Tvrzová, FOTO PETR ZHOŘ
Kdysi tu býval život dost tvrdý. Chalupy roztroušené po kopcích, k nejbližším sousedům a do práce pěkný kus cesty. Dnešní majitelé jednoho takového stavení mají kolem sebe komfort, o jakém se dřívějším obyvatelům ani nesnilo. Ale i oni tu občas zůstanou bez elektřiny, a když je v zimě zasype sníh, jediným dopravním prostředkem zůstávají lyže a vlastní nohy.
Koupě této chalupy před více než dvaceti lety byla do značné míry hrou náhody. Dnešní majitel se shodou okolností dostal do těchto míst, chalupa mu byla nabídnuta – a protože v tom viděl zajímavou příležitost, neváhal. Stal se tak majitelem domu v naprosto katastrofálním stavebním stavu. Mělo to ovšem několik výhod – nízkou pořizovací cenu a nutnost stavení zgruntu přestavět – a udělat ho k obrazu svému. Díky kamarádům stavařům a architektům si ujasňoval, jak by mělo obydlí vypadat. Do dnešní podoby se ale dům dostával postupně. Ze začátku nebyly na všechno finanční prostředky, k některým řešením se dospělo teprve časem. Velký “zlom” nastal v okamžiku, kdy se majitelé rozhodli přesídlit na chalupu natrvalo. A nádherné přírody na moravsko-slovenském pomezí si užívat nejen o víkendech, ale každý den.
Z ruiny pohodlný dům
Dům prošel dvěma zásadními přestavbami. Co vlastně z původního stavení zůstalo? “Základy byly naštěstí dobré, zůstaly všechny obvodové zdi obytného stavení, zachovali jsme původní materiály – kámen, dřevo. K výraznější změně došlo u vnitřní dispozice a o devadesát stupňů jsme otočili střechu. Dům stojí na svažitém terénu, její současná orientace sem lépe zapadá. Celý krov je ovšem původní! Zjistil jsem dokonce, že při stavbě domu na něj byly použity trámy ze staré místní školy. To znamená, že jsou určitě přes sto let staré. Na svém místě zůstal vstup do stavení, což je dáno již zmíněným svažitým terénem kolem něj.”Dnes dům působí dojmem, že do něj byla investována spousta peněz, ačkoliv to není pravda. Něco udělali kamarádi a známí ,na oplátku’, hodně věcí si dělal majitel s manželkou sám, někdy zapojil i děti. Například otočit střechu znamenalo rozebrat ji, pohledové trámy očistit a zas je dát zpět nahoru. To zvládli ve dvou se ženou. Pustili se i do topenářských prací. “Máme tu podlahové topení a topení na pevná paliva. Spoléhat tady jen na elektřinu by bylo riskantní. Systém, jak jsme podlahové topení dělali, byl velice zajímavý. Manželka seděla nahoře na žebříku a nalévala do hadic horkou vodu, tím změkly a já jsem je dole točil do spirál. Kamarádi někdy říkají, že moje žena tu udělala víc práce než já, ale já tvrdím, že někdo to musí taky vymyslet.”
Vládne tu dřevo
Interiér domu působí impozantním dojmem díky tomu, že je to velký otevřený prostor s minimem nábytku, zato s krásnými solitérními kousky, pořizovanými postupně, jak je někde objevili. “Například staré vyřezávané křeslo bylo vyhozené na smetišti. Potřebovalo renovaci, která stála na tu dobu dost peněz – asi dva tisíce korun. Ale firma, která renovaci dělala, ho nakonec chtěla ode mě odkoupit, aby sloužilo ve výloze prezentaci jejich práce.” Vztah ke krásným věcem je vidět uvnitř chalupy i venku na zahradě. Všude se tu ve velké míře uplatnilo dřevo. Uvnitř domu například původní stropní trámy a různé konstrukční prvky (rámy dělicích prosklených příček), obklady stěn, schodiště, zajímavé výtvarné předměty a samozřejmě nábytek. Na zahradě najdeme dřevěnou pergolu nad garáží, relaxační plochy kolem bazénu jsou také ze dřeva, stejně tak ploty i mohutná zahradní plastika.
Poslední změna interiéru se týkala kuchyně. Je to už její druhá podoba. “První kuchyni jsem dělal sám, tu současnou vyrobil profesionál z dubového dřeva. Ale myšlenka, že všechno bude ve zděných výklencích s dřevěnými dvířky, ta stála už u zrodu první kuchyně. Přál jsem si také, aby nikde nebyly zbytečné hrany, líbí se mi měkký oblouk.” Ten se objevuje na různých místech interiéru.
Kamna a krb – centrum domu
Je to opravdu úctyhodná stavba. Z jedné strany pořádná venkovská kamna, z druhé impozantní krb, ze třetí kuchyňská pracovní plocha. “Topeniště jsem chtěl mít v kuchyni, aby se tam dalo topit, a z druhé strany mít krb. Musím přiznat, že jsem si sám nedovedl představit, jak to zrealizovat. Pomohl mi kamarád architekt, který můj nápad nakreslil, a spolu s dalšími kamarády jsme stavbu provedli. Z kuchyňské strany jsou klasická kamna. Pomáhal nám s nimi kamnář, byl to takový strýček z pasek, který ještě tohle řemeslo ovládal. Ale protože mu bylo asi pětaosmdesát a sám by to fyzicky nezvládl, tak jen říkal, jak to máme dělat, a my podle toho stavěli. Protože topit v létě v kamnech jen kvůli vaření by bylo nepraktické, máme v té době litinové pláty překryté dřevěným panelem se zabudovanou varnou elektrickou deskou. Ale celé se to dá zvednout a kamna normálně používat.” Komfort při přípravě pokrmů zvyšuje i zabudovaná elektrická trouba a odsavač par.
Zahrada poněkud jinak
Snad ještě náročnější proměnu než samotné stavení prodělal celý pozemek. Jestli si ale myslíte, že bude řeč o záhonech plných kytiček a zeleniny, jste na omylu. “Zahrádku jsem manželce ,zrušil’, protože jsem potřeboval, aby mi pomáhala se stavbou. Zahrada je dnes velmi jednoduchá, rostou tu vlastně jen stromy a keře.” Okrasná zeleň se pěstuje hlavně v přenosných nádobách, umístěných kolem stavení. Zahradní úpravy spočívají v něčem jiném. Když už se vědělo, že by chalupa měla sloužit trvalému bydlení, bylo potřeba provést úpravy, které by celoroční pobyt zpříjemnily. Jednalo se o garáž, bazén a hřiště. První byla na řadě garáž.”Když jsme tu bývali v zimě, bylo vždy obtížné uvést auto do provozuschopného stavu. Byl to jeden kus ledu. To nás donutilo začít přemýšlet o garáži. Aby svým vzhledem příliš nerušila, zapustili jsme ji do svahu. Na tu práci musel přijet bagr, a když tu byl, najednou mě napadlo, že ve svahu za garáží by se mohl zapustit bazén. Plechy na něj jsem totiž už delší dobu měl složené na pozemku; někdo mi je dříve dal, že je nepotřebuje. Byla to tedy taková rychlovka – a bazén byl na světě.” Někoho možná napadne, jak je to tu na horách s vodou… “To jsou věci, které si někdy člověk předem neuvědomí. Je to trochu problém, ale voda tu musí být už kvůli bezpečnosti domu, protože nepředpokládám, že by sem v případě nutnosti v zimě dorazil hasičský sbor. Voda se musí v létě dovézt v cisterně, ale zůstává tu celý rok, i přes zimu. Samozřejmě máme čističku.”
Těžko na cvičišti…
I hřiště – tedy tenisový kurt – vzniklo vlastně náhodou. Původně na jeho místě stála stará stodola, která sloužila jako sklad různého stavebního nářadí. Ale tahle potřeba přestávala být aktuální a stodola byla navíc v tak dezolátním stavu, že hrozilo spadnutí, tak se majitelé rozhodli ji zbořit. Tím tu vznikl krásný prostor a nápad, že to je to pravé místo na sportoviště. S myšlenkou na kurt totiž náš hostitel už nějakou dobu koketoval. “Když jste tady na kopci, nemůžete si jen tak jít s děckama někam zahrát. Proto jsem tu chtěl hřiště. Po jeho dokončení jsem sám dost intenzivně sportoval. A letos jsme tu pořádali už 10. ročník tenisového turnaje pro naše přátele.” Když se do stavby hřiště pouštěl, nevěděl ovšem, do čeho jde. “Tři roky jsme naváželi z okolních polí podkladní kamení – toho jediného je tu dost. Z hlouposti jsem tam utopil neuvěřitelné množství kamenů ze zbořených chlévů, což mě dnes mrzí, daly by se určitě využít lépe. Dnes bych si kámen nechal dovézt, ale tenkrát to bylo pro nás drahé.”
Tak trochu Robinsoni
Žít trvale na samotě v kopcích nemusí být vždycky jednoduché. Auto s náhonem na všechna čtyři kola zvládá cestu bez problémů po většinu roku. Jen když je v zimě hodně sněhu a cesta se nedá udržovat, musí se jít pěšky nebo jet na lyžích, jiná možnost není. Stává se to často? “Každou zimu. Jde o to, ve kterou dobu. Když to loni vyšlo na Vánoce, tak to bylo příjemné, nemuseli jsme chodit do práce. Ale při své profesi si zas nemůžu dovolit, abych byl čtrnáct dní úplně mimo. Plánovat si v zimě pracovní schůzku na osm hodin ráno je ovšem riskantní. Stane se, že neotevřete ani dveře, jak jsou zaváté sněhem, cestu ven si musíte proházet. Na cestě mohou být vývraty, nebo neprojedete, protože před vámi uvízlo jiné auto.”Ani s elektřinou to není vždycky jisté. “Stalo se, že když se dcera učila na zkoušky, tak nešla elektřina asi týden. Vymyslel jsem systém třiceti svíček a zrcadel, aby bylo co nejvíc světla. Asi bychom si měli pořídit nějaký náhradní zdroj.”
Každý den je dovolená
“Každý den, když přicházím domů, si připadám jako na dovolené. Společně si tu užíváme lyžování, horské kolo, tenis a turistiku. A protože manželka chce někdy jít mezi společnost, tak mě láká do nedaleké stylové hospůdky. Není nic příjemnějšího, než když vám žena večer říká: ,Tak pojď, jdeme do hospody.’ Kterému chlapovi se tohle přihodí?!”
FOTO 1 – K domu návštěvník vystoupá po masivním dřevěném schodišti, vlevo je vidět část pergoly před garáží
FOTO 2 – Z obrázku je dobře patrné, jak je dům posazen ve svahu
FOTO 3 – Tenisový kurt je velmi často využíván jak rodinou, tak přáteli.
FOTO 4 – Za jeho stavbou se ovšem skrývá hodně potu a mozolů
FOTO 5 – Bazén pěkně zapadá do okolní přírody i díky dřevěnému obkladu a “chodníčku”. V pozadí je vidět tenisové hřiště
FOTO 6 – Dřevo a zeleň v nádherné symbióze, lahodící oku příchozího. Za dřevěnou pergolou se skrývá garáž, zapuštěná do svahu, v pozadí vykukuje altánek
FOTO 7 – Možnost takového každodenního výhledu určitě stojí za občasné problémy s horší dostupností bydliště
FOTO 8 – Dřevěná zahradní plastika od přítele výtvarníka
FOTO 9 – Příjemný detail na přístupové cestě ke garáži a k domu. I tak lze využít starých trámů
FOTO 10 – Kamenná “studna” je nádrží na dešťovou vodu z okapu, která pak slouží k zalévání
FOTO 11 – Obytná místnost dýchá příjemnou atmosférou. Přispívá k tomu i ve velké míře se objevující dřevo (trámy, parapety, nábytek). Dřevěný obklad stěny najdeme nejen zde, ale i v jídelně, hale a na schodišti. Celou jednu stěnu a část další zaujímá velkoryse řešená pohovka – nedivme se, že sem návštěvy tak rády jezdí
FOTO 12 – Pod oknem pokoje trůní krásné vyřezávané křeslo, které náš hostitel zachránil ze smetiště a nechal zrestaurovat
FOTO 13 – Prostor schodiště, otevřený jednou stranou do obytné místnosti a nahoru do podkroví, zabydlely obrázky. K výtvarnému umění má majitel vřelý vztah, což se projevuje v celém interiéru
FOTO 14 – Pohled z obytné místnosti do haly. Příčka z průhledného skla umožňuje dobrý přístup světla do všech zákoutí. V pozadí jsou vidět zajímavé dřevěné dveře (do šatny a spíže), jejichž zárubně majitel vyrobil ze starých trámů
FOTO 15 – Obytné místnosti vévodí impozantní krb. Rozměrná zděná “skořepina”, kryjící komínové těleso, prostupuje do horního patra. Vlevo od krbu je pak velká pohovka, vpravo vedou dva schody k jídelní části
FOTO 16 – Z druhé strany krbu jsou postavena klasická kamna na pevná paliva, která ale doplňují moderní elektrické spotřebiče
FOTO 17 – Boční strana krbu slouží jako pracovní kuchyňská plocha
FOTO 18 – Část nově vyrobené kuchyně, vpravo průhled do jídelny
FOTO 19 – Součástí velkého obytného prostoru je i jídelna. Světlý nábytek hezky kontrastuje s tmavým dřevěným obkladem stěny. I tady najdeme obrázky a zajímavou dřevěnou plastiku
