Jak se zbavit pařezu
Porazili jsme u chalupy strom a teď tady zakopáváme o pařez. Tvoří se okolo něj nové výhonky a vadí nám i při sekání trávy. Co s tím?
Jestli nechceme na pozemku kopat, můžeme použít ještě chemii či houby. Nebo plánujeme dopředu a budoucí pařez využijeme k dekoraci zahrady. Některým chalupářům posloužil jako podpora pro břečťan, jiným jako sloup pro velké krmítko pro ptáčky. Další šikula jej proměnil v nohu jídelního stolu nebo na podstavec pro květináč. A najdeme ještě spoustu dalších nápadů.
Krumpáč, traktor a fréza
Pokud s odstraněním spěcháme, nezbývá než pařez vykopat. To ovšem stojí spoustu práce, sil a nepořádku na zahradě. Ideální je vyrvat pařez i s kořeny traktorem. To si ale můžeme velmi poničit trávník i povrch pozemku. Stejně jako za použití další těžké techniky.
S pozůstatkem stromu pomohou i speciální frézy. Například kolová pařezová fréza je schopna zbytek kmene zahloubit zhruba dvacet centimetrů pod zem, menší pařezy zcela odstraní. Na frézování velkých pařezů nebo jejich většího množství lze použít pásovou pařezovou frézu. Ta má zahloubení až pětačtyřicet centimetrů. Pořizovací cena stroje (na trhu najdete například značky Lumag, FSI, Husqvarna, Jensen, OBMtec, Vermeer, Prodag, Jo Beau a další) začíná na částce okolo čtyřiceti tisíc korun, ale jde i nad sto tisíc, proto se vyplatí si frézu půjčit nebo na práci povolat specializovanou firmu.
Zapůjčení (například u firmy SVP půjčovna) na 1 až 4 hodiny stojí okolo 1 160 Kč, na 1 až 5 dní 1 936 Kč, 15 a více dní 1 549 Kč. Záloha je okolo 8 000 korun a pronájem se počítá za každý započatý den. Firmu určitě pozveme, máme-li okolo chaty nebo chalupy více pokácených stromů. Cena práce se odvíjí od velikosti a počtu odstraňovaných pařezů, obvykle se pohybuje okolo 1 000 Kč za jeden pařez o průměru do 80 centimetrů.
Chemie i dědečkovy praktiky
Máme-li čas a pařez v zahradě tolik nepřekáží, můžeme si na pomoc vzít chemii. Babské rady vsázejí na sůl nasypanou do hlubokých drážek, které na ploše pařezu vytvoříme motorovou pilou. Pak stačí jen pařez překrýt, aby se sůl nevyplavila dešťovou vodou a dlouhé měsíce i dva tři roky čekat, až dřevo ztrouchniví. Místo soli můžeme použít také dusíkaté hnojivo ledek, které podpoří tlení a trouchnivění pařezu.
Ztrouchnivělé zbytky se v zemi dříve běžně likvidovaly vyhořením. Do pařezu se vyvrtaly díry, do nich se nalil petrolej, topný olej nebo jiná hořlavá látka kromě benzínu. Když se vsákla, pařez se zapálil a nechal vyhořet. Osvědčená metoda našich dědečků je ale poměrně nebezpečná v suchých dnech, zvláště v rašelinné půdě, která dokáže hořet i pod povrchem. A do konfliktu bychom mohli také vejít s místními vyhláškami.
Kolem pařezů po listnatých stromech se objevují mladé výhonky (pařezová výmladnost). Proti tomu se vyplatí ihned po pokácení stromu řez ošetřit postřikem některým ze selektivních arboricidních a herbicidních přípravků. Například to je Garlon, Garlon New nebo Roundup Rapid. Pokud výhonky vyraší znovu, ošetřujeme je neředěným přípravkem, dokud neuschnou.
Pěstování hub
Z pařezu ovšem můžeme mít i užitek, pokud do něj nasadíme jedlé dřevokazné houby. V tomto případě ponecháme při kácení vyšší kmen a naočkujeme do něj násadu jedlých hub, například penízovku sametonohou, Jidášovo ucho, shiitake nebo některý z mnoha druhů hlívy. Když se chytí, můžeme sklízet plodnice.
Hlívu lze pěstovat na pařezech po zdravých stromech, například topolu, osiky, dubu, olše, břízy, ale i ovocných dřevinách. Na dřevě jehličnanů prosperuje například hlíva holubí. Využijeme tak schopnosti hub rozkládat dřevo. Pařezy se očkují asi jeden až dva měsíce po pokácení stromu, v tomto čase mají dostatek vláhy, ale ztratí schopnost bránit se prorůstání dřevokazných hub. Ideální dobou je jaro, měsíce duben a květen. Pokud zajistíme houbám dobré podmínky, můžeme to zkoušet i později.
Do pařezů použijeme například kolíčkovou sadbu, což jsou dřevěné kolíčky prorostlé myceliem houby, které se vtlačí do otvorů o průměru asi 10–15 milimetrů, vyvrtaných do hloubky okolo 20 mm do seříznuté plochy stromu. Také můžeme po obvodu pařezu vyřezat do dřeva klínky a na tato místa vložit takzvanou zrnitou sadbu. V tomto případě jde o zrna pšenice prorostlá myceliem hlívy. Klínky pak přiložíme zpět, připevníme je k pařezu hřebíkem, aby zrnka nevypadala. A čekáme, až se sadba uchytí. Pařez vlhčíme a pro dobré prorůstání podhoubí jej překryjeme fólií.
Můžeme použít i jiný, poněkud zdlouhavější způsob, a to pomocí prkénka, které připravíme ve vlhku a tmě (postačí černý igelitový pytel). Prkénko se posype zakoupeným substrátem s myceliem. Po dvou až třech měsících houba proroste dřívím. Sadbu pak položíme na pařez a ten přihrneme zemí, která se udusá tak, aby jeho dvě třetiny vyčnívaly nad povrch. Za sucha zem kolem pařezů občas zalijeme. První plodnice se objevují v říjnu a poté je možné sklízet houby každé jaro a podzim po dobu dvou až tří let, než se pařez rozpadne.
text: Helena Štětinová
foto: Shutterstock a archiv firem