Jak schovat dům do stodoly

Rubrika: Chalupy, Chaty a chalupy, Doporucujeme, Ostatní stavby

Není to žádný drobeček, nabízí svým obyvatelům k bydlení 125 m2. Ale do venkovské stodoly se hravě vešel. Kdyby mohla, jistě by i ona potvrdila, že je se svým „nájemníkem“ spokojená.

Pohled od jihu. Takhle jsme stavbu, v níž se organicky prolíná staré kamenné zdivo a moderní dřevěná konstrukce, uviděli při vstupu na pozemek

Náš příběh není typicky chalupářský. Tomáš, Ivana, Šárka a Daniela v tom jednoduchém dřevěném domě bydlí trvale. Ale jejich zkušenosti jistě mohou být pro mnohé chalupáře prospěšné.

Prostor a klid

Historie začala vlastně tím, že Tomáš změnil zaměstnání. „Bydleli jsme v České Lípě, kde jsem měl do práce deset minut. Ale dostal jsem nabídku spolupracovat při rozjezdu nové automobilky a tomu se nedalo odolat,“ dal se do vyprávění muž, který se usadil na své oblíbené pohovce u francouzského okna. Já zatím nejsem schopna slov – okouzlena tím prostorem. Z obýváku, dlouhého devět metrů, je vidět prosklenými stěnami do zeleně a oknem ve stropě dokonce až do krovu sedlové střechy!

Stolovníci si mohou užívat pohled na pilíře skládané z břidlice a opuky – anebo se otočit směrem ke vstupu či sněhobílému boku schodiště

„S novou prací jsem byl spokojen, ale každodenních sto pět kilometrů tam i zpátky netěšilo mě ani rodinu. Začali jsme tedy uvažovat o přestěhování,“ pokračuje Tomáš. Nemovitost, vzdálenou od manželova pracoviště jen pár kilometrů, našla paní Ivana na internetu. Zaujala je hlavně velikost pozemku. Hektar na kraji obce znamenal klid a jistotu, že v okolí nevyrostou další stavby. Jejich dům v České Lípě totiž také stál v tiché ulici na konci města. Byla tam velká zahrada, výborní sousedé a do lesa padesát metrů…

„Chalupa, která se měla stát naším novým domovem, však měla jednu vadu. Byla od vedlejší stavby odsazena pouhý metr. Navíc s ní sousedí jižním bokem a okna obytných místností míří na sever,“ vysvětluje Tomáš. Než si tedy s majitelem plácl, pozval sem architekta Jana Formana. Spolupracoval s ním a architektem Michalem Schwarzem, jeho kolegou z ateliéru, už při přestavbě domu v České Lípě. Věřil, že si poradí i s tímhle problémem.

Průnik starého s novým

Staré stromy s křivolakými větvemi mají své kouzlo…

Když pan Forman vstoupil na pozemek, zaujala ho prý namísto chalupy stodola, stojící na konci zahrady. Nešlo o klasickou uzavřenou stavbu, ale spíš o typ sušárny s částečně otevřenými stěnami. „Věděl jsem, v jakých intencích se pohybují úvahy pana architekta, a tak jsem souhlasil, že k bydlení upravíme stodolu. Přesněji, že do ní vestavíme novou samostatnou konstrukci,“ vzpomíná majitel na dobu před osmi lety. „Obdivuji brněnskou vilu Tugendhat, z čehož vyplývá, že jsem příznivcem jednoduchých tvarů. Navíc mě těší, když se podaří zajímavá symbióza starého s novým.“

Spolupráce začala nad obrázky několika podobných realizací ve Švýcarsku. Pak přišly plány a kresby. Vnitřní rozměr 6 x 23 metrů a výška do věnce 3,5 metrů – to je rámec, v němž se mohl nový dům rozrůst. A dovolil si ještě víc.

Kubus obložený modřínem je vysunut ze stodoly směrem k okraji zahrady a do polí

Zhruba uprostřed vystupuje ze stodoly severním směrem robustní krychle, jen asi o metr nižší než hřeben sedlové střechy. „Díky tomuto patrovému kubusu se obytná plocha zvětšila na sto šedesát metrů čtverečních. Nebylo tedy nutné dělat obytné podkroví,“ pochvaluje si majitel. Na východ i na západ od kubusu tak zůstal v podstřeší zajímavý provětrávaný prostor, který v létě nabízí různé možnosti využití. „Už ve fázi příprav jsem věděl, že se nám nový domov bude líbit. Nejen proto, že půjde o zajímavou stavbu, ale i proto, že nabízí tak velký prostor pro bydlení, který máme rádi.“

Rychle a úsporně

Koupelna přispívá k převažující kombinaci bílá + dřevo ještě jahodovou a černou

Než se začalo stavět, bylo třeba vyklidit a odvézt neuvěřitelné množství věcí, které se ve stodole za téměř 150 let nashromáždily. Pak Tomáš za pomoci rodiny a místních vyboural vyzdívky mezi kamennými sloupy. „Stará konstrukce byla tím pádem poněkud nestabilní. Potřebovali jsme ji nějak svázat, aby mohla ‘žít’ sama, aniž by se přidržovala domu. Architekti navrhli kamenné sloupy staticky fixovat táhly a otvor v západním štítu zpevnit ocelovou rozporou. Řešit bylo samozřejmě nutné i základy. Jako ve většině stodol i tady byla podlahou jen zametená louka,“ vypráví majitel.

Spravila to klasická železobetonová deska, uložená mírně pod terénem. Na ní jsou příslušné izolace a anhydritová podlaha se zabudovaným podlahovým topením.
„Stavba probíhala rychle, protože jsme vybrali systém K – kontrol. To je klasická trámková konstrukce, do níž jsou vlepeny lehké panely z OSB desek s jádrem z polystyrenu. Stačili na to dva lidé a byli za tři týdny hotovi.

Pán domu v oblíbené lenošce u stolku ze 60. let minulého století

Okna jsou dřevěná s dvojskly od firmy Hoga ze Šluknova. Pěkná, nepředražená, kvalitní. Měl jsem s nimi dobré zkušenosti už při přestavbě domku v Lípě. Líc stavby jsme obložili příčně kladenými modřínovými latěmi, v interiérech je na stěnách, jak vidíte, sádrokarton a v koupelnách dlaždice.“

Stavba je samozřejmě zaizolovaná i shora. Původní střecha není zateplená, jen se nad domem vznáší, a tak je v dřevěné stropní konstrukci 30 cm izolace. A v kubusu, který vystupuje z ochranného sarkofágu střechy, ještě o deset centimetrů tepelné izolace víc. Poslední vrstvou rovné střechy nového domu je pevná venkovní vana z PVC fólie.

Daniela si zvolila pro svůj pokojík veselou tapetu s květy; na laminátové podlaze je u postele výjimečně koberec

Při stavbě i zařizování se majitelé snažili využít osvědčených kontaktů z dřívějška i služeb řemeslníků z okolí. A protože chtěli minimalizovat náklady, přiložili ruce k dílu i oni. Například sádrokartony dělala firma jen v části interiérů. „Okoukali jsme to a některé prostory jsme si obložili sami. My s manželkou jsme montovali a dcerky se naučily zamazávat spoje. Mladší bylo tenkrát devět a starší patnáct. Všichni jsme díky tomu získali k našemu domu ještě bližší vztah.“

Proč trávit čas úklidem?

Při zařizování a volbě barev měla hlavní slovo paní Ivana. Zvládla tyto disciplíny ke spokojenosti celé rodiny už v jejich severočeském domově. „Naštěstí se i v tomto směru shodneme. Máme rádi moderní nepřeplněné interiéry,“ potvrzuje náš hostitel dojem, jímž dům působí na každém kroku. „Říkáme si: proč ztrácet čas tím, že budeme každý druhý den zvedat dečky nebo sošky a utírat prach? Lepší je vytvořit si prostor, který nám dává radost ze života, než trávit život úklidem!“

Obýváku by vzhledem k rozměrům seděl i tradiční název velká světnice. Vešla se sem samozřejmě i kuchyně, kterou na první pohled téměř nepostřehnete

Tomáš přiznává, že k tomuto názoru dozrávali postupně. I jejich dům v České Lípě prý byl původně zaplněn skříněmi, v nichž byla spousta věcí. „Při jeho přestavbě jsme však došli k názoru, že nám stačí pohodlné místo k sezení amožnost koukat do zahrady, do zeleně. Zjistili jsme dokonce, že není třeba ani věšet záclony a závěsy, v nichž se zbytečně drží prach. I tady jsou jen žaluzie. Nemáme ani koberce. Nahoře, kde mají své pokoje děvčata, jsou dřevěné plovoucí podlahy a ve zbytku domu marmoleum, což je přírodní linoleum. Moc příjemný, nádherný materiál!“

I pod ním je samozřejmě podlahové topení, do něhož proudí voda naprogramované teploty z akumulační nádrže. Stejně jako všechno, je i její umístění velmi dobře vymyšleno. Je ve skladu v přízemí kubusu, odkud prý šíří v zimě – navzdory izolaci – příjemné teplo. Zplynovací kotel Atmos, zdroj tepla, je přitom v kotelně až na východním konci vestavby. „Tam se vyplatí udržovat spíš zimu, protože v chladném vzduchu je víc kyslíku, což podporuje hoření,“ vysvětluje majitel.

A ještě exkurze do podkroví, do sarkofágu nad jednopodlažní částí vestavby

Náklady na topení v dobře izolovaném domě jsou velmi nízké. Kotel živený dřevem má vysokou účinnost a z nádrže, natopené na plný výkon, proudí teplá voda do podlahového topení. A díky tradiční orientaci východ – západ má dům i v zimních měsících velké tepelné zisky také od sluníčka. Vše je tady jasné, přehledné, nezastavěné zbytečným nábytkem.

Ke slovu přišla i chalupa

Původní handicap – špatná konfigurace chalupy – se nakonec ukázal být prospěšným. Vzniklo obdivuhodné bydlení a stará chalupa nakonec přišla také ke slovu. Vlastně se zapojila do života nových majitelů hned od počátku.

Z terasy u západního štítu stodoly je pěkný pohled na chalupu, která se také změnila k nepoznání

„Bydleli jsme v ní době stavby. Interiér, v němž naposledy žila v jedné světnici a malé komůrce stará paní, která už neměla sílu o dům pečovat, jsme samozřejmě museli upravit, aby se v něm dalo slušně pobývat. Až když jsme se přestěhovali do nového, zrekonstruovali jsme obytnou část chalupy důkladněji. Využíváme ji, když přijedou příbuzní nebo přátelé.
Nedávno jsme slavili kulaté výročí svatby a sešlo se tady dvacet lidí. Díky chalupě jsme měli hosty kam uložit,“ pochvaluje si Tomáš. Navíc přiznává, že právě proto, že se v ní dá leccos uložit a odložit, nezanášejí si svůj hlavní obytný prostor.

Ptala jsem se, zda by podle současných zkušeností přece jen něco změnili, udělali jinak. „Dlouho jsem přemýšlel o tom, zda v novém domě instalovat ventilaci a rekuperaci. Nešel jsem do toho, byly by to náklady navíc. Ale dnes vím, že dům, který je dobře zaizolovaný, bez takového systému nemůže existovat. Musíme dnes hodně větrat, což znamená zbytečnou ztrátu tepla a vyhozené peníze. S rekuperací bychom měli čerstvý vzduch i teplo. Dodatečná úprava? Asi by nebyla dramatická. Ale zatím to nedozrálo do fáze, kdy bych si řekl, že ji skutečně potřebuju.“

Barvy v zeleni

Spolu se stodolou v pozadí je v záběru i zadní štít chalupy, v níž je kromě obytné části i sklad a dílna

Na první pohled se zdá, že je pozemek kolem stodoly jen a jen zelený. Trávník i stromy, které si tady žijí zcela v klidu. Větev majitel uřízne, jen když je v havarijním stavu. Po chvíli si však uvědomíte barevné signály. Záhon zlatých lilií, fialové květy plaménku u jednoho z kamenných pilířů, korýtka a květináče s muškáty, právě založený záhon keřových růží…

„Chceme, aby nám tady vždycky něco kvetlo, aby se měl člověk na co dívat. Radost nám dělá také buxus, který jsme vykopali na starém hnojišti a přesadili, aby měl dobrý prostor. Roste pořád, jako by si nabral živin do foroty. Ale začíná trochu řídnout, musíme ho dát do figury.“

Ani v zahradě si však rodina nevymýšlí žádné velké novinky, které by je svazovaly, které by znamenaly zbytečné povinnosti. Ve volném čase raději vyrazí na kola, na výlet, nebo si zalezou každý do svého oblíbeného koutku v domě schouleném v náruči stodoly. Prý by podobnou netradiční vestavbu doporučili i pracovitým chalupářům, kteří nevědí, co se starou stodolou.

TEXT: MARIE RUBEŠOVÁ
FOTO: VAVŘINEC MENŠL