Jak sázet podzimní cibuloviny

Rubrika: Zahrada

Zahrady se sice pomalu chystají k zimnímu spánku, přesto ještě můžeme stihnout přípravné práce na jaro. Za výsadbu cibulovin nás probuzená zahrada odmění záplavou květů.

Příchod jara, mnohdy navzdory sněhové nadílce, ohlašují něžné květy bledulí a sněženek i barevně nepřehlédnutelné krokusy. Pokud jsme je ovšem vysadili na podzim včas. Stejně je tomu s dalšími cibulovinami, které v jarních měsících postupně rozzáří zahradu výraznými barvami svých květů a provoní sladkou vůní, jež vyláká do zahrady nejen nás, ale především hladové včely, čmeláky, motýly a jiné zástupce hmyzí říše. Aby vznikla skutečná pastva i pro naše oči, musíme si už na podzim při výsadbě nebo přesazování rozmyslet, jaký ráz mají cibuloviny zahradě dodat. Zda upřednostníme mix jarních květů nebo vsadíme na postupné nakvétání jednotlivých druhů, které ji budou zdobit v delším časovém úseku, dokud od nich vládu převezmou letničky a trvalky.

Na výsadbu cibulovin si pořídíme speciální sázecí kolík (Wolf Garten)

Co je podzimní cibulovina?

V označení cibulovin bývá trochu zmatek. Za podzimní se zpravidla považují ty, které se v tomto období sází, a za jarní druhy vysazované v prvních měsících roku, někdy ale zase druhy, jenž na jaře vykvétají.
Druhy rozkvétající brzy z jara využívají pro tvorbu květů zimní vláhu a z toho důvodu se sází ve většině případů v období od poloviny srpna do poloviny listopadu. V menší míře najdeme mezi cibulovinami loudy, jež si kvetení nechávají až na podzim. Nejznámější je patrně ocún jesenní. Při nákupu je proto lepší specifikovat, zda chceme rostlinu kvetoucí na jaře, nebo na podzim.

Lopatka s vyznačenými měrnými jednotkami nám pomůže dodržet správnou sázecí
hloubku

Výběr stanoviště

Nepůjde-li o jednu dvě cibulnaté rostlinky, jimiž chceme doplnit například skalku, neměli bychom při přípravě výsadby nic opomenout. Zohlednit musíme v první řadě potřeby jednotlivých druhů cibulovin, dále čas kvetení a výšku i barvu a tvar květů, aby k sobě ladily. Chceme-li je k řezu, tak s jak velkým objemem květin pro tyto potřeby počítáme.
Naprostá většina cibulnatých rostlin vyžaduje slunné nebo mírně polostinné stanoviště. Daří se jim na záhonech, skalkách, pod řidšími větvemi stromů či keřů nebo v místě, kde jim vyšší výsadba poskytuje stín v nejslunečnější části dne. Intenzivní oslunění přispívá k časnějšímu kvetení, ale současně k rychlejšímu odkvětu. Důležité je však pro dobrý vývin samotné cibule.
Rostliny můžeme umístit i do trávníků, ale tam se doporučují pouze cibuloviny kvetoucí skutečně brzy z jara, aby stihly zatáhnout ještě před prvním sečením. Pokud totiž posekáme rostlinám ještě zelené listy, vysílíme je a omezíme tím jejich kvetení v příští sezóně.

cibulky krokusů připravené na podzimní
výsadbu

Příprava půdy

Cibulnatým rostlinám se daří nejlépe v písčitohlinitých půdách s propustným podložím a nepříliš mělkou hladinou spodní vody. Půdu bychom měli připravit zhruba 14 dní před výsadbou. Je potřeba ji prokypřit do hloubky 20 až 25 cm a vyčistit od všech plevelů a kořenů. Budeme-li osazovat záhonek pouze jedním druhem, je vhodnější odstranit z něj asi 10 až 15 cm zeminy, záhonek uhrabat a posypat rovnoměrnou vrstvou písku v tloušťce 1 až 2 cm. Na takto připravený podklad pak po odpočinutí půdy rozmístíme cibulky v doporučeném sponu a zasypeme odebranou zeminou smíchanou s pískem a rašelinou a obohacenou kostní moučkou či plným hnojivem.

Směs cibulovin v plném květu

Kontrola cibulek

Zakoupené cibulky by měly být zdravé, přesto je před výsadbou ještě dobře prohlédneme. Vlastní skladované cibulky pečlivě zkontrolujeme, zda nejsou napadeny hnilobou, či jinou chorobou, případně škůdci, nejsou uschlé nebo mechanicky poškozené. Očistíme je a namoříme fungicidním přípravkem. Okapané cibulky hned vysazujeme na stanoviště. Pouze česnek musíme sázet až po oschnutí.

Výsadba

Cibulky se vysazují pomocí sázecího kolíku. Než použít běžný se špičatým koncem, je lepší opatřit si speciální kolík na cibuloviny, jímž zem vykrajujeme podobně jako těsto na cukroví. U obyčejného kolíku hrozí, že vytvořená jamka bude ve spodní části úzká, cibulku tak nevsadíme až na její dno, čímž zůstane pod vloženou cibulkou vzduchová dutinka. To rostlině škodí a snižuje její schopnost nasazení na květ.
Hloubka jamky se liší podle druhu rostlin. Neznáme-li konkrétní údaj, řídíme se zahradnickou zásadou, že výška vrstvy půdy nad zásobníkovým orgánem, tj. v našem případě nad cibulkou, by měla odpovídat trojnásobku jeho výšky. Určitý rozdíl ve výsadbové hloubce vyžadují těžší půdy, do nichž cibulky vysazujeme mělčeji asi o 2 cm, a naopak do lehkých půd a čerstvě zkypřených záhonů o 2 cm hlouběji.
Vzdálenost mezi jednotlivými cibulkami, tzv. spon, určuje za prvé druh rostlin, za druhé místo výsadby. U cibulovin určených k řezu je vzdálenost mezi nimi na záhonu větší než u rostlin vysazovaných pro okrasu na menším prostoru, kdy nám jde zejména o bohatost květů. Průměrná vzdálenost mezi jednotlivými cibulkami je u malých 5 až 10 cm, u velkých 15 až 20 cm. Drobné cibulky jako modřence a sněženky vysazujeme ve větším počtu do jedné jamky. Ve skupinkách se vysazují též krokusy neboli šafrány.
Do trávníku sázíme cibulky rovněž ve skupinkách. Nejprve vyryjeme drn, zem lehce nakypříme, můžeme ji obohatit trochou hnojiva nebo směsí zeminy s rašelinou a pískem. Vyhloubíme jamky a do nich vložíme cibulky. Zasypeme je zeminou a přiklopíme zpět drn, který ještě lehce přitlačíme k zemi, aby se kořínky trávy rychleji znovu uchytily.

Na podzim vysazené krokusy nás zpravidla
potěší květy ještě před skutečným příchodem jara

Speciální nároky

Některé cibuloviny mají při výsadbě svá specifika. Například hyacinty se sází do jamek hlubokých minimálně 10 cm, při drsnějších podnebných podmínkách, kde hrozí velké mrazy, se doporučuje hloubka až 15 cm. Lilie nevysazujeme na místa, kde je může spálit polední slunce. Jejich cibule sázíme pouze 2 až 3 cm hluboko.
Ocúnovce vyžadují po dvou až třech letech přesazení na jiné místo. Narcisy se vyjímají z půdy po čtyřech letech, kdy se oddělí dceřiné cibulky, ale jen ty, které jdou snadno, a rozsadí se na nová stanoviště.
Tulipány si žádají neutrální až alkalickou půdu, nesnášejí mělkou výsadbu, navíc jsou známé svým „zavrtáváním“ do země. Sázíme je proto ve speciálních plastových košíčcích.

Následná péče

Po výsadbě nezapomeneme na zálivku, která aktivuje kořenový systém. Záhon můžeme ještě prolít zbývajícím roztokem mořidla, ale jen čerstvým. Mořidlo nikdy neskladujeme, a to ani do dalšího dne. Před příchodem mrazů přikryjeme novou, ale i stávající výsadbu spadaným listím, chvojím nebo slámou.

Text: Zuzana Ottová
Foto: Shutterstock