Jak připravit stěny před malováním
Ještě předtím, než otevřeme kbelík s barvou a pustíme se do práce na nové výmalbě, je nezbytné věnovat čas přípravě povrchu stěn.
Malujeme-li nové omítky, je postup jasný. Podklad je jednotný, soudržný a bez vad, takže bude stačit nanést vrstvu penetrace a můžeme se rovnou pustit do malování. Častější je však situace, kdy natíráme stěny se starší omítkou, na nichž už několik vrstev barvy je. A často je potřeba vyrovnat se i s dalšími nedokonalostmi.
Zmapovat terén
Jako první bychom se měli zaměřit na stav a kvalitu celé plochy. Podklad by měl být suchý, bez prachu a uvolněných částic, aby nová barva měla na čem držet. To se ale u starších omítek poštěstí zřídka. Někdy to však na první pohled není patrné, proto je dobré udělat test namočeným válečkem, jímž několikrát stěnu přejedeme. Pokud předchozí vrstvy barvy drží a na váleček se nenalepí, bude práce s úpravou podkladu méně. V opačném případě se však nevyhneme oškrábání staré malby.
Postupujeme tak, že celou stěnu navlhčíme válečkem, štětkou či houbou a pomocí špachtle vrstvu staré barvy seškrábeme. Dáváme přitom pozor, abychom v podkladu zbytečně neudělali rýhy, jež bychom potom museli pracně opravovat. Ani s největší opatrností se nám ale asi nepodaří se všem nedostatkům úplně vyhnout. Kromě rýh pak často na stěně zůstávají drobné kousky potrhaných barev či prasklinky, které by i pod novou výmalbou byly patrné, proto je potřeba je rozmýt pomocí vody a kulaté štětky s krátkým vlasem.
Vyspravení povrchu
Pak bychom se měli zaměřit na malé trhlinky, oťuky a díry po hmoždinkách. Na menší otvory v omítce většinou vystačíme s obyčejnou sádrou, kterou pomocí špachtle naneseme na poškozené místo a po krátkém zavadnutí okolí rozmyjeme do ztracena navlhčenou houbičkou. Pro opravu větších nerovností v ploše se více hodí omítkový tmel, který má díky příměsi křemičitého písku podobnou strukturu jako štuková omítka. Opravujeme-li praskliny ve stěně, po vyplnění tmelem bychom měli použít ještě speciální pásku z netkané textilie nebo skelných vláken. Aby byl
výsledek bezvadný, strukturu pásky je nutné zcela zakrýt tmelem a na závěr ještě přebrousit. Praskliny v rozích nejlépe zacelíme akrylovým tmelem, jež zůstává i po vytvrdnutí trochu pružný.
Je-li rozsah nedokonalostí velký, je pak na zvážení, zda se nevyplatí celou stěnu znovu přeštukovat. Získáme tak jednolitou hladkou plochu, jíž bychom dílčími opravami těžko dosáhli.
Jak na skvrny
Pokud se na stěně vyskytují místa napadená plísní, měli bychom je ošetřit ještě před malováním. Zatímco s jinými skvrnami si často poradí voda s mýdlem, na plísně je třeba použít speciální přípravky, aby se brzy po vymalování na zdi neobjevily znovu. Nejběžnější jsou přípravky na bázi chloru, které zpravidla účinkují velmi dobře, ale u citlivějších jedinců mohou vyvolat podráždění sliznic, v tom případě je vhodnější sáhnout po bezchlorových prostředcích. V žádném případě se nedoporučuje plíseň oškrabávat, tím by se spory rozšířili do celé místnosti.
Penetrace pro dokonalý výsledek
Sjednocení savosti povrchu je u starých stěn nejméně stejně důležité, jako u těch nových. Nanesením penetrace se zeď před malováním zpevní, zvýší se přilnavost povrchu a barva bude vypadat lépe. U bezproblémových povrchů lze použít univerzální penetraci, na méně soudržné povrchy je pak lepší použít hloubkovou penetraci, která pronikne i do spodní vrstvy podkladu.
Nanášíme-li penetraci na podklad s velkými barevnými rozdíly, je vhodné přidat malé množství nátěrové hmoty. Tím dojde k částečnému sjednocení barevnosti, aniž bychom přišli o původní vlastnosti penetrace. Při nanášení je pak důležité, aby se penetrační roztok řádně vpil a nevytvářel se na povrchu lesklý film.
Dobrá rada
Mastné skvrny, které se vyskytují zejména v kuchyních bez digestoře, se ještě před malováním musí odstranit saponátem nebo mýdlovým roztokem, jinak by barva na stěnu nepřilnula. Použít můžeme i ocet naředěný vodou 1 : 1.
Text: Veronika Cerhová
Foto: Shutterstock a archiv firem