Jak předejít rezavění a jak se zbavit koroze

Rubrika: Dílna, Materiály, Nářadí a vybavení, Práce s kovem, rss-feed

Odstraňování následků koroze není zrovna jednoduchá práce. Předvedeme vám několik nástrojů, které vám tuto únavnou práci výrazně zjednoduší, a poradíme, jak další oxidaci kovů předcházet.

Oxidace kovů s sebou přináší změnu vzhledu povrchu a v horším případě i narušení jejich struktury. Proto se snažíme atmosférické korozi předcházet. Někdy je ale proces oxidace rychlejší než my a nám pak nezbývá než její následky odstranit. Při čištění kovových povrchů můžete využít různých užitečných pomocníků.

Železné a neželezné kovy

Nejběžnější formou koroze je rez, která se vytváří na železných kovech, dnes většinou na běžné konstrukční oceli. Nevýhodou oxidace železa je postupné pokračování chemické reakce až do úplného rozpadu kovového předmětu. Naproti tomu koroze neželezných kovů, jako je hliník, zinek, měď, bronz, mosaz a stříbro, probíhá pouze povrchově, protože vytvořená vrstva kovového oxidu funguje jako bariéra proti další oxidaci. Tyto sloučeniny kovu s kyslíkem mívají některé fyzikální vlastnosti lepší než samotný kov.

______________________________________________________________________

Další články Speciálu Práce s kovy:

Pro pevné uchycení

Domácí svařování

Přehled kovových polotovarů

Pásové pilníky na broušení a leštění svarů

Rozbrušování, řezání a odtavování

Stříhání a tvarování plechů

Naučte se nýtovat

Kartáčování kovových povrchů

Práce s kovářskou výhní

Spojování kovů lepením

________________________________________________________________________

Například oxid hlinitý je velmi tvrdý a používá se jako brusivo (získává se však jinak než atmosférickou korozí). Dobře známá je zelená patina u mědi, kterou tvoří takzvaná měděnka. Sloučenina obsahuje měď, kyslík, síru a další příměsi v závislosti na složení atmosféry. Povrchovou korozi u neželezných kovů odstraňujeme spíš z estetických důvodů, jinak ji můžeme ponechat jako ochrannou vrstvu.

Kotouče při broušení jiskří, používejte proto brýle nebo štít

Mechanické odstranění koroze

Zatímco v průmyslu se korozních produktů zbavují mořením kovů v různých kyselinách, v domácích podmínkách je nejdostupnější mechanické odstraňování. Podle stupně koroze volíme vhodné nástroje s odpovídající hrubostí. Rez je relativně měkká, ale jde do hloubky, takže pokud chceme obnovit hladký povrch, musíme vybrousit i část samotné oceli. K tomu jsou vhodné hrubovací a brusné kotouče, přičemž agresivitu nástrojů postupně snižujeme.
Koroze neželezných kovů vytváří stejnoměrnou tenkou vrstvu oxidu, který můžeme odstranit, aniž bychom výrazně narušili relativně měkký podklad. Ideální pro tyto účely jsou nástroje z netkané textilie, nazývané také brusné rouno. Na vláknech je naneseno jemné brusivo, které funguje obdobně jako brusná pasta – šetrně ubírá materiál a současně povrch leští.

Brusné a lešticí produkty z netkané textilie jsou v profesionální sféře známé minimálně půl století, mezi laiky se dostávají ve formě archů pro ruční opracování nebo kotoučů se suchým zipem pro použití s vrtačkou nebo úhlovou bruskou.

Ve specializovaných obchodech s brusivem se dají sehnat také brusné válce, které jsou ideální pro rovnoměrné opracování rovinných povrchů. Malé válečky se stopkou jsou určeny pro vrtačky, velké válce se pomocí speciálního unášeče upevňují k úhlové brusce, respektive leštičce.

Dalším nástrojem pro nedestruktivní opracování povrchu kovů jsou kartáče. Mívají vlákna z plastu nebo kovu, nejznámější jsou drátěné kartáče s ocelovými a mosaznými drátky. I pro ně platí, že efektivnější je strojní odstraňování koroze, takže jsou dostupné ve verzích kotoučů pro vrtačky a úhlové brusky.

Materiál kartáče či kotouče volíme tak, aby nepoškrábaly povrch, nejšetrnější jsou kotouče s plastovými vlákny, nejagresivnější jsou kartáčové kotouče s ocelovými drátky spletenými do copánků. Kartáče obecně dokážou proniknout i do prohlubní a neubírají přitom kovový podklad.

Zakonzervování povrchu

Průmyslové postupy pasivace bránící vzniku a postupu koroze jsou pro kutila těžko dostupné. Přesto existuje spousta metod, kterými můžeme po odstranění koroze vzhled povrchu zachovat.

Speciální nátěrové hmoty, ať už krycí, nebo transparentní, brání rozvoji koroze chemicky (obsahují inhibitory koroze) nebo bariérově (vytvoří vrstvu neproniknutelnou pro vzdušný kyslík), často je to kombinace obou způsobů. Podmínkou správné funkce je dodržení technologického postupu, především dokonalé odmaštění povrchu a nanesení potřebné tloušťky laku.

Stejnou funkci mají také různé prostředky, které na povrchu kovu vytvoří dočasný film odpuzující vlhkost. Tyto látky na bázi olejů a vosků zanechávají povrch kovových předmětů v přirozené podobě, je ale nutné je častěji obnovovat. To je také případ různých lešticích past a roztoků, které na povrchu vytvoří neviditelnou ochrannou vrstvičku, která ale postupem času ztrácí svou funkci.

Uvolnění zarezlých šroubů

Nad zarezlým šroubem není nutné bezradně stát, ani ztrácet nervy. Vyzkoušené postupy i speciální nářadí nakonec vždy pomohou najít východisko z této zapeklité situace.

Povolování šroubu, který povolit nejde, to je poměrně běžná situace. Může vás potkat při opravě sekačky, sundávání kotouče z cirkulárky, nebo výměně kola na zahradním traktoru. Šroub bývá zarezlý, ale problém nastává i se strženými zářezy pro nasazení plochého nebo křížového šroubováku či v okamžiku, kdy se po marných pokusech o uvolnění hlavička šroubu ulomí.

Pro tyto situace existuje celá řada osvědčených kutilských fíglů, ale také speciální nářadí, prověřené například v autoservisech či pneuservisech. Zarezlý šroub nebo matice či stržený zářez v hlavičce šroubu je samozřejmě k zlosti, ale pokuste se zůstat v klidu. Přílišné „násilí“ může napáchat víc škody než užitku.

Mazat, klepat, vrtat

V případě zkorodovaného spoje nejdříve šroub nebo matici zakapejte či zastříkněte viskózní kapalinou, tedy buď speciálním přípravkem pro uvolňování zarezlých šroubů (k dostání v železářství, hobbymarketu či cyklistických potřebách), nebo univerzálním mazivem WD 40 ve spreji. Na internetových kutilských fórech se k rozpuštění rzi zhusta doporučuje i coca cola, ale málokdy se najde někdo, kdo by měl s tímto receptem praktické zkušenosti.

Takto ošetřený zarezlý šroub pak zkuste poklepat. Často ho překvapivě rychle uvolní už mírné klepnutí, ale pokud to nestačí, zvyšte intenzitu úderu. Nejjednodušším speciálním nářadím, které vám už v tuto chvíli může pomoci, je úderový (klepací) šroubovák. Vyrábí se buď v pevném provedení, nebo jako univerzální nosič pro výměnné nástavce. Poklepem na dřík, který prostupuje celou rukojetí, dojde vždy zároveň k velmi mírnému pootočení šroubu a při troše trpělivosti se může uvolnění podařit bez dalších zásahů. Na podobném principu jsou založeny různé typy profesionálního nářadí, kterými lze povolit šroub kombinací rotace a úderů. Zhruba dva až tři tisíce úderů za minutu spolu s minimálním zpětným rázem dělá z těchto nástrojů účinné pomocníky v autodílnách, ale je otázkou, zda se toto speciální nářadí vyplatí mít v domácí dílně. Ceny profesionálních rázových utahováků se pohybují v rozmezí od šesti do patnácti tisíc korun, hobby provedení začíná zhruba na patnácti stech korun. Vyrábějí se v pneumatické, elektrické i akumulátorové variantě. Pokud například opravujete staré zemědělské stroje, setkáte se se zarezlým šroubem často, ale pro běžné situace tohoto typu postačí vyzkoušet méně nákladná řešení.

Vytahovač a žár

Existuje také speciální vytahovač šroubů. Ten se nasune do díry, vyvrtané ve šroubu klasickým vrtákem a „vytáhne“ šroub pomocí vrtačky či vratidla na závitníky. Negativní zkušenosti některých uživatelů však hovoří například o tom, že se vytahováky ve šroubu zalomí, případně ještě více roztáhnou vyvrtanou díru.

Pokud se při marných pokusech o povolení ulomí hlava šroubu, je možné zkusit vyseknout sekáčkem do pahýlu drážku na uchycení šroubováku, závit zalít mazivem a pak se pokusit tělo šroubu dostat ven. Mechanici rovněž doporučují šroub nahřát pomocí rozžhavené ocelové tyčky, která se přitiskne ke šroubu. Kombinace nahřátí, maziva a s rozmyslem použité síly by měla vést k úspěchu.

Pokud všechny ostatní pokusy selžou, nebo pokud jsou stržené zářezy pro šroubovák v hlavičce vrutu, nezbude než šroub odvrtat. Použijte dobře nabroušený vrták do kovu a vrtejte na pomalý chod. Pokud je vrut v plastu, vyplatí se při vrtání zároveň chladit, například pomocí vody z PET lahve.

Speciální nátěry

Existuje sice široká nabídka barev rovnou na zkorodované povrchy, ale stabilního a kvalitního nátěru docílíte spíše důkladným očištěním a kombinací k tomu určených nátěrových hmot.

Při odstraňování koroze a nátěrech ocelových konstrukcí či jiných kovových předmětů máte několik možností. Stopy koroze můžete odstranit pomocí mechanických či chemických prostředků a očištěný povrch ochránit vhodným nátěrem. Nebo můžete použít speciální barvy na zkorodované povrchy. U předmětů, kde je nutné co nejvíce odstranit rez, ale zároveň je nelze natřít barvou (nářadí, kování, součásti starých strojů), pak můžete rovněž vyzkoušet průmyslově vyráběné odrezovače nebo využít běžně dostupných a levných surovin typu octa či kyseliny citronové.

Co máme na výběr

Začněme však nejdříve u kovových konstrukcí, tedy například bran a branek, různých přístřešků, skleníků či pařenišť nebo okapových háků. Zmíněné konstrukce a předměty obvykle sestávají z ocelových trubek, profilů či pásoviny a na jejich vnější vzhled klademe určité estetické požadavky. Nejlepší je tedy v takových případech postupovat cestou odstranění povrchové koroze a natření ocelových dílů některou z barev na kov z kategorie antikorozních nátěrů. Tyto barvy (Hammerite, Alkyton, Antirezin) lze podle výrobců použít velmi jednoduše po odstranění svrchní vrstvy koroze a otření očištěných míst suchým hadrem. Řada lidí s nimi má velmi dobré zkušenosti, ale v některých případech si uživatelé stěžují, že pod zdánlivě pevným a neporušeným barevným povlakem koroze pokračuje.
Richard Denner z firmy Barvy a laky Hostivař ve své internetové poradně upozorňuje, že nedostatečně připravený zkorodovaný podklad pro nátěr může snížit životnost nátěrového systému až o 60 procent a doporučuje i v případech barev —na rez“ použít kromě co nejdůkladnějšího mechanického očištění i některý z chemických odrezovačů. Z produktů BAL pak doporučuje použít jednovrstvou barvu S 2160 Hostagrund, pro dosažení vysoké odolnosti pak dvousložkové nátěry, například kombinaci základovek S 2300 či S 2305 a podkladovou barvu S 2312 Epolex v kombinaci s polyuretanovým emailem U 2065 Pragopur.

Jinou variantou je Alkyton, což je antikorozní barva s obsahem antikorozních pigmentů, kterou lze natírat přímo na zkorodovaný kov. Na běžný rezavý povrch doporučuje výrobce dvě vrstvy nátěru, na silně zkorodované povrchy pak nejdříve vrstvu nátěru Penetrátor koroze a poté vrstvu Alkytonu. Barvu využijete i na povrchy z lehkých kovů, dřeva, plastů, betonu či skla.

Stabilizátory koroze

I v případě použití dražších barev určených přímo na rez nic nezkazíte použitím stabilizátoru koroze, který zároveň slouží jako základní nátěr.

V sortimentu firmy Detecha najdete Festprimer, což je polyuretanový přípravek na kovové i jiné porézní materiály. Zabraňuje rozvoji koroze a zvyšuje přilnavost a životnost celého nátěrového systému. Je vhodný pro základní antikorozní nátěry kovů, zvláště pro povrchy se zbytky koroze a starých nedočištěných nátěrů. Kombinovat ho lze s nátěry Superkov, Superfest, Epoxyban, Tlumex Plast Plus či alkydovými, epoxidovými a akrylátovými nátěry jiných značek.

Severochema například vyrábí vodou ředitelný Alcor stabilizátor koroze určený na zastavení počínající koroze železa a na zastavení korozních reakcí u tenčích vrstev rzi. Neproniká však silnějšími vrstvami koroze. Na podobném principu funguje už zmíněný Hostagrund od BAL, což je jednosložková základová impregnační barva vytvrzovaná vzdušnou vlhkostí. Je určena k základním impregnačním nátěrům kovů a posílí přilnavost dalších vrstev nátěrů zvláště u zkorodovaných povrchů ve vlhku.

Použít můžete i chemický stabilizátor koroze Rodexol. Stabilizuje rez a uzavírá povrch vůči působení vlhkosti. Výrobce doporučuje nátěr všude tam, kde nelze rez dokonale mechanicky odstranit. Rodexol rovněž poslouží jako základový nátěr pro kombinaci s vrchními barvami na kov.

Důkladnou antikorozní ochranu poskytne i syntetická antikorozní základní barva Synorex Primer S2000, kterou vyrábí Colorlak. Barva poslouží jako podkladový stabilizátor, na nějž můžete nanášet syntetické a epoxidové nátěrové hmoty (nejméně po 24 hodinách), ale i nitrocelulózové nátěrové hmoty (po 10 dnech po vyzrání barvy).

Ingredience ze špajzu

S jistou nadsázkou lze říci, že spoustu užitečných prostředků k odrezování můžete najít i doma ve spíži. Využijete je však spíše v situacích, kdy hodláte důkladně odstranit rez z povrchů i záhybů menších kovových předmětů. Může to být například staré, krásné a navíc stále použitelné tesařské či truhlářské nářadí včetně seker, kladiv, hoblíků nebo pořízů, přesněji řečeno jejich kovových částí. Ale také různé motyčky, zámky, panty a kování nebo i staré kované hřeby. Zatímco pro důkladné odrezování velkých konstrukcí použijete spíše kombinaci mechanického broušení a nátěrů chemickými odrezovači, menší předměty se často velmi efektivně odrezují namočením do příslušné lázně.

Velmi účinným prostředkem k rozpouštění rzi je třeba kyselina citronová. Vyzkoušený je zruba dvouprocentní roztok, jehož účinnost lze před ponořením odrezovaného předmětu zvýšit ohřátím.

Podobně se dá použít i ocet, s nímž mají například restaurátoři kovových předmětů dobré zkušenosti v ředěném i neředěném stavu. Je třeba trochu experimentovat a najít správný poměr i délku louhování a také je nutné mít se na pozoru před příliš agresivními účinky octa.

V obou případech se rozpuštěná vrstva rzi opatrně čistí ocelovým kartáčem a oplachem. Po použití kyseliny či octa je nutné povrch očištěných předmětů takzvaně pasivovat. Jinak by téměř okamžitě začaly korodovat znovu. Tradičně se k tomu používal kaméliový olej, ale dobře poslouží i konzervační prostředky typu Konkor či WD-40. Před konzervací odrezovaný předmět dobře osušte, nejlépe proudem vzduchu z kompresoru. Pokud odrezujete roztokem velké předměty (např. starý dílenský stroj), pasivujte raději povrch nástřikem —wédéčka“ na ještě mokrý povrch a osušte ho až potom. Konzervační olej se do odrezovaného povrchu dostane i přes roztok.

Pískování

Otryskávání proudem písku patří k efektivním metodám odstraňování rzi z ocelových předmětů či starých nátěrů z dřevěných povrchů.

Pískováním se zabývají specializované firmy, pro kutily je tato technika dostupná ve dvou základních podobách. Nejjednodušší jsou injektorové pískovací pistole, kdy je písek ze zásobníku nasáván podtlakem a strháván proudem vzduchu do trysky.

Druhou metodou, kterou používají i profesionálové, je použití tlakových nádob, z nichž je abrazivum do trysky dopravováno stlačeným vzduchem. Odpadá tedy nasávání a díky tomu je tento postup účinnější.

Stlačený vzduch

Ať použijete injektorovou pistoli, nebo tlakovou nádobu, neobejdete se bez výkonného kompresoru. Pistole je záležitostí několika set korun, tlaková nádoba stojí pár tisíc, ale kvalitní kompresor s dostatečným plnicím výkonem stojí řádově desetitisíce.
Pokud si tedy koupíte otryskávací pistoli v nějakém supermarketu a připojíte ji na levný kompresor, budete zřejmě zklamáni. I obyčejná pistole totiž pro trvalý provoz potřebuje kolem 300 litrů vzduchu za minutu.

Pokud váš kompresor nedodává požadované množství vzduchu, budete moct pracovat vždy jen chvíli, dokud nevyčerpáte zásobu vzduchu v zásobníku kompresoru. Na nějaké menší práce to bude stačit, na pískování větších ploch to ale vhodné není.

Existují také pískovací sady k vysokotlakým vodním čističům. Namísto stlačeného vzduchu tu písek do trysky strhává proud vody. Výhodou je snížení prašnosti, přítomnost vody je ale možné jen v určitých případech. V průmyslové praxi se vodním paprskem s abrazivem dají dokonce dělit materiály, ale tam se pracuje s tlaky v řádu tisíců barů.

Pískování bez písku

Materiál, který dal této metodě jméno, ve skutečnosti není jediným brusivem, které se používá. Jeho výhodou je nízká cena, proto se obvykle aplikuje jednorázově (otryskávání fasád či konstrukcí) a s jeho recyklací se nepočítá. Písek se navíc při nárazu rozdrtí.
Pro práci v uzavřených prostorách, třeba v pískovacím boxu, se dá využít kvalitnější brusivo (korund, ocelová drť), a to opakovaně. Ne každé abrazivum se hodí pro všechny pískovačky a na jakýkoli povrch. Například ocelová drť není vhodná pro injektorové pískovačky a měkké povrchy, které by poškodila.

Výběr brusiva má velký vliv na efektivitu pískování (až 90 %) i výslednou kvalitu povrchu. Pro všechny aplikace se nehodí jeden druh abraziva. Pro velmi jemné práce existuje také organické abrazivum, jako je drť skořápek vlašských ořechů, kukuřičný granulát, skořápky vajíček nebo kostěná drť.

Venku nebo v boxu

Velké předměty se otryskávají pomocí mobilních pískovaček. Vzhledem k tomu, že recyklace brusiva je v tomto případě problematická, přichází ke slovu z ekonomických důvodů většinou křemičitý písek. Ovšem existují i mobilní pískovačky s recyklací, kde se brusivo spolu s nečistotami odsává, prach se separuje a abrazivum se vrací zpět do okruhu.
Malé předměty je lepší pískovat v uzavřených boxech, kde odpadá odletování brusiva do okolí a eliminuje se prašnost. Díky recyklaci je možné tryskat pomocí dražšího a kvalitnějšího brusiva, které je účinnější než písek. Pracovník tryská díly zvenku tak, že umístí ruce do rukavic v boxu a kouká skrz ochranné sklo. Pískovací proces ovládá pomocí nožního pedálu.

Co lze pískovat?

Není pravdou, že se otryskáváním odstraňuje pouze rez z ocelových předmětů. Pískování se hodí na veškeré známé materiály, především na ocel, dřevo, sklo, plasty a minerální stavební materiály. Tryskáním se dá také matovat nerez či sklo nebo vyčistit zahradní nábytek. Obecně se pískováním dají zdrsnit a vyčistit povrchy, odstranit okuje nebo nátěry či povrch sjednotit.