Jak na orosená okna?
Zamlžená až orosená okna nemá nikdo rád. Jsou známkou toho, že je něco v nepořádku. Nejlepší je odstranit příčinu, jinak si zaděláváte na ještě větší problém – plíseň.
Kapičky vody na okenní tabuli jsou kondenzát vodní páry obsažené ve vzduchu. Okno se začne mlžit, když je jeho teplota nižší než hodnota rosného bodu. Teplota, při níž se vodní pára začne zkapalňovat, je závislá především na vlhkosti vzduchu. Z toho vyplývá, že rosení oken lze omezit snížením teploty rosného bodu. Toho dosáhneme snížením vlhkosti vzduchu či zvýšením teploty okenní tabulky, případně kombinací obojího.
rosení oken z vnitřní strany je nejčastější u okrajů, kde je sklo vlivem tepelných mostů nejchladnější
Rosný bod
Vzduch může obsahovat jen určité množství vodních par. Čím je teplota vzduchu vyšší, tím více páry může obsahovat, aniž začala zkapalňovat. Pokud je ve vzduchu vodní páry jen velmi málo (nízká vlhkost), nebude kondenzovat ani při nižších teplotách.
Když teplota vzduchu klesne pod teplotu rosného bodu, vznikne mlha. Kondenzaci ovlivňují ještě další faktory, ale to už by bylo na obšírnější a odbornější pojednání. Vodní pára může ale zkapalnět, i když má vzduch v místnosti teplotu dostatečnou. Stane se to v blízkosti předmětů, jejichž povrch ochladí vrstvu vzduchu ve své blízkosti na teplotu rosného bodu. Mohou to být studené stěny nebo právě okenní tabule.
Teplotu povrchu, na kterém se při dané teplotě a vlhkosti vzduchu v místnosti začne srážet pára, můžete zhruba určit pomocí jednoduchého vzorce – od teploty vzduchu odečtete rozdíl stoprocentní a naměřené relativní vlhkosti vzduchu dělený pěti. Příklad: teplota vzduchu 25 °C, relativní vlhkost 60 %. Teplota rosného bodu = 25 – ((100 – 60)/5) = 17 °C. Vzdušná vlhkost za těchto podmínek tedy může kondenzovat na površích, které budou mít teplotu nižší, než je 17 °C.
K podobným výsledkům dospějete, když od teploty vzduchu při dané relativní vzdušné vlhkosti odečtete určitou konstantu, která je při 40 % vlhkosti 14 °C, při 50 % je 10,5 °C, při 60 % je 8 °C a při 70 % je už jen 5,5 °C.
Když větrání, tak rekuperační s výměníkem, kde se studený vzduch zvenku předehřívá od teplého vzduchu zevnitř
mlžení oken z venkovní strany je dočasné, voda se odpaří nebo steče do okapnice, aniž by napáchala škody
Rosení zevnitř
K rosení oken s izolačními skly dochází nejčastěji z interiérové části zasklení, tedy v místnosti. Toto rosení je způsobeno především nízkou teplotou a vysokou vlhkostí vzduchu v interiéru. Obvykle se tento jev vyskytuje v zimním období v místnostech, které nejsou příliš vytápěny. Řešením takové kondenzace bývá většinou rychlé a důkladné vyvětrání místnosti.
Pokud se tento problém objeví i v běžně vytápěné místnosti, znamená to buď vysokou vlhkost vzduchu, nebo příliš studený povrch okna. Vlhký vzduch bývá především v kuchyních a koupelnách nebo u staveb, které mají problémy se vzlínáním vlhkosti do zdiva. Nejjednodušším řešením je důsledné větrání, což ale v zimě znamená významné úniky tepla. Větrat můžete hospodárněji pomocí rekuperace, vlhké zdivo pak izolujte proti zemní vlhkosti. Obojí znamená určité stavební zásahy.
„Prochladnutí“ okna bývá zapříčiněno horší izolační funkcí některých méně kvalitních dvojskel. Vliv na teplotu má i použití distančních rámečků uvnitř izolačního zasklení – tepelně vodivý rámeček vytvoří mezi jednotlivými skly v podstatě tepelný most. Proto pak pára kondenzuje po obvodu okenních tabulek, kde jsou kvůli studenému rámečku nejchladnější. Při použití takzvaného teplého distančního rámečku se tento jev prakticky eliminuje.
Pokud už taková okna máte, je nejjednodušší, ale současně energeticky nejnáročnější zvyšovat jejich teplotu pomocí konvekce, tedy proudění (teplého) vzduchu z radiátorů umístěných pod oknem. Platí také, že čím nižší vlhkost vzduchu v místnosti je, tím studenější okno může být, aniž by na něm vodní pára kondenzovala.
pravidelné krátké a intenzivní větrání je nezbytné k regulaci vlhkosti v interiéru i k hygienické výměně vzduchu
Mlžení zvenku
Dalším typem kondenzace je exteriérová. Tento zdánlivý paradox vniká naopak u velmi dobře izolujících oken s trojitými skly, a to především na jaře a na podzim, kdy je venkovní vzduch po chladné noci vlhký a relativně rychle se zahřeje. Vnější okenní tabulka se neohřívá teplem (ne)unikajícím zevnitř, takže může být chladnější než venkovní vzduch, respektive venkovní rosný bod.
Také v tomto případě se může projevit studený distanční rámeček, a to zcela opačně než na vnitřní straně okna: kondenzát bude po celé ploše okenní tabulky s výjimkou okrajových částí, které budou teplejší.
Čím lépe okno tepelně izoluje, tím méně se rosí na vnitřní straně, ale častěji na venkovní. Tomuto jevu lze předejít použitím skel s protikondenzační vrstvou.
Ke kondenzaci může vzácně dojít také uvnitř izolačního zasklení. Je to způsobeno tím, že hermeticky uzavřená izolační dutina u izolačního skla byla narušena (ať již ve výrobě, nebo při instalaci), a je tedy nutné okno vyměnit.
Konstrukce okna
Napojení izolačního dvojskla s distančním rámečkem do křídla je vzorovým příkladem vazby mezi odlišnými konstrukčními prvky, kde při nesprávném návrhu nebo provedení může vzniknout tzv. lineární tepelný most. O co se výrazně zvýší tepelná izolace a tedy i vnitřní povrchová teplota souvislých částí konstrukcí (např. skel, okenních křídel, rámů i obvodového zdiva), o to výrazněji se projevují lineární a bodové tepelné mosty, třeba právě rosením na okraji zasklení.
Text: Tomáš Krásenský
Foto: autor, archiv firem a Shutterstock
Jak na orosená okna?
