Jak na konstrukci pergoly

Pergola patří mezi nejčastěji využívané malé dřevěné stavby v zahradě, často však navazuje přímo na dům či chatu. Původně jde vlastně o jakousi oporu pro rostliny, v jejichž stínu lze relaxovat. Často se však opatřuje zastřešením.

Varianty pergol předpokládají i zastřešení, částečné uzavření do stěn a v mnoha případech také pevnou podlahu v úrovni vyvýšené nad terénem. Oproti spíše uzavřenému zahradnímu altánu je však pergola spíše otevřenou stavbou, která předpokládá propojení s okolní zelení.

Pergolu lze pojmout jako jednoduchý přístřešek a útočiště před horkem či deštěm, kam postačí umístit několik kousků zahradního nábytku či dřevěnou lavičku. Může být však i místem pro venkovní vaření, grilování nebo podřimování na čerstvém vzduchu.

Nároky na konstrukci

Důležité je zejména ukotvení svislých opěrných trámů, které se zpravidla montují do nejrůznějších kotevních prvků umožňujících usazení paty trámu do vzdálenosti několika centimetrů od země. Použít lze nejrůznější typy ocelových kotevních patek, které se zabetonují, případně bezpečně přišroubují na betonovou základovou desku nebo patku pomocí chemické kotvy. Jinou variantou mohou být i zatloukací patky nebo zemní vruty. Obojí typ kotvení bez betonování může být velmi pevný, ale vyžaduje spíše jílovitou půdu bez kamenů.

Konstrukci pergoly je nutné před vodou chránit všemi způsoby, mezi něž patří i zdánlivě dekorativní seříznutí hran krokví, aby po nich mohla snadněji stékat voda a zbytečně se nedržela ve dřevě. U všech spojů je vhodné montovat co nejméně spojovacího materiálu, u nějž postupem času hrozí koroze a následné narušení dřeva. Pokuste se tedy používat klasické tesařské spoje a spojovací materiál s antikorozní ochranou, šrouby se zápustnými hlavami a další prvky, které posílí odolnost konstrukce vůči vlhku a vodě.

Nezapomeňte rovněž na to, že i lehká pergola vyžaduje dostatečné zavětrování a odolnost vůči větru je nutné zvýšit především u pergol se střechou. Krokve je nutné posílit rohovými vzpěrami, které by měly být k nosným svislým trámům upevněny pomocí tesařských spojů (čep a dlab, přeplátování) nebo alespoň šikmo seříznuty a pevně uchyceny ke stojkám tzv. konfirmačními šrouby nebo vruty se zápustnou hlavou. To je vždy pevnější způsob než různé úhelníky ze sortimentu tesařského kování. Udělat dostatečně stabilní zavětrování pomocí tesařských spojů je však poměrně náročné na přesné vyměření a vydlabání, takže pokud nemáte s těmito spoji žádné zkušenosti, objednejte si raději profesionálního tesaře nebo použijte kombinaci jednodušších přeplátovaných spojů a kovových spojovacích prvků.

U spojů je vhodné použít co nejméně spojovacího materiálu, u nějž postupem času hrozí koroze a následné narušení dřeva.

Jak na konstrukci pergoly