Jak dobře vybrat omítku
Venkovským domům a chalupám sluší nejlépe klasická venkovní vápenná omítka
Opravě chalupy sice klasické zednické postupy jen prospějí, ale v případě omítek si lze rekonstrukci výrazně usnadnit. Je však třeba dobře vybrat, aby omítka sloužila tak, jak má.
Omítky se dělí na venkovní a vnitřní. A není dobré je zaměňovat, protože složení venkovních omítek musí být takové, aby odolávalo vlivu povětrnostních podmínek. Troufáte-li si pustit se do opravy fasády vlastními silami, můžete se do značné míry spolehnout na to, že vám při výběru pomůže příslušné označení jednotlivých výrobků. Totéž platí i pro omítky vnitřní. Ale není od věci zjistit, která omítka je nejvhodnější na ten či onen podklad a jaká kritéria při výběru upřednostnit.
Méně či více chemie
Obecně se venkovní omítky liší jemnější či hrubší strukturou, schopností odolávat vodě, nejrůznějšími stupni přilnavosti k podkladu, mírou schopnosti nechat omítnutou stěnu „dýchat“ a také pružností či otěruvzdorností.
Existují minerální, akrylátové, vápenné, silikonové, silikátové, mozaikové či hliněné omítky, které se mohou nanášet klasickým natahováním, nebo nástřikem.
Pro rekonstrukce historických objektů volí odborné firmy zpravidla vápenné omítky. A to může být inspirací i pro kutily, kteří opravují starou chalupu. Stejně jako velmi zajímavé řady omítek hliněných, bez příměsí chemických látek, smíchané třeba se slámou či konopnou řezankou. Pro stavby, vystavené extrémním povětrnostním podmínkám, jsou pak vhodné omítky s příměsí silikonu.
Aby dům správně dýchal
Výrobci označují venkovní omítky podle toho, na jaký podklad jsou určeny. Kromě vápenných omítek, vhodných například na cihlové či kamenné zdi starých domů, lze koupit omítky na beton či směsi vhodné na zateplovací systémy. Speciální kategorii pak tvoří omítky sanační, s nimiž se pracuje u staveb ohrožených vlhkostí.
Existují omítkové směsi na různé typy zdiva
Pokud vybíráte pro stavbu či rekonstrukci tu správnou venkovní omítku, zvolte takovou, která splňuje následující kritéria:
– Prodyšnost je schopnost propouštět vodní páry. Tato vlastnost je důležitá zejména v případech, kdy je nutné odvádět vlhkost konstrukce přes povrchovou úpravu stěn.
– Vodoopudivost je schopnost zamezit zůstávání vody na povrchu a zabránit jejímu propouštění přes omítku do podkladu.
– Přirozená odolnost proti mikroorganismům je charakteristická pro minerální materiály. Usilikonových a akrylátových disperzí je tato odolnost nižší a zvyšuje se přísadou takzvaných biocidních prostředků, které tuto odolnost posilují.
Aby jednotlivé typy omítek správně splnily svůj účel, je nutné dbát na předepsané postupy jejich aplikace. Dodržuje se například pravidlo, že se omítá při teplotě nad pět stupňů Celsia. Existují rovněž takzvané urychlovače, které lze použít k tomu, aby omítka již několik hodin po nanesení odolala teplotě pod bodem mrazu. A rovněž lze vybrat omítku, která je na teplotu při omítání méně citlivá.
Vápno nebo cement
Každý zkušený zedník s léty praxe si dobře pamatuje na klasické „tříkolové“ omítání vnitřních stěn. Cementový špric, jádrová omítka a nakonec štuk, kterému se zřejmě nejen na moravském Slovácku říká „fajnová omítka.“ Tímhle postupem samozřejmě nic nezkazíte, ale velký výběr suchých omítkových a maltových směsí na trhu se stavebninami ušetří přinejmenším pracné míchání hašeného vápna, cementu a písku.
Je vhodné použít směsi stejné značky
Právě možnost výběru však zároveň vyžaduje správnou volbu té nejvhodnější omítkové směsi pro interiér vaší chalupy. Každého stavebníka by měla zajímat především zrnitost a druh pojiva, tedy poměr vápna či cementu ve směsi. Výrobci jednotlivé druhy omítek míchají pro v podstatě univerzální použití, takže je prakticky všechny dostupné omítkové směsi možné aplikovat na cihly či beton.
Na zdicí systémy typu Ytong nebo Liapor, monolitické betony nebo vyrovnávání podkladů od zhruba čtyř milimetrů se pak například doporučuje sádrová tenkovrstvá omítka, zatímco na cihelný podklad s předpokládanou patnáctimilimetrovou vrstvou je vhodnější omítka klasická, ať už sádrová, vápenná či cementová. Někteří výrobci, například Cemix, dávají stavebníkům možnost vybrat z více zrnitostí, což může ušetřit práci i náklady. Je vhodné držet se vždy jednoho typu či jedné řady výrobků. Rozhodně má smysl pořizovat jádrovou i štukovou omítku a například i penetrační nátěr od jednoho výrobce.
TEXT: RICHARD GURYČA
FOTO: JAROSLAV HEJZLAR, SHUTTERSTOCK, ARCHIV FIREM
Jak dobře vybrat omítku
