U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Jak chalupář ke kapse přišel
Kategorie: Inspirace | Autor: Iva Tvrzová
Kdo by neznal roztomilou kreslenou pohádku Zdeňka Milera o tom, jak krtek ke kalhotkám přišel. Taková pořádná kapsa, po jaké krtek toužil (a taky ji díky hodným kamarádům i s kalhotami dostal), není opravdu k zahození. Vejde se toho do ní spousta a především – všechno je stále při ruce. To by se hodilo nejednomu z nás, co říkáte?
Co chvíli potřebujeme někam odložit brýle – ale tak, aby byly za chvíli hned zas k nalezení. Své stálé místo by mohla mít i rozečtená kniha, časopis už s napůl vyluštěnou křížovkou, po ruce chceme mít i televizní program. Takových drobností, které bereme často do ruky a jež je dobré mít nablízku, až je budeme potřebovat, je samozřejmě víc. Pokud je dáme tam, kde se zrovna zastavíme, nevyhneme se neustálému hledání. Řešením může být odkládací stoleček – nebo již zmíněné kapsy. Nebudou ovšem na našich kalhotách, ale na nábytku. Po knížce, novinách či pletení (a následně brýlích) sáhneme většinou tehdy, když se pohodlně usadíme v křesle, na oblíbené židli nebo pohovce. Kapsy – v patřičné velikosti – by proto měly být přímo na sedacím nábytku. Mohou být součástí jejich potahu nebo na samostatném kapsáři, připevněném na opěradle či boku. Praktické kapsy můžou najít místo i na látkové zástěně či paravánu, větší kapsář – ozdobený třeba pěknou výšivkou – se uplatní v koupelně, předsíni i v dětském pokoji. Pro toho, kdo je se šicím strojem a nůžkami kamarád, určitě nebude problém některou židli nebo křeslo pár kapsami vybavit.
NÁŠ TIP
Také obyčejné malé dřevěné “štokrdle” nebo skládací stoličku můžeme obléknout do potahu s velkými kapsami, do kterých se vejde knížka, noviny, brýle, tužka, pletení, kapesníky apod. Horní plochu můžeme změkčit vrstvou molitanu. Stolička poslouží jako podnožka nebo si na ni odložíme tácek s šálkem dobrého čaje.
