Izolace chaty
Máte také starou dřevěnou chatu, jejíž stěny – a vaše náklady na vytápění – volají po zateplení? Architekt Karel Doubner vyřešil podobný problém originálním způsobem. Dejme mu slovo.
Chatu nad Otavou si milovníci přírody postavili v 60. letech minulého století. Sokl z betonu a místního kamene, stěny z půlkuláčů, izolovaných heraklitem. Ale čas běžel, dřevo se sesychalo a spárami ve stěnách hodně táhlo.
Zvětšit a izolovat
Majitelé chtěli chatu na „větrné hůrce“ nad řekou lépe ochránit a upravit ji tak, aby byla celoročně obyvatelná. Její dosavadní konstrukce ani fakt, že šlo o přízemní objekt půdorysu 6 x 7 metrů tento záměr nesplňovaly.
Původní konstrukce odpovídala době vzniku: za stěnou z půlených kmenů byla v rámu vrstva heraklitu a na něm uvnitř obklad z palubek. V kuchyni, koupelně a na záchodě, tedy v mokrých provozech, tvořily stěny desky z umakartu. Štít nízkého krovu, vytvořeného ze sbíjených prkenných vazníků, byl na širší straně stavby. Zpředu byl orientovaný k jihu do údolí a k řece, z druhé strany, na severu, je výhled do polí. Pod přesahem střechy byl východním směrem vstup, prosklená veranda je na západní straně.
Jedinou možností, jak chatu na stávajícím půdorysu zvětšit, bylo jít nahoru, tedy vytvořit prostor v podkroví. Rozhodli jsme se proto otočit hřeben, což umožnilo – při zachování velikosti základové desky – lépe využít prostor pod střechou. Dnes je stavba situována směrem východ – západ. Délka podkroví se díky prostoru nad verandou protáhla na 9 metrů, šířka je při nové konfiguraci 6 metrů. I když se plocha o 12 metrů čtverečních zvětšila, nebylo snadné vyšetřit nutné místo pro schody. Ale podařilo se. Dokonce jsme pod ně dole schovali i záchod.
Patro a stěna navíc
Otočení hřebene střechy samozřejmě znamenalo novou konstrukci krovu. Podmínkou přitom bylo zvládnout práce tak, aby se přízemí dalo užívat. Díky tomu, že stará základová deska byla směrem k jihu o něco širší než původní chata, mohli jsme kolem ní vztyčit hranoly – sloupy, které jsou základem nových stěn. Jsou přišroubovány do patek, pomocí nichž lze stavbu výškově srovnat (stejně jako další spojovací materiál je dodala firma Bova Březnice). Tyto patky jsou na severu, kde nebyl prostor na základové desce, osazeny v nových blocích z monolitického betonu,
Na sloupech je nová vaznice, na které jsou trámy nového stropu. K nim jsou vyvázány a přišroubovány spodní pásnice starých sbíjených vazníků, což umožnilo odříznout jejich vršky při zachování stávajícího podhledu. Mezi novými krokvemi vznikl směrem k jihu vikýř s balkónovými dveřmi, aby se daly ráno větrat peřiny. Druhý vikýř míří na sever a rozšiřuje podchodnou výšku podkroví, takže se v tom místě dala vedle dvou ložnic a skladu umístit ještě koupelna a šatna.
Střecha je zateplená, ale nosná konstrukce krovu je vidět. Zvolili jsme totiž izolaci nadkrokevní. Kdybychom neprodyšně zapěnili nosnou část krovu, nemohl by ke dřevu vzduch a při určité vlhkosti a teplotě by mohly začít pracovat plísně. Proto jde zateplení ven, mimo dům. Ze strany interiéru je viditelný záklop z palubek. Shora přišly kontralatě a latě, které jsou zapěněné izolací Icynene (chytrá pěna), na niž přišel další záklop z prken a nakonec krytina Ruukki klasik. To je finský plech, opatřený několika vrstvami plastu. Pokrývači z firmy Status jej přivezli v dílcích včetně okapů. Stříbrošedá tady vypadá velmi dobře.
Stěny plné pěny
Chytrou izolací jsou důkladně vyplněny také stěny. Konkrétně prostor mezi sloupky, připevněnými k původní konstrukci, a venkovním obkladem z palubek. Do mezer mezi trámy ještě před tím umístil elektrikář nové rozvody elektřiny. Pak už přišla na řadu polyuretanová izolace Icynene. Pracovníci firmy ing. Luďka Křivánka z Kladna ji přivezli v cisterně nákladním autem. Mají šedesátimetrovou hadici a pěnu do příslušných prostorů nastříkají pistolí. A po zatvrdnutí, jež trvá jen několik minut, se její přebytky odřezávají speciálními dlouhými noži s pilkou.
Izolovat stěny pěnou je úžasná věc. Když člověk zatepluje deskami, musí je nějak připevňovat a spasovat dohromady. Tento problém při použití pěny odpadá, ta prostor utěsní bez jediného tepelného mostu. K zateplení 150 m2 stěn a 80 m2 střechy stačily dva pracovní dny. Izolaci předcházela tesařská příprava, která trvala tři měsíce.
Ze všech stran dřevo
Tesaři nejdřív vztyčili sloupky zhruba o metr dvacet delší než původní stěny (další prostor pro získání nutné podchodné výšky získali díky ostřejšímu sklonu sedlové střechy a prostoru pod vikýři), sešroubovali připravenou konstrukci krovu, který zaklopili, a instalovali latě a kontralatě. Pak nastoupili Křivánkovi technici a vyplnili „ohrádky“ z latí pěnou. Po zaizolování přišel na střechu záklop a na něj krytina. Vzhledem k tomu, že se chata zvýšila, bylo třeba asi o metr a půl prodloužit také komín.
Stěny zvenčí i zevnitř jsou zaklopené palubkami. Uvnitř jsme použili levnější litevské, které vypadaly velmi dobře, ale pro exteriér by zřejmě nebyly dost trvanlivé. Tam jsou rakouské, ze smrků, těžených v alpských lesích, tedy s hustším dřevem. Jsou speciálně tvarované, mírně kónické, a skládají se na sebe. Tím pádem po nich voda stéká jako po šupinách.
Byla vyměněna také okna. Ta dnešní jsou opět dřevěná, ale jde o eurookna s trojskly. Podle starých je přesně na míru udělal truhlář z vesnice u Písku. O povrchovou úpravu se postarala firma Status z Pelhřimova. Vybrali jsme odstín mahagon Osemporik od Herbolu. Mám s ním velmi dobré zkušenosti.
Po dvouletém užívání majitelé potvrzují, že záměr se podařilo naplnit stoprocentně. V zimě celou chatu hravě vytopí kamna J0tul a velmi příjemně je v ní i za velkých veder. Když se teplota venku vyšplhala na 36 °C, uvnitř bylo jen jedenadvacet! O poznání tepleji prý je v zimě v přízemí. Myslím, že nejen proto, že tady jsou kamínka. Ponechali jsme tady totiž i původní izolaci – heraklit. A každá vrstva pomáhá.
TEXT A FOTO: ING. ARCH. KAREL DOUBNER