U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
I VĚCI MAJÍ DUŠI
Kategorie: Návštěva | Autor: MARIE RUBEŠOVÁ
Mířili jsme k úplně jinému cíli, ale za Třeboní jsme se zamotali mezi vesničkami a nevěděli, kudy kam. Přímo na návsi jedné z nich vykoukl ze zeleně bílý štít a pěkná červená střecha. Chalupářka odložila zahradní nůžky a vykročila nám vstříc.
Bylo k polednímu, a tak jsme neodmítli sklenici chladné vody a posléze kávu. Byli jsme okouzleni atmosférou toho nevelkého stavení. Na každém kroku obrázky, hrníčky, staré dřevěné náčiní a další venkovské artefakty – a přesto nemáte dojem přeplněnosti. Přidal se k nám manžel té milé paní a souhlasil, že si můžeme udělat pár fotografií. Oni že chtějí zůstat v pozadí.
Chalupářský příběh
Jezdívali do jižních Čech odedávna. Z hlavního města, kde oba pracují, je sem táhla krása kraje se spoustou rybníků a památek. „Courali jsme asi před třiceti lety po okolí a v téhle vesničce jsme spali u známých. A oni nám řekli, že je na prodej malé stavení na návsi,“ vzpomínají. „Patřilo národnímu výboru. Bydlela tu stará paní, která umřela, tak chalupu nabídli ke koupi. Nebyla tenkrát ani drahá.“
Příběh je jako vejce vejci podobný mnoha dalším. Chalupa byla zdevastovaná, plná špíny a zbytečností. Dělaly se nové podlahy, pak dveře, okna… „Ze všeho nejdřív jsme ale museli zpevnit tenhle strop, protože sednice byla jediná obyvatelná,“ ukazuje chalupářka na ručně tesaný trám, přes který jsou naskládány povaly. „Konec trámu byl na štítové straně shnilý, bývalí majitelé už tam dokonce přizdili jakýsi výstupek na podepření. My jsme trám podložili, o kousek vynesli heverem a připevnili na něj železný profil, tah, který je na půdě zavěšen na pozednici. Ptali jsme se lidí v okolí, čím strop impregnovat. Někdo dokonce radil napustit trámy volskou krví, ale do toho jsme se nepustili. Je natřený nějakou tmavou lazurou, ale to je tak dávno, že si název nepamatujeme, viď,“ otáčí se na manžela. „Jak často nátěr obnovujeme? Abych pravdu řekla, ještě jsme se k tomu nedostali. Zatím si o to neřekl.“
Pak přišla na řadu podlaha. Stará prkna byla shnilá a prožraná, takže skončila na skládce. Do výkopu byl navezen štěrk a na něj přišla konečně také izolace proti vlhkosti. A mezi polštáři šikovně zmizely i nové rozvody vody. Prkna, chráněná ručně tkanými koberečky, jsou dodnes krásná, i když nejsou ničím impregnována. Prý je chalupářka vždy jen jednou za rok vydrhne.
Hodnota starých věcí
Procházíme chaloupkou a manželé vzpomínají, kde objevili který hrníček nebo třeba jen střípek, samorost, ozdobu, váhy či zrcadlo. „Máme rádi věci, na nichž je vidět jejich historii. Velmi často by jinak skončily na smetišti. Anebo už tam třeba byly – jako tato dlažba,“ ukazuje chalupář na krásnou mozaiku v kuchyňce. Záchrana ovšem budiž přičtena k dobru mého kamaráda. Našel dlaždice na skládce, vzal je domů, ale nikam se mu nehodily. Nevěděl, co s nimi, tak nám je nakonec dal. Celou podlahu sice nepokryly, ale i tak dělají parádu.“
Právě z kuchyně ozdobené dlažbou, jejíž stáří si s chalupou jistě nezadá, probourali dveře do bývalých stájí. Byla to prý dost dramatická akce. S vazáky totiž vypadla půlka stěny. „V novém prostoru vzniklo sociální zařízení a taky tenhle malý pokojík, kde spával syn. Teď už má svou chalupu. A tak sem často odložíme to, co se jinam zrovna nehodí,“ navazuje paní domu. „Další, trochu modernější místnost vestavěl manžel do stodoly. A máme zase prostor, kam ukládat naše poklady,“ nadšeně konstatuje milovnice věcí, krásných i tím, že se jich často dotýkaly lidské ruce.
Láska k tradici
Když se nadchli pro ručně ukovaný hřeb nebo trojnožku, v níž se snad kdysi něco ohřívalo nad plamenem, sousedé z počátku kroutili hlavami. Když se na dvorku hmoždili s odstraňováním mnoha vrstev nátěrů ze starých dveří, které by každý s chutí rozštípal na topení, mysleli si možná, že nejsou zcela rozumní. A když nad elektrickými hodinami postavili skutečnou kapličku, aby nehyzdily zahrádku, považovali je prý za blázny. Nedávno ovšem naši chalupáři dokázali, že láska k tradici může být i prospěšná. Ta jejich totiž nekončí sbíráním starých předmětů a nábytku.
Ubránili i krov
Rozhodli se zachovat i starý krov, který ke starému stavení patří. „Dlouho jsme výměnu střechy odkládali, rozmýšleli se, jakou zvolit krytinu. Investice je to veliká. Taky nás samozřejmě netěšilo, že pokrývačské firmy jednoznačně prohlašovaly, že krov novou střechu neunese, že musí dolů a všechno se udělá zgruntu nové,“ vypráví chalupářka.
„Manžel se neúnavně poptával v okolí, až objevil manufakturu, kde vyrábějí cementové tašky stejného tvaru, jako byly ty naše původní. Na tvarovacím stroji ji ručně vytvoří a také obarví. My jsme místo šedé tentokrát vybrali červenou s jahodovým nádechem. Výrobce ji sám dokonce položil, máme z ní radost. A protože jsme ve vašem chalupáři našli článek, že je možné trámy vyspravit plombami a zpevnit kovovými příložemi, zachránili jsme i ten krov. Latě jsme dali samozřejmě nové. Ale naše láska k tradici nám v tomto případě ušetřila skoro sto tisíc.“
Popisy k obrázkům
V kachlovém sporáku se kdysi topilo i vařilo; kdyby měl zase sloužit, potřeboval by rekonstrukci vnitřních tahů i opravu plotny
Secesní dlaždice – dar od kamaráda -zdobí kuchyňku; nestačily na celou plochu, tak je doplnil nevtíravý beton
Kam jinam by se vešel ruční katr a váhy a spousta krásných zbytečností, než do světnice vybudované ve stodole
I v „obyčejné“ chalupě si tesař pohrál s drobným zdobením na trámech. Kovový profil vpravo připomíná dobu, kdy chtěl strop spadnout…
Kolem stolu v sednici se sešly dvě secesní krásky, jedna z počátku minulého století a čtvrtá, ta schovaná vzadu u truhly, je stará jen čtyřicet let
Dvěře s krásnou petlicí vezli chalupáři od dědečka přes půl republiky. Než je vsadili do futer, museli je zbavit spousty různobarevných nátěrů
Pohled do krovu nad stodolou, vyspraveného dřevěnými příložkami; jistě bude sloužit ještě další generaci chalupářů
Právě v části stodoly vznikla ona nová místnost s francouzským oknem, umožňujícím vstup do zahrady
Starý komín nad bývalou černou kuchyní má opravdu ladný tvar; v červené cementové krytině se pěkně vyjímá
Pnoucí růže a réva kolem okénka, které si i při rekonstrukci zachovalo původní parametry
Autor fotografií: FOTO: MARTIN MAŠÍN
