I ve stodole se dá bydlet…

Rubrika: Chalupy, Chaty a chalupy, Doporucujeme, Ostatní stavby

Špejchary, chlévy a stodoly upravené na bydlení nejsou jen výsadou Čechů. Objevili jsme zajímavou ukázku zrekonstruované kamenné stodoly v devonském hrabství, které najdete na jihozápadním pobřeží Anglie.

Farma Larcombe vypadá jako vystřižená z anglické dětské obrázkové knížky. Před zraky okolního světa však zůstává skryta v devonské vrchovině, kde ji obklopují pole s pasoucími se chundelatými ovečkami. Stará budova statku s fasádou z 18. století se dívá na velký rybník s kachnami. Na každé straně od této budovy stojí kamenná stodola – v jedné jsou jehňata a slepice a také se do ní ukládá seno a v druhé býval kravín a mlat. Nyní je z této větší stodoly obytný dům se čtyřmi ložnicemi a čtyřmi koupelnami.

Cesta k designu

„Vždy jsem byla fascinována architekturou a designem,“ říká majitelka Caroline Murrayová, „ale jako malá holka z farmy v Devonu jsem si nedovedla představit, že bych do tohoto světa někdy mohla nahlédnout či dokonce do něj proniknout.“ Poslední dobou se však kromě okamžiků, kdy se věnuje malým jehňátkům či pomáhá uvízlým ovečkám zapleteným do živého plotu, pohybuje právě jen v této oblasti.
Carolinina cesta k designu nevedla přímo, ale léty získala schopnosti a zkušenosti, které jí pomohly realizovat poměrně ambiciózní a náročný projekt modernizace hospodářské budovy a její přeměnu na obytný dům. Caroline je perfekcionistka, a tak kompromisy ohledně estetiky, volby materiálů či odvedené práce nepřicházely v úvahu.
„Kdykoli to bylo možné, využila jsme místní řemeslníky a dodavatele,“ vzpomíná. „Vezměte si například podlahová prkna,“ říká při pohledu na množství dubu, který pokrývá podlahu v rozlehlém obytném prostoru ve stodole. Dobře vyschlé dubové dřevo bylo úmyslně nařezáno na různě široká prkna tak, aby se hodila do téměř průmyslových rozměrů zrekonstruované budovy. Prkna se ještě přímo na farmě upravovala s ohledem na to, že dřevo bude pracovat.
Co je to ale proti atypickým dveřím k ložnicím a koupelnám! Když Caroline vyslovila své přání ohledně jejich vzhledu, truhlář si myslel, že přišla o rozum. „Chtěla jsem, aby vypadaly pokud možno tak staře a ošuntěle, jak je to jen možné. Truhlář se doslova zděsil, Bál se, že přijde o práci, pokud bych kdekoliv prozradila, že je vyrobil on. Říkal, že by to dřevo raději hodil do ohně! Nicméně když si pak půl tuctu prken připravil, opravdu se do toho dostal a můj nápad ho postupně nadchl. Myslím, že odvedl nádhernou práci.“

Na začátku byl zděděný bungalov

Caroline se začala zajímat o design na škole, posléze studovala fotografii. Nejdříve v Plymouthu a poté bakalářský program na West Surreyské univerzitě umění a designu. Vrátila se do Devonu a několik následujících let se živila jako fotografka, realitní makléřka a chvíli pomáhala v malé televizní společnosti. Poté si otevřela s partnerem obchod Hysteria in the Wisteria se starožitnostmi a retrocetkami.
„Ve škole jsem byla první holka, která si vzala truhlářství, kovovýrobu a strojírenství. Vždycky jsem byla docela zručná! Takže umím leccos opravit či zrenovovat, a když je to potřeba, tak dokážu vyrobit i kus nábytku.“
Nicméně až když zdědila chátrající bungalov s omezením na zemědělské využití, tak objevila své životní poslání jako designérka a developerka. „Trvalo to velmi dlouho, ale s pomocí odborného poradce se nám povedlo zbavit se onoho omezení a projekt se tak rázem stal finančně smysluplným.“
Hodně přestavěný a upravený bungalov se Caroline nakonec povedlo prodat a ze zisku pořídila zpustlý statek v South Hams, v překrásné části Devonu mezi Dartmouthem a Salcombe. „Tohle byl o dost vážnější rekonstrukční projekt. V první fázi se musel v jednom křídle vybudovat samostatný byt. Ten jsem pak pronajala a žila z příjmu, zatímco jsem pokračovala v práci na domě. Sedm let jsem na něm pracovala sama pouze s pomocí stavaře a řemeslníků. Ty jsem využívala jen na práci, kterou jsem nedokázala udělat sama, například na opravu venkovních zdí nebo na rozvody elektřiny. Přestože to byla značná výzva, pocit úspěchu na konci stál za všechny ty bezesné noci.“
Caroline v pravý čas dům prodala, aby mohla začít se svým dalším projektem. „Jakmile jsem se dozvěděla, že je na prodej farma Larcombe, věděla jsem, že je přesně tím místem, kde bych chtěla žít.

Farma se stádem ovcí

Farma Larcombe patřila staršímu páru, který ji využíval na chov dobytka. „Zaujala mě, protože měla více předností. Kromě idylického umístění sestávala z mnoha budov, o kterých jsem věděla, že budu mít co dělat několik let, než se je podaří všechny opravit,“ vypravuje Caroline. „Wilf, majitel, tam žil od svého dětství a pochopitelně mu bylo smutno, když měl farmu opustit, ale zdravotní stav jeho ženy se zhoršil, což bylo čím dál tím těžší skloubit se životem na farmě. Nemovitost měla být rozdělena na pět dílů, ze kterých, kdyby se je podařilo prodat zvlášť, by byl zisk o hodně větší. Ale já jsem byla místní holka a jediný kupující, který chtěl farmu udržet jako jeden celek, tedy v podobě, jak existovala po generace. Wilf a já jsme byli naladěni na stejnou vlnu, proto si myslím, že farmu prodal právě mně. Vnímám se trochu jako ochránce této části venkova: až odejdu, chci, aby to bylo stejně krásné a neporušené, jako když jsem přišla.“
Co opravdu hrálo ve prospěch Caroliny, bylo, že byla ochotna ponechat si stádo ovcí Greyface Dartmoor, které Wilf a jeho otec na farmě chovali od čtyřicátých let. „Chovají se pro dlouhou vlnu, kterou potřebují v Dartmooru, ale tady ne. Vypadají nádherně, nicméně jsou naprosto nepraktické,“ rozpačitě se směje Caroline. „Wilf je ale miloval a ještě dlouho po prodeji sem jezdil téměř každý den, aby mi pomohl s ovcemi a zkontroloval Bena, ovčáckého psa, kterého mi také nechal. Je opravdu zlatý.“
Caroline koupila farmu na konci roku 2004 a prvních pár zim strávila v karavanu přistaveném na pozemku. „Budova statku byla dost ponurá, takže jsem jen zajistila, aby se nerozpadla. Potřebovala jsem ji zabydlet, proto jakmile bylo rozmnožování ovcí na jaře u konce, nastěhovala jsem se a začala připravovat přestavbu stodoly. Ta pro mě byla opravdovou výzvou. Dům musel počkat.“

Přestavba bez kompromisů

Caroline chtěla v 27 metrů dlouhé stodole především zachovat pocit rozlehlosti, obzvláště v horním patře, kde měl vzniknout hlavní obytný prostor.
„Museli jsme se vypořádat se spoustou problémů, hlavně co se světla týče. Stodola stojí ve svahu, takže v přízemí jsou okna jen na jedné straně. Dostat světlo do spodní chodby vedoucí k ložnicím bylo problematické, nicméně kamarád mi poradil vestavět sem dvojité schodiště. Světlo pronikající skrze prosklenou střechu přímo nad ním pokrylo mnohem širší prostor,“ vysvětluje Caroline.
„Také jsem chtěla přidat pokoj nad kuchyni, ale aby světlo ze střešních oken mohlo proniknout do obytné místnosti, rozhodla jsem, že jeho stěna bude průhledná. To znamenalo vyrobit a zabudovat sem velký skleněný panel. Nic snadného.“
Krb byl dalším prvkem, ohledně kterého Caroline nechtěla dělat kompromisy. „Měla jsem pocit, že takhle velký prostor potřebuje jednoduché výrazné topidlo, a ne vyumělkovaná kamna s vyřezávanými veverkami všude okolo. Sice byla levnější, ale takový druh věcí nesnesu!“ Krb byl vyroben podle jejího návrhu z hrubé oceli a v kombinaci se sopouchem tyčícím se na střeše je všechno, jen ne vyumělkovaný.

Netradiční volba tapet

Carolinina alergie na kýč a vyumělkovanost měla za následek, že ložnice jsou velmi vzdáleny od běžné představy ložnic na farmě. „Chtěla jsem to udělat trochu zábavné, proto jsem v každém pokoji vytapetovala jednu stěnu barevným vzorem, zatímco ostatní zdi jsou natřeny na bílo.“
V blízkém Kingsbridge jí byli nápomocni majitelé obchodu s bytovými doplňky, kteří dodali nejnovější kolekce tapet s názvy: Lilie, Disko, Lesy a Indické bistro. Ložnice tak dostaly nezaměnitelný a unikátní charakter. „Když jsem si brala tapety, mimo jiné i tyrkysovou metalízu a purpurové vzory, paní v obchodě se zdála dost překvapená. Nikdo jiný si prý tyhle tapety předtím nikdy nekoupil!“ vzpomíná se smíchem Caroline.
Každá ložnice je vybavena koupelnou s vanou či sprchou. Koupelny mají podobný vzhled: přírodní břidlice na podlaze a zdech kontrastuje s bílým sociálním zařízením a chromovanými kohoutky. Všechny pokoje pak tvoří nadčasový soulad v útulném domově v nitru devonského venkova.