U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Humor je lék
Kategorie: Volný čas | Autor: Marie Rubešová, KRESBY PAVEL KANTOREK, FOTO MARTIN MAŠÍN
Svět se mění, neboť vědění uhání mílovými kroky dopředu. Mění se společnost i lidé v ní. A výtvarník, kreslíř, musí mít oči stále otevřené, aby podstatu toho všeho dovedl vyjádřit s vtipem a hlavně způsobem, který my ostatní chápeme. Pavel Kantorek, který stráví téměř celý letošní rok ve své rodné zemi, to báječně umí.
Zatím se nevrátil natrvalo, ale pouze na studijní pobyt na Univerzitě Karlově a v České akademii věd. Kanadští profesoři totiž mají nárok vždy po sedmi letech práce strávit rok na nějaké zahraniční univerzitě. Vybral si Prahu. Jinak žije, jak už jsme naznačili, v Kanadě, v provincii Ontario, a na Fakultě aplikovaných věd Ryerson Univerzity v Torontu se zabývá jedním z oborů experimentální fyziky, fotonikou. Dokončil vše, co ho vzrušovalo ve vláknové optice a přesunul se k holografii a teorii elektromagnetických polí. To, co vidíme třeba na kreditkartách, jsou prý v podstatě hologramy. A jeho chlebíček.
Kdy se rojí nápady?
Výzkumné práce a přednášky na zmíněné univerzitě prof. RNDr. Pavla Kantorka živí, a tak lze považovat výtvarné výboje jeho intelektu za koníčka. On sám se takovému sortýrování brání, protože tvrdí, že i experimentální fyzika je jeho hobby. Navzdory složitosti bádání v oblasti, v níž se proslavil i Einstein, kreslí vtipy spíše jednoduché, nekomplikované. Ty nejtriviálnější ho prý napadají právě když řeší nejsložitější problémy časoprostoru. Jako by tím jeho mozek zároveň relaxoval. Krásně vyjevené kočky, škodolibé myši a další zvěř, anebo lidičky zaskočení vždy nějakou frapantní situací za panem profesorem lezou dokonce i do postele. Vynoří se vždy ve chvíli, kdy je unaven, a mozek je už vlastně napůl v polospánku… Zvířata, hlavně ty kočky, miluje a maluje odmalička. Proč právě kočky, o nichž se říká, že jsou trochu falešné a ne psy, proslulé věrností? “Je mezi nimi jeden základní rozdíl,” vysvětluje kreslíř. “Zatímco od kočky se člověk leccos naučí, psa musíte pořád něco učit.” Co navštěvuje jeho podvědomí na počátku třetího milénia? Malý vzorek vám představujeme k posouzení a potěšení. Ale přesto: jsou Kanada a Amerika stejně bohatým inspiračním zdrojem jako české (a moravské) luhy a háje? “V podstatě ano, dokonce ještě větším. V Americe je všechno rozměrnější než v Evropě, i kočky a vrabčáci. České kočky jsou malinké a vypadají spíše jako americká koťata.”
Kočky v šuplíku
Kočky miluje stále a jednu má dokonce doma. Před téměř jedenácti lety se totiž Pavel Kantorek konečně oženil. Jeho Markéta pochází ze Zlína, ale setkali v Torontu, kde byla na stáži jako sálová instrumentářka. Stejně jako manžel, i ona je velmi pracovitá. I když má mnoho příležitostí uplatnit se v severoamerickém zdravotnictví, začala ještě malovat jako komerční architektonická grafička; nabízí stavebníkům perfektní pohled do jejich příštího domova. O Markétiny grafy je velký zájem, vždyť do Kanady přichází každoročně zhruba čtvrt milionu emigrantů z celého světa, Pavel však kreslí do šuplíku. V jeho současném působišti totiž vtipy nikdo netiskne. “Američané kdysi mívali smysl pro humor, ale dostali se do sociální tragédie, které se říká politická korektnost. Je to houba, která ničí úplně všecko, včetně humoru. Tam nemůžete říct nic proti ničemu, aniž by vás někdo zažaloval. Nakreslíte třeba vtip o hluchoněmém – a okamžitě vás soudí asociace hluchoněmých. Rasových záležitostí se nesmíte ani dotknout. A feministky na mě psaly žaloby, už když jsem před čtvrt stoletím kreslil pro celostátní noviny Globe and Mail bajky a objevilo se tam pár slepic. Nevím, jestli to u nich začalo, ale je to opravdu tragédie. Amerika je dnes nesvobodnější, než bylo Česko v totalitě. Lidi v hospodách, když si chtějí říct vtip, tak si šuškají, aby je nedejbůh někdo neslyšel. Začíná se mi to velice zajídat. Asi se vrátím zpátky do Evropy.”To je pro nás jistě dobrá zpráva. Alespoň pro humorumilovnou část tuzemské populace. Zatím je bezpochyby v převaze, i když… Počátkem 90. let byl zrušen Dikobraz, pár let nato zlikvidoval bojkot v distribuci velmi dobrý humoristický časopis Škrt a prostor pro kreslený humor se značně zúžil i v časopisech a magazínech. “V Mladém světě, kam jsem léta přispíval, dnes nenajdete ani jeden vtip,” konstatuje muž, který je přesvědčen o tom, že je tady spousta vynikajících výtvarníků, kteří si nezadají s Picasem (jen nemají tak dobré mecenáše). “Ještě že mají smysl pro humor vědci,” přihřívá si polívčičku. “V měsíčníku Vesmír se kreslené vtipy stále objevují a čtenáři to kvitují s povděkem. Protože humor je součástí i těch nejvážnějších věcí.”
Orbis pictus 2002
Na závěr pro vás máme ještě několik dobrých zpráv. Kočky & spol. vyskákaly ze šuplíků a seřadily se do knížek Bajky a Zvířátka, které vyšly v pražském nakladatelství X – egem v roce 2000. Tam je také možné si je objednat, stejně jako Orbis pictus, který vyšel loni zjara. Myslím, že by z něj měl radost i Jan Ámos.Určitě se vám v nich bude krásně listovat u praskajícího krbu na chatě či chalupě, a tak jsme se přeptali, zda pan profesor také nějakou podobnou nemovitost nevlastní. “Na chataření není čas, ale máme fůru známých, kteří chatu mají. Žijeme v centru Toronta a jen cesta přes město, které je velké jako polovina Čech, trvá hodinu. A pak další minimálně dvě. Jsem na univerzitě hodně vytížen, a když je chvíle volna, kreslím. Je to zvyk od studentských let, kdy jsem si takhle přivydělával při pobytu na brněnské Univerzitě J. E. Purkyně, z níž je dnes už zase Masarykova jako za první republiky. Mít v Kanadě nebo Americe chatu je drahá záležitost nejen kvůli realitní ceně, ale platí se tam i obrovské daně z pozemků. Takže držím čtenářům Chataře & chalupáře pěsti, aby zákonodárci v Česku neopisovali americké předlohy tak doslovně, jako televizní dramaturgové soutěžní pořady.”
FOTO 1 – Pavel Kantorek jde s dobou i při tvorbě vtipů; vznikají na počítači, který je jeho věrným souputníkem
FOTO 2 – Trojice Kantorkových: Markéta, Pavel a jeho sestřenice Miriam, známá herečka
Obr. 1 – “Mít perfektní čich je k ničemu. Třeba teď cítím, že u sousedů mají řízky a je mi to houby platný.”
Obr. 2 – “Když mě pustíš, tak ti splním tři… co tři, pět, kecám… deset… deset přání!”
Obr. 3 – “Byla to velice schopná myš. Nejenže jsem ji nechytla, ale ještě mi v běhu dokázala prodat ořech.”
Obr. 4 – “Abych ti v krku zaskočila, potvoro!”
Obr. 5 – “Diagnóza ještě není zcela potvrzena laboratorně, ale zdá se, že máte krávy.”
