U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
HUDLICE nežijí jen ze vzpomínek
Kategorie: Venkov | Autor: Marie Rubešová
DOMA
Jeden z mladých obyvatel této obce, která leží západně od Berouna na okraji křivoklátské vrchoviny, nám řekl, že když se někoho zmístních zvědavci zeptají, kde že ty jejich Hudlice leží, každý řekne: No přece tam, kde se narodil Jungmann…
Jazykovědec, historik, překladatel, básník a publicista Josef Jungmann, se narodil v roce 1773 v chudé hudlické chalupě jako šesté dítě ševce. Proslavil tuto obec nejen v českém království, ale i v dalších zemích habsburské koruny. Přestože se vladaři toho rodu snažili poddané národy poněmčit, sám císař Leopold daroval Jungmannovi za jeho největší dílo, velký Slovník česko-německý, zlatý prsten a povýšil ho do šlechtického stavu. Tímto pětisvazkovým dílem i svými překlady podal doklad, že čeština je jazyk živý, bohatý a rovnocenný všem světovým jazykům.
Král by měl radost
Český král Jan by měl z aktivit tohoto hudlického rodáka určitě radost. Proč právě on? Na jeho rozkaz byly totiž Hudlice před více než 650 roky založeny. V jednom z prvních historických dokumentů upomínajících na existenci vsi se píše: V měsíci květnu 1341 král Jan ustanovil dva urozence, Jana Jindřicha z Provemdorfu a Peška Benešovského, aby v královských lesích vysadili dvě nové vsi, Chyňavu a Hudlice. Okolní krajina byla totiž velmi zajímavá nejen svými hlubokými lesy, lákajícími k lovu, ale i ložisky železných rud a zlatem, které se rýžovalo v Berounce. Hudlice tedy byly až do šedesátých let 20. století obydlené rodinami horníků, těžících v nedaleké Krušné hoře rudu. Za touto prací se sem stěhovali ze Saska také Jungmannovi předkové. Nedobrovolně. Jeho otec však už tu zvlněnou českou krajinu miloval. Zejména od chvíle, kdy si pod doškovou střechu své chaloupky přivedl ženu z nedaleké obce Svatá.
Zbyla jen teskná vrata
Rodná chalupa Josefa Jungmanna, kde je dnes jeho muzeum, je stále v původním stavu, perfektně udržovaná. Žel, podobná krásná hnědobílá roubenka se vedle ní v obci dochovala už jen jediná. Třetí byla zbourána ironií osudu měsíc před tím, než přišli odborníci z Památkového úřadu a označili i ty staré chaloupky za památkově chráněné. Na krásu mnohých upomínají už jen klenuté brány s dřevěnými vraty. Renovátorům, kteří obezdili a nahodili hrázděné zdi starých chalup, se jejich barevné zdobené výplně přece jen zželelo. A čím by je taky nahradili? Ale vraťme se do Jungmannovy chalupy, před níž stojí buditelův pomník, dar železářů z Nového Jáchymova. Vítá nás Josef Šťastný, který tu se svou ženou už pátým rokem hosty provází. “Když je pěkné počasí, přijde i dvacet lidí, většinou turisté, kteří se vydají z Berouna po Jungmannově stezce, jindy přijede autobus. Ale jsou týdny, kdy se tu nezastaví ani noha. Škoda, že ti nejbližší chodí málo. Člověk tu nemůže sedět a čekat, a tak se vyplatí zavolat buď na obecní úřad nebo přímo k nám domů a návštěvu ohlásit.” Zájemci, napište si tel. 0311/697 354.
Krajem Sokolů
Zmíněná Jungmannova stezka začíná v Berouně nad kasárnami a vede přes Hudlice, Stradonice (rodiště Františka Nepila), dál přes Nižbor na Křivoklát. Je dlouhá 15 až 20 kilometrů. Ke stejnému cíli lze za Hudlicemi odbočit i na Otročiněves. Další, poněkud delší větev, míří přes obec Svatá do Zdic. Právě ze Svaté, z myslivny u Krále, pocházela Jugmannova paní (rodným příjmením také Jungmannová). Onu myslivnu však je třeba připomenout i z dalšího důvodu. Právě tam se totiž scházeli Tyrš s Fügnerem a připravovali založení Sokola. Měl v tomto kraji po roce 1897, kdy byla Jungmannova sokolská župa založena, silnou tradici. Ale Hudličtí na svou slavnou minulost nechtějí zapomínat. A tak skupina Sokolů cvičila i na sletu v roce 1995 a připravuje se na ten letošní. Je jich však méně než kdysi, sportovní zaujetí se přesunulo poněkud jinam. Pověděli nám o tom manželé Vostárkovi, které jsme potkali na procházce s třítýdenním synem Jirkou, nejmladším občánkem Hudlic. “Oba jsme se v Hudlicích narodili a jsme tu spokojeni. Jezdíme sice za prací do Berouna, žena je laborantkou ve vodárnách a já pracuji jako prodavač ve velkoobchodě,” vysvětluje hlava rodiny, “ale do města bydlet bychom nešli. Je tu hezky. Služby fungují, navíc máme šanci sportovat. Hraje se tady fotbal, házená, ping pong.”
Chceme, aby tu byli spokojeni
Chvála mladých i pořádek panující ve vsi usvědčuje místní zastupitelstvo z dobré práce. Starosta Blahoslav Havránek byl právě na léčení v Karlových Varech, a tak jsme zašli za místostarostou Jiřím Proškem. Byl původně elektrikářem v králodvorských železárnách, a tak má i teď blízko k řemeslu. “Byla dokončena plynofikace obce, telefony jsme dali do země do kabeláže, stejně jako elektrické vedení v dolní části Hudlic,” vypočítává nejčerstvější akce. “A pokračujeme dál. Kde jsme na to vzali? Dobře jsme prodali akcie Pražské plynárenské a České spořitelny,” vysvětluje místostarosta. Zbylo prý i na odkoupení Domu služeb od majitele, který dostal ten objekt zpět v restituci. “Stáráme se, aby tady lidi byli spokojeni. V Domě služeb mají zdravotní středisko včetně dětského specialisty a zubaře, poštu, kadeřnictví, pedikúru i kosmetiku. Dosud tam má služebnu i místní hasičský sbor. Chceme však postavit vlastní zbrojnici a uvolněné prostory využít buď pro stolní tenis, anebo tam zřídíme občerstvení pro lidi, co jdou k lékaři nebo do dalších provozoven. Jediné, co je nutí jet do Berouna, jsou služby spořitelny, která tady zrušila pobočku. Ale denně jezdí sedm spojů, tak to není velký problém.”
Posvícení v Hudlicích
Hudličtí jsou hrdí na svou historii a pyšní na současnost. A těší je, když mohou pozvat sousedy a “předvést se”. “Patříme spolu s dalšími sedmdesáti obcemi do CHKO Křivoklátsko a začali jsme organizovat seznamovací zájezdy,” vypráví Jiří Prošek. “Obec dá autobus a kdo chce, jede na návštěvu. Naposledy jsme byli ve Lhotě u Kladna a zájemci se skoro nevešli. A oni zase přijeli k nám. Pohostili jsme je, pozvali taneční soubor z Berouna, pověděli si mnoho zajímavého.” Ptám se, zda nemají nějaký taneční soubor v obci. Vždyť Hudlice proslavil i Matěj Kopecký svou loutkovou hrou Posvícení v Hudlicích… a jaké by to bylo posvícení bez tance? Mou zvědavost uspokojila paní Prošková. “Za našeho mládí tady býval taneční soubor, s tátou jsme tancovali čtverylku, českou besedu. Po letech jsem je naučila tancovat mládež, ale i to už je pár roků. Nedávno jsem se rozhodla, že se budu věnovat dětem. A představte si, že když jsem svůj záměr ve škole oznámila, přišlo za mnou hned několik maminek, že by chtěly tancovat i ony. Tak se přijeďte podívat v říjnu do Hudlic na posvícení. Třeba už budeme mít předtančení.”
