U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
HRUSICE jako malované
Kategorie: Nakonec | Autor: Jan Pešta
Obec Hrusice se stala populární zejména díky zdejšímu rodákovi, malíři Josefu Ladovi, od jehož úmrtí nedávno uplynulo čtyřicet dva let. Ladovy obrázky vesniček, korunovaných siluetou typického kostela, se staly neodmyslitelnou součástí našich představ idylického venkova.
Dříve, než dálnice D1 z Prahy do Brna překročí u Hvězdonic řeku Sázavu, prochází půvabnou zvlněnou krajinou lesnatých údolí a strmých návrší. Během jízdy autem si pravděpodobně této pozoruhodné krajiny ani nepovšimneme. Navzdory blízkosti dopravní tepny žije téměř zapomenutý kout Čech dál svým vlastním životem. Drobné vesničky a samoty nalezneme spíše na planinách nad údolími, protože ve stísněných dolinách nebyly pro osídlení vhodné podmínky. V raném středověku se zde prolínala sféra vlivu Ostrovského a Sázavského kláštera, ve 14. a 15. století byl zdejší kraj příslušenstvím hradu Zlenice. Po jeho zániku se stal na více než čtyři staletí základem rozsáhlého valdštejnského panství Komorní Hrádek, které se rozkládalo po obou březích řeky Sázavy. Hrusice leží v sedle mezi dvěma bezlesými návršími nad širokým údolím potoka Mnichovky. Vesnice je raně středověkého původu, v písemných pramenech se objevuje poprvé roku 1205. Na nejvyšším místě vsi stojí pozoruhodný románský kostel sv. Václava (původně sv. Vojtěcha) se vzácným bohatě zdobeným portálem. Prvotní osídlení Hrusic bylo pravděpodobně rozptýlené v okolí kostela, dnešní pravidelná obdélníková náves byla vyměřena asi na konci 13. nebo v první polovině 14. století. Od konce 18. století vznikala ve vsi drobná chalupnická zástavba – v prostoru návsi a později i východně odtud v údolí potoka a na protějším svahu. Pozornost návštěvníka si zaslouží zejména poslední čtyři domy s barokizujícími křídlovými štíty, pocházející z doby okolo poloviny 19. století. V nenarušené podobě se dochovaly domy čp. 1 a 3 na jižní straně návsi, zatímco domy čp. 20 a 22 v protější řádce usedlostí mají již průčelí částečně novodobě upravená. Zděnou eklektickou výstavbu ze druhé poloviny 19. století charakterizuje patrová budova fary čp. 43 a hostinec čp. 25 se dvěma branami, stojící uprostřed návsi. Zástavbu příznivě doplňuje i několik zcela prostých stavení z konce 19. století a první poloviny 20. století, s charakteristickými vaznicovými krovy a se střídmým secesním či modernistickým dekorem (například chalupa čp. 31). Ve druhé polovině 20. století byla řada domovních průčelí poškozena modernizacemi a ve vsi vzniklo i několik hmotově nepřiměřených novostaveb. Jako celek si však Hrusice dodnes uchovaly příjemný vzhled a díky jedinečné dominantě kostela také výrazné panoramatické hodnoty (které můžeme obdivovat i z dálnice). Doufejme, že se v budoucnu podaří chránit historické jádro Hrusic alespoň formou ochranného pásma.
