U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Hrčava
Kategorie: Venkov | Autor: František Hajnyš
NEJVÝCHODNĚJŠÍ OBEC REPUBLIKY
REGION
V minulosti byla Hrčava součástí blízké polské Jaworzynky. Na vrchu jižně od obce byly opevněné šance, které sloužily jako obrana proti tureckým nájezdníkům. Po rozpadu Rakouska-Uherska se obyvatelstvo přihlásilo k české národnosti. To bylo v červnu 1924, kdy bylo těšínské pohraničí definitivně předáno ČSR. Samostatnou obcí se Hrčava stala tři roky nato. Kontakty s Jaworzynkou byly přerušeny a nejbližší farností se stal dvanáct kilometrů vzdálený Jablunkov.
Jako první tu byla postavena v roce 1924 škola. Za dědou Sikorou tehdy přišel zemský poslanec Karel Smyczek z Jablunkova s tím, že zde chybí kostel a hospoda. A tak se v roce 1927 ze smrků zdejších lesů začala nejprve stavět hospoda. Ještě před jejím úplným dokončením v ní byla uspořádána svatba místního občana Jiřího Bojka. V hospodě se tehdy konaly veškeré zábavy, divadelní představení a dokonce tu vystupoval i kouzelník!” Takto s nadšením vypráví o historii hospody U Sikory místní pamětník pan Jindřich Vojkovský z Hrčavy.
Založil ji dřevorubec
Název obce vznikl od slova “hrč”, což v místním nářečí znamená nádor na bukovém kmeni. Prvním jejím osídlencem byl totiž Marin Palica, kterého těšínská komora pověřila kácením buků, mýcením kořenů a zúrodňováním půdy. “Bydlel v chatrči a ke své práci dostal pilu, sekeru a oslíka. Jednoho dne mu však někdo toto vybavení ukradl. Úřady mu přesto daly nástroje i oslíka podruhé s podmínkou, že si je musí dobře hlídat, jinak přijde o živobytí,” říká dál pan Vojkovský. Hrčava leží v nejvýchodnější části naší republiky v Moravskoslezských Beskydech. Cesta z Jablunkova vede 12 km dlouhými lesními serpentinami, přičemž obchází nejvyšší horu Gírová, vysokou 839 m. Jdeme-li po hřebeni, vidíme na polské straně nedalekou obec Jaworzynku, která ve světle razícím si cestu mraky vypadá opravdu kouzelně. Na protějším svahu spatříme slovenskou obec Čierne pri Čadci a v údolí pak Svrčinovec. Pohybujeme se tedy na rozhraní tří států. V roce 1994 byly na místě, kde se česká, slovenská a polská hranice protínají, postaveny tři žulové monolity vysoké přes dva metry. Místo dostalo název Trojmezí.
Pouť na Cyrila a Metoděje
Je poledne a z místního dřevěného kostelíku zní do tří států zvon. Na věži kostela vyzvání Jindřich Vojkovský, dnes již důchodce. Pracoval 37 roků v hasičském záchranném sboru nedalekých Třineckých železáren. Spolu s manželkou se stará o výzdobu a pořádek v místním kostele, který je vždy čistý a vyšňořený. Jeho krása je v jednoduchosti. Jde o jednolodní roubenou stavbu, jež byla vysvěcena 5. července 1936. K tomuto dni se zde koná pouť, kterou pravidelně navštěvuje několik tisíc lidí. Mši sloužívá, stejně jako ty pravidelné nedělní, Alfréd Volný z jablunkovské farnosti. Kostel stojí na kamenné podezdívce a má plochý kazetový strop. Vzácná je dřevěná, bohatě vyřezávaná křtitelnice, kterou zhotovil místní hluchoněmý občan Ondřej Zagata. Řezbařinu se učil od akademického sochaře Leo Kubíčka z Prahy. Zařízení kostela je zhotoveno z modřínového dřeva a oltářní obraz sv. Cyrila a Metoděje je dílem doktora Stankuše z Orlové. Na místním hřbitově je pochována babička herečky Jany Hlaváčové, profesorka Anna Hlaváčová. Jako představitelka pražského spolku Domovina organizovala Hrčavě všestrannou pomoc a za místo posledního odpočinku si vybrala právě tuto obec.
Zdraví nejen pro oči
V lese nedaleko kostela se nachází “Lurdská jeskyně” z roku 1937. Prýští u ní studánka, jejíž voda údajně léčí oční neduhy. “Byla postavena na popud zemského poslance Karla Smyczka z Jablunkova z kamenů zbylých ze stavby kostela,” dodává Jindřich Vojkovský. Ale i kdyby šlo jen o pramen čisté vody, stojí za to se napít a omýt unavené oči. Budete lépe vnímat krásu okolní přírody i obce, v níž se setkává minulost v podobě starých dřevěných chalup s dneškem. Do Hrčavy jezdí hojně turisté z Polska i Slovenska. Nejvýchodnější obec České republiky si v červnu roku 1993 prohlédl i prezident Václav Havel. “Byl přivítán tradičně chlebem a solí a v místní škole mu děti zazpívaly národní písně. Pak si prohlédl obec, kostel a nemohl vynechat ani hospodu U Sikory,” chlubí se Jindřich Vojkovský. Je to výborný vypravěč, historii obce sype doslova z rukávu a stará se i o místní kroniku. Místní lidé jsou stejní jako ta krajina. Prostí a upřímní. Přijeďte nás navštívit.
