U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
HOSTA OZDOBA VLHKÝCH KOUTŮ
Kategorie: Zahrada | Autor: Petr Pasečný
PĚSTUJEME
Rodový název této květiny byl odvozen od jména vídeňského lékaře a floristy N. Thomase Hosta, žijícího na přelomu 18. a 19. století. V odborné literatuře bychom však našli i neustále opisované nevžité názvy, jako např. bohyška nebo funkie. Správný odborný a platný název však je “Hosta”. Hosty byly dlouhá léta řazeny ke starodávným květinám ze zahrádek našich prababiček podobně jako třeba fuksie. V posledních letech však je jejich popularita na vzestupu. Určitě tomu pomohly také nové dekorativní kultivary, vzniklé křížením původních botanických druhů a starších odrůd. Šlechtění na vysoké úrovni probíhá v Holandsku, Německu a USA. Původních 10-30 druhů pochází z východní Asie, z Číny, Japonska a Koreje. Jsou to například stále pěstované H. lancifolia (japonská), H. fortunci (Fortunova), H. sieboldiana (Sieboldova), H. plantaginea (jitrocelová), H. undulata (vlnitolistá) apod. Tyto druhy mají řadu odrůd a kultivarů, které byly také použity k dalšímu křížení. Dnes existuje více než 100 kříženců, které se liší velikostí a barvou listů i květů. Jelikož jejich správná identifikace je problematická (zvláště když se “do hry” vložili kromě zahradníků – šlechtitelů ještě botanikové – systematici), je lepší a pro nás jednodušší dělit hosty na několik skupin buď podle barvy nebo velikosti listů. V každém případě jsou to trvalky dekorativní především svými listy. Jsou rozmanité; od úzce kopinatých až po široce oválné a srdčité, modrošedé, zelené, žluté a bílé. Vyznačují se nápadnou souběžnou žilnatinou, která krásu listů ještě podtrhuje. Vyrůstají v přízemních růžicích a malých i větších trsech. Některé velkolisté druhy se na podzim zbarvují nápadně zlatožlutě. Květy jsou zvonkovité nebo trubkovité, poskládané v hroznech na silných stvolech; barvy bílé, světle fialové až modrofialové, někdy jsou i vonné. Kvetou (podle odrůdy) koncem jara a během léta. Hosty jsou nenáročné, dostatečně odolné rostliny, kterým se nejlépe daří v hlinitých, dobře vlhkých, ale přitom propustných, půdách. Vyhovují jim polohy v lesnatých oblastech, kde je i vyšší vzdušná vlhkost. Nejlépe rostou v polostínu, ale pokud mají dostatek vláhy, snesou dobře jak zastínění, tak slunce. Každé jaro je vhodné přihnojit rostliny buď chemicky (NPK, Cererit) nebo raději organickým hnojivem (zarýt kolem rostlin uleželý hnůj nebo kompost). Hosty jsou dlouhověké, vydrží na místě celá léta. Protože některé robustní odrůdy se plně rozrostou až po několika letech, je třeba na to myslet už při výsadbě a nesázet je blízko k sobě. Malé drobné odrůdy není problém oddělit a rozsadit, ale velké (např. H. sieboldiana) nemají časté dělení a přesazování rády. Přitom vzrostlý trs tohoto druhu zabere až 1 m2 plochy! Rozmnožování semeny je možné jen u čistých druhů. Sbíráme je na podzim, když začnou semeníky praskat a černá semena už vypadávají. Musíme je ale stratifikovat (tj. celou zimu až do jara nechat v květináči v chladnu, např. ve sklepě, promíchané s vlhkým pískem, a vyset je až na jaře). Odrůdy, zvláště ty s barevnými listy, rozmnožujeme na jaře při rašení dělením starších trsů. Optimální místa výsadby najdeme pro hosty pod světlými skupinami stromů, na okraji porostů, blízko vodních ploch a zastíněných trvalkových záhonů. Vysázeny ve větším množství mohou v polostínu nahradit i trávník. Vyniknou především v kombinaci s okrasnými trávami a kapradinami.
Podle barvy listů dělíme hosty nejčastěji na čtyři skupiny:
1. Zelenolisté – H. lancifolia, fortunei, plantaginea, ventricosa atd.;
2. Bíle panašované (skvrnité) – např. H. crispula. H. undulata “Undulata”;
3. Žlutě panašované – např. H. fortunei “Aurea”, H. ventricosa “Aurea Maculata”
4. Modrolisté (modrošedé) – např. H. sieboldiana “Elegans”, H. fortunei “Hyacinthina”.
