U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Hořící stráň
Kategorie: Víkend | Autor: MM
Projíždíme klidnou krajinou jižních Čech, obdivujeme červené jeřabiny podél silnice a pomalu zlátnoucí listí v teplých barvách zapadajícího slunce. Mezi dvěma obcemi, nechť se jmenují třeba Strouhov a Boulov, však vidíme, že hoří stráň. Není sice větrno, ale plameny pomalu stravují uschlé rostliny na rozlehlém úhoru. Asi tady vypalují trávu, pomysleli jsme si v prvním momentu, ale hned v druhém okamžiku jsme si uvědomili, že tráva se vypalovat nesmí. Takže zastavujeme na návsi, abychom se s někým poradili. Náves je pustá, míjí nás však červená škodovka a za ní šedá dodávka. Obě auta míří ke Strouhovu. Je to dobré, určitě jsou místní, radujeme se. Určitě na to místo jedou a budou vědět, co mají dělat. Přece jen nám to ale nedalo a vracíme se, protože je sucho a kdoví, co ten oheň udělá. Třeba nás ještě budou potřebovat. Zjišťujeme, že plameny o několik metrů postoupily a u ohně nikdo není. Vracíme se do Strouhova. U jednoho domku skutečně stojí červená škodovka a řidič z ní vykládá zavazadla. Ptáme se, co s tím ohněm? Říká, že to viděl, ale že neví. Potom nás jedna stařenka posílá na druhý konec obce, kde bydlí místostarosta. Pan místostarosta se zlobí na červenou škodovku, že nic nezařídila. Přijme naši nabídku, že jej k ohni dovezeme. Když hořící stráň vidí, zlobí se ještě víc. Pak pokračujeme dál do Boulova, kde bydlí starosta obou obcí. Ten telefonuje náčelníkovi místních hasičů ve Strouhově, aby to zařídil. Pana místostarostu proto vezeme z Boulova zpět do Strouhova. Na kraji Strouhova potkáváme zelenou škodovku náčelníka hasičů. Následuje prudká slovní výměna mezi náčelníkem hasičů a místostarostou. Místostarosta se zlobí, stěžuje si, že dneska odvezl ženu do nemocnice a je uprostřed úklidu, tak proboha co může dělat víc. V tu chvíli máme dojem, že obtěžujeme a že se se svou horlivostí pleteme do něčeho, do čeho nám nic není. “No vidíte, přece jen budu muset vytáhnou auto z garáže a vzít lopatu,” říká jakoby na omluvu pan místostarosta. Když jsme jeli trasu Strouhov – Boulov již popáté, viděli jsme u ohně několik lidiček s lopatami, kteří požár rázně dusili. My jsme sebou žádnou lopatu neměli, takže už jsme ani nezastavili. Možná i proto, že jsme se báli dalších ostrých slov. Jeli jsme tedy rovnou za svým cílem, ale s vědomím, že jsme udělali, co se dalo. Moc dobrý pocit jsme z toho však neměli.
