Homutův statek opět žije
Romantická krajina Kokořínska ukrývá nejeden skvost lidové architektury. Narazíte na ně ve skrytých údolích i ve vsích, které jsou východiskem turistických cest po zdejších tajuplných lesích a roklinách. Zajímavou stavbu najdete i ve vsi Sedlec u Mšena.
Jedná se o rozlehlý statek pocházející asi z poloviny 18. století. Jeho prvním známým majitelem byl Josef Homuta, v majetku jeho rodu byl od konce 19. století do začátku druhé světové války. Po válce v něm hospodařilo zemědělské družstvo, stavení byla bez údržby a značně zchátrala.
Statek měl namále
Vybydlené objekty koupil v roce 1992 od rodiny, jíž byl statek v restituci vrácen, Petr Pěnkava. Zachránil ho tak před totální destrukcí. Zahájil rekonstrukci a přičinil se o to, že byl statek zapsán jako kulturní památka.
Pan Pěnkava tu odvedl pořádný kus práce. Nad celým hlavním objektem tvořeným obytným a navazujícím hospodářským křídlem udělal nový krov a střechu, opravil propadlou klenbu ve stájích, obvodové zdi, příčky, z větší části i vnější omítky. Měl v plánu vybudovat tu turistickou ubytovnu, ale pak se rozhodl statek prodat.
Na počátku byla zvědavost
Do děje vstoupili manželé Lorencovi. „Rodiče v okolí koupili chalupu, hodně jsme sem jezdili a zamilovali si to tady. Zjistili jsme, že v Praze nás nic nedrží, a tak jsme si zde pořídili pozemek a postavili dům,“ seznamuje nás s tehdejší situací Kateřina, naše průvodkyně a nynější majitelka statku.
„S manželem jsme diskutovali o tom, že Kokořínsko je nádhernou turistickou lokalitou, ale bez nabídky kvalitních restaurací a ubytování. Napadlo mě podívat se pro zajímavost, jaká je v tomto kraji nabídka objektů na prodej, z nichž by mohl vzniknout penzion. Na internetu se mi po zadání požadavku objevil jediný – statek u Mšena,“ vzpomíná Kateřina. „Jeli jsme se sem podívat a začali jsme si s manželem představovat, co by se ve statku dalo udělat. Můj muž je profesí architekt a vždycky snil o tom rekonstruovat nějakou zajímavou stavbu. A já jsem taky chtěla změnit profesi,“ usmívá se dnešní majitelka, když nám při šálku kávy ukazuje fotografie tehdejšího stavu usedlosti. „Nejdřív to byla jen zvědavost, pak nás ten nápad pohltil. Na jaře roku 2014 jsme se na statku byli podívat poprvé, na podzim jsme ho koupili.“ Začala se psát nová historie Homutova statku.
Rekonstrukce probíhala s citem
Majitelka vzpomíná, co je všechno čekalo. „Statek jsme koupili už se stavebním povolením na ubytovací zařízení, po záchranných pracích předchozího majitele byl ve stavu hrubé stavby. Na nás čekalo vše ostatní – voda, elektřina, odpady, vytápění (ústřední na uhlí), podlahy (v jídelně a recepci slinutá čedičová dlažba, v patře dřevěné), omítky, okna a dveře, opravy nebo výměny některých dřevěných prvků především na pavlači a na stropech, nové vymazávky roubení, ošetření kamenných povrchů a tak dále a tak dále.“ Ale než na to došlo, rok trvala projektová příprava. Pod projektem jsou podepsáni sami majitelé, Ing. Kateřina Lorencová Holanová a Ing. arch. Petr Lorenc. Na podzim 2015 začala vlastní rekonstrukce, první hosty přivítal penzion v červenci 2017.
Kateřina k tomu dodává: „Manžel si sám koordinoval dodavatele. Jednotlivé firmy a řemeslníky jsme si ‚vysoutěžiliʽ, takže jsme s nimi pak neměli problém.“ Stavebních prací se zhostila místní firma Roubenky Střihavka, nové dveře a okna vyrobilo a repase starého nábytku udělalo Truhlářství Baloušek z Dubé.
„Dispoziční úpravy v objektu jsme dělali jen minimální, příčky mezi místnostmi jsou původní, a to jak v bývalé obytné části, tak v hospodářské,“ vysvětluje majitelka. „Hledali jsme rovnováhu mezi tím, co je prověřeno historií, a tím, jaký by měl být zážitek pro hosty z ubytování v srdci Kokořínska.“
Kámen, dřevo a barvy
Hlavní objekt statku – patrové obytné stavení a na ně v ostrém úhlu navazující hospodářská budova – zaujme už při pohledu z ulice. Přízemní část stavby je z omítnutých kamenných štuků (kromě zadní zdi hospodářského křídla), patro je roubené, přičemž v obytné části je roubení omítnuté. Na barevné omítce se hezky vyjímá kamenné ostění dveří, plastické bílé lizény a římsy v přízemí, v patře členění na kvádry a hladké i profilované šambrány kolem oken. Pavlač s venkovním schodištěm má ozdobně profilované sloupky s „křidélky“ a horní část štítu domu zdobí dřevěné krajkoví.
Oživením fasády jsou dveře a rámy oken oděné do modrozelené barevnosti. Ta se vedle bílé, hnědé a černé objevuje v tmavším a světlejším odstínu i v interiérech. Ohledně barev můžeme předat jeden dobrý návod, který jsme se od majitelů dozvěděli: Nemá-li mít nový nátěr na dřevě příliš výrazný odstín, je dobré udělat mix z různých odstínů, aby výsledná barevnost byla podobná přírodnímu dřevu s patinou.
Kdysi a dnes
S Kateřinou procházíme obytnou část budovy. Byla na tehdejší dobu neobvykle velká, v přízemí byla světnice, ložnice, černá kuchyně a sklad, v patře přístupném po vnitřním schodišti se nacházely další tři obytné místnosti a sklad šatstva. Tady majitelé vybudovali dva velké stylové apartmány a romantický pokoj.
Za obytnou částí pokračovaly menší hospodářské prostory, v přízemí se pravděpodobně chovalo drobné zvířectvo a v patře byly z pavlače přístupné sklady. Dnes je v přízemí recepce a nad ní dva pokojíky. V hospodářském křídle zabírala celé přízemí maštal a nad ní byly další sklady a sušárny plodin. Teď pod klenbou přízemí najdeme rozlehlou jídelnu a v patře čtyři pokoje. „Ty jsme propojili s půdou a jsou tam spací galerie, pojďte se podívat,“ ukazuje Kateřina do podkroví.
V rohu mezi oběma křídly je nejspíš pozdější dostavba, má totiž jiné klenby a je cihlová (vidět je pouze ze zahrady). Dnes je v přízemí kuchyně a v patře školicí místnost se samostatným vstupem schodištěm ze zahrady. Dřív tu možná býval byt správce.
Jaký pokoj si vybrat?
Zatímco apartmány v obytné části jsou vybaveny převážně repasovaným starým nábytkem s novými nátěry, pokoje na místě bývalých skladů mají modernější zařízení, často se tu objevuje kov. Na příčky oddělující vstupní část pokoje a vestavěnou koupelnu bylo použito sklo v kovových rámech. Prosklené dveře z pavlače, které mají za úkol přivést do pokojů světlo, je ovšem možné uzavřít dřevěnými okenicemi. Kvůli dostatku světla byla zvětšena i dřívější malá okénka a galerie osvětlují ještě vikýřová okna. Vedou dozadu k lesu, takže vzhled domu nenarušují. Kontrast moderního zařízení a roubených stěn (někde přiznaných, jinde v kožichu) či povalových stropů ale působí příjemně.
Kateřina to vysvětluje: „Při vybavování jsme se drželi pravidla: staré k starému a nové k novému. Proto jsou apartmány zařízené jako na staré chalupě, ale kde se nikdy nebydlelo a dělalo se vše nově, je nové.“
Doplňky a dekorace jsou velmi decentní. Závěsy na okna a povlečení dodala firma Textil Zítka, na stěnách najdeme většinou staré fotografie z okolí a věnce ze sušených květů.
Rekreace i svatby
Také pozemek vyžadoval úpravy. Byl zarostlý, lidé si na něm udělali skládku. Mezi křídly budovy je teď na místě hnojiště vydlážděná terasa s kvetoucími záhony a posezením u stolků pod slunečníky. Došlo na přesazení a novou výsadbu stromů, k lípám, jívě a ořechu přibyly jabloňky a javor. Ve stínu za domem se daří hortenziím, na zadní zahradě vidíme zvýšené záhony na užitkovou zeleninu. Na různých místech jsou na trávníku rozmístěny lavičky, lehátka, děti tady najdou hřiště s houpačkou a pískovištěm.
„Se zahradou nám pomohl zahradní architekt Drahomír Šonský a jeho návrhy zrealizovala zahradnická firma Františka Ryvoly,“ chválí si spolupráci majitelka. A ještě jednu zajímavost jsme objevili. „Máme i lesopark,“ usmívá se tajemně naše průvodkyně a vede nás za stavení. Brankou se dostaneme na schody směřující do lesa. Za okamžik přijdeme na palouček mezi stromy. „Tady pořádáme svatby,“ říká Kateřina, „je to taková romantika!“ Tato část lesa také patří ke statku.
Další plány
„Ještě nás čeká úprava velké stodoly v zahradě. Bude v ní multifunkční místnost, wellness se saunou, další pokoje a terasa směrem do lesa. Chtěli bychom také obnovit menší otevřenou stodolu, která zde bývala, ale už dříve spadla. Teď je na tom místě jen dlažba a venkovní posezení. Ale to je hudba budoucnosti,“ usmívá se Kateřina, když se s námi loučí.
tenkrát
Statek tu stojí pomalu tři sta let, až do 40. let minulého století byl obydlen. Špatná nebo spíš žádná údržba v době hospodaření zemědělského družstva ho přivedla do značně zchátralého stavu. Od roku 1992 byl opravován a dnes je z něj přitažlivý a pohodlný penzion.
Kdo tu bydlí
Hosté penzionu Homutův statek
Kde
V Sedlci u Mšen
Text: Iva Tvrzová
Foto: Radek Pokorný a Robert Žákovič, osobní archiv paní Lorencové