Hmoždinky pro sádrokarton
Sádrokartonové desky jsou tenkostěnné. Jestliže do nich upevňujeme těžší předměty, musíme použít speciální hmoždinky, které se ze sádrokartonu nevytrhnou.
Vzhledem k omezené pevnosti desek ze sádrokartonu bývá samozřejmě nejvýhodnější „strefit se“ vrutem nebo háčkem do nosné konstrukce, na níž je sádrokarton upevněn. To jde v případě, pokud je nosná konstrukce tvořena dřevěnými hranoly. Drtivou většinu tvoří však originální ocelové profily, do nichž se fixovat upevňovací prvky příliš nedoporučuje. Šroub či vrut v nich nemá dostatečnou oporu.
Jiným řešením, vhodným v případě, že se příčka dá odkrýt z druhé strany, je vložit do dutiny pod sádrokartonovou desku vhodný dřevěný profil, do něhož pak šroubujeme vruty nebo háčky pro upevňovaný předmět – například kuchyňskou skříňku. Jestliže nepřichází v úvahu žádná z uvedených možností, pak použijeme hmoždinky určené speciálně pro sádrokarton, kterých je na trhu dost.
Nezvyklé tvary hmoždinek
Speciální hmoždinky nebo kotvy se cenově od hmoždinek a kotev pro plné materiály nijak neliší a podobná je i práce s nimi. Některé z nich jsou určeny výhradně pro zavěšování do sádrokartonových stropů, většina však může být použita v jakékoli poloze. Aby se hmoždinka zapuštěná do méně pevných materiálů při zatížení nevytrhla, musí být její plocha, kterou se „zevnitř“ o sádrokartonovou desku opírá, dostatečná. Toho lze docílit několika způsoby: plastová hmoždinka se v dutině zdeformuje (zauzluje) nebo rozevře, kovové kotvy se sklopí nebo vytvoří hvězdicovitou dosedací plochu. Pro menší zatížení lze použít i hmoždinky plastové nebo kovové, které jsou kónické a při dotahování se pevně spojí se sádrokartonem. Hmoždinky do sádrokartonu dělíme také na samořezné pro větší zatížení a natloukací, které jsou vhodné pro upevnění menší zátěže.
Hmoždinky z plastu
Plastové „uzlovací“ hmoždinky jsou univerzálně použitelné – nejen pro deskové materiály, ale například i pro duté cihly, v nichž se uzel při dotahování vrutu rovněž vytvoří. Například firma Fischer je vyrábí s označením UX v průměrech od 5 do 14 mm.
Výrazné tvarové změny rovněž vykazuje hmoždinka PD, která se při dotahování „zhroutí sama do sebe“ a pevně se tak opře o sádrokartonovou desku. V tenkých deskách drží hmoždinka tvarovým spojem, v silných deskách rozpěrnou silou. Vyrábí se ve variantách PD 8, 10 a 12.
Do těsného otvoru lze zašroubovat hmoždinku typu GK; otvor pro ni vytvoříte nejlépe zatlučením speciálního trnu, který zároveň sádrokarton zhutní. Nástroj bývá kombinován s křížovým šroubovákem, který po zasunutí do rukojeti nebo sklíčidla vrtačky umožní hmoždinku pevně zašroubovat.
Kovové hmoždinky
Oblíbené jsou galvanicky pozinkované kovové hmoždinky HM s metrickým šroubem. Při dotahování šroubu s metrickým závitem funguje zadní část hmoždinky jako matice: přibližuje se k hlavě šroubu a tím přitiskne k zadní straně desky vějířovitě roztažené segmenty (rozpínací ramena). Antirotační zámek nebo-li charakteristické zuby na hmoždince zabraňují protáčení při montáži. Rozpínací ramena a velký kontaktní dosah zvyšují nosnost a bezpečnost připevnění. Navíc tyto hmoždinky, jako trvale rozepřená kotva lícující s povrchem, umožňují výměnu připevňovaného předmětu.
Zajímavou konstrukci mají sklopné hmoždinky KD, KDH a KDR, určené pro montáž zavěšených předmětů, například stropních svítidel. Po prostrčení otvorem se roztáhnou. Všechny tyto hmoždinky jsou celé pozinkované, což představuje dobrou ochranu proti korozi. Dlouhé závitové tyče umožňují i přemostění stěn o větší tloušťce.
Obdobou zmíněné plastové hmoždinky GK je kovová šroubovací hmoždinka pro sádrokarton GKM. Je doplněna vrutem amontážním přípravkem (trnem). Princip montáže je shodný s hmoždinkou GK.
TEXT: KAREL ŠTECH
FOTO: PETR ŽIVNÝ, FISCHER, EGLO