Hledíky rozveselí každou zahradu
Záhony či truhlíky hledíky promění v tribuny plné květinových diváků, kteří k nám svými tlamičkám podobnými květy promlouvají namísto slov zářivými barvami.
Pro rod Antirrhinum, jak zní latinský název hledíků, se vžilo hned několik lidových názvů inspirovaných tvarem jejich květů. Někdo v nich vidí hlavu draka či lva, jiným připomínají roztomilé zaječí, psí či kočičí tlamičky, slovenští botanici je oficiálně pojmenovali papuľky. Aby také ne, když se po jemném stisknutí ze stran kvítky rozevírají jako skutečné rtíky.
Foto: Shutterstock
Různá velikost, široké využití
Rychle rostoucí hledíky jsou trvalkami, u nás se vzhledem ke středomořskému původu a s tím spojeným nárokům na teplo většinou pěstují jako letničky. Mají kopinaté listy, květy s těsně k sobě přiléhajícím horním a dolním pyskem s trubkovitou korunou jsou na lodyze uspořádané do žláznatého hroznu. Nakvétají postupně odspodu nahoru, a to od června do října, respektive do prvních mrazů. Plodem je válcovitá tobolka.
Ani mezi výraznými rostlinami se hledíky neztratí. Foto: Shutterstock
Podle výšky je dělíme na nízké, které dosahují i s lodyhou okolo 20 cm, střední, jež dorůstají do výšky až 65 cm a vysoké, u nichž se lodyha s květy vyšplhá třeba i do dvoumetrové výšky.
- Nízké hledíky se hodí na skalky, do letničkových záhonů, jako obruby i do truhlíků, speciálně pro závěsné nádoby volíme jejich převislé kultivary.
- Střední mohou krášlit záhon či objemnější nádobu samostatně a nejlépe v různobarevné kombinaci anebo ve společnosti jiných rostlin s výrazným květenstvím.
- Do společných výsadeb jsou vhodné i vysoké druhy, umisťujeme je však do zadních částí záhonů. Na větrnějším místě potřebují vzrostlé lodyhy oporu, aby nedošlo k jejich zlomení.
Foto: Shutterstock
Foto: Shutterstock
Foto: Shutterstock
Paleta barev se rozprostírá od bílé přes žlutou, oranžovou, růžovou, červenou po fialovou, květy ale mohou být i vícebarevné. Na dolním pysku se skví žlutá skvrna s bílým okrajem označující místo, kudy může hmyz vstoupit do květu pro nektar. Vzhledem k tomu, že hledíky nenabízejí modré zbarvení, dosáhneme efektních kombinací právě s modře kvetoucími rostlinami, jako jsou stračky, ostrožky, orlíčky, šalvěje, rozrazily, lupiny, zvonky atd.
Foto: Shutterstock
Foto: Shutterstock
Podmínky pro kvalitní život
Kultivary mají květy zbarvené buď v jednom tónu, či v kontrastních barvách. Foto: Shutterstock
Hledíky nezapomínají na svou pravlast, západní Středomoří, a i na české zahrádce či balkónu vyžadují slunečné stanoviště. Půdu potřebují dobře propustnou, středně těžkou, hlinitopísčitou, s dostatkem vápníku a bohatě zásobenou živinami. V chudých nebo těžkých trvale zamokřených jílovitých půdách jim to nesvědčí a málo kvetou. Nevyhovuje jim ani přemokření substrátu při pěstování v nádobách. V jeho důsledku dochází ke žloutnutí listů, což bychom mohli mylně považovat za nedostatek vláhy a zvýšením zálivky situaci ještě zhoršit. Dojít tím může až k uhnívání kořenů a následnému úhynu rostlin.
Růžová barva vzhled tlamičky umocňuje. Foto: Shutterstock
Krátkodobé přísušky naopak hledíky nepoškodí. Pokud nejsou příliš tuhé mrazy, přežijí při zakrytí i do další sezóny.
Foto: Shutterstock
Semínka, nebo sazenice?
Foto: Shutterstock
Pořídit si hledíky můžeme dvěma způsoby, buď zakoupíme vzrostlé sazenice, které bývají k mání ještě začátkem léta, nebo si je vypěstujeme ze semínek. Výsev provádíme začátkem března do skleníku či do domácích skleníčků, vždy více kusů semen najednou. Lehce je zatlačíme do výsevného substrátu nebo překryjeme tenkou vrstvičkou zeminy. Pozor si musíme dát na vzdušnou vlhkost, je-li vyšší, dochází často k tzv. padání klíčních rostlin, proto je vhodnější půdu jen mírně rosit namísto zálivky. Vzrostlé rostlinky vysazujeme na záhon a do nádob v květnu po zmrzlých. Sazenice středních a vysokých druhů můžeme pro rozvětvení zaštípnout, když dorostou do 10 cm, nízké druhy se větví přirozeně.
Během růstu hledíky hnojíme nejlépe rostlinnými výluhy, například na dusík bohatým kopřivovým, který je zároveň chrání proti mšicím, na něž jako na jedny z mála škůdců hledíky trpí. Proti mšicím pomáhá i mýdlová voda a výluhy z rebarborových a rajčatových listů či tabáku. Bohaté nasazení na květ podpoříme zálivkou ze zkvašeného drůbežího trusu.
Foto: Shutterstock
Utajený pyl
Květy hledíků jsou dlouhé, pyl i nektar se proto ukrývá hluboko uvnitř, takže se k nim z opylovačů dokážou dostat jen čmeláci. Protože se pyl z květů nedostává volně do prostředí, nedochází k opylení sousedy a semenáčky si tak zachovávají barvu mateřské rostliny.
Dilema nad květy
- Průběžné nasazování na květ až do podzimu podpoří odstraňování odkvetlých květů a celých lodyh. Pokud ponecháte alespoň část květenství, aby se z nich mohly vytvořit tobolky se semeny, zajistíte si nové rostliny na stejném místě i v příštím roce, neboť se množí samovýsevem.
- Po odkvětu je možné také rostlinku kompletně sestřihnout, znovu obrazí a začne opět kvést.
Text: Zuzana Ottová
Foto: Shutterstock
Hledíky rozveselí každou zahradu
