U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Hlas zvonů nad Želivkou
Kategorie: Návštěva | Autor: Vladimír Kaňka
V blízkosti některých kostelů objevujeme dřevěné nebo zděné zvonice. Jaký byl jejich účel a smysl, když obvykle pár metrů od nich stojí kostelní věž, často také se zvony?
Odpověď není jednoduchá. Zvony ve zvonici oznamovaly poledne i klekání, „umíráček“ měl svoji samostatnou funkci, kterou netřeba vysvětlovat, zvonilo se ale také při blížícím se nebezpečí. Zvony neměly tedy pouze funkci sakrální.
Roku 1751 císařovna Marie Terezie vydala tak zvaný „ohňový patent“, nařizující všem obcím zřízení požárního zvonu. Zvony se zavěšovaly do vidlic větví, nebo byly umístěny na dřevěné trámy či na kamenné sloupy a zakryty skromnou stříškou. Toto císařské nařízení zachránilo mnohé zvonice před zbouráním nebo nahrazením kostelními věžemi.
Příběh Želivky
Chceme vám přiblížit zvonice v údolí řeky Želivky, protékající Vysočinou mezi Ledčí nad Sázavou a Humpolcem, zaštítěném vrchy Melechovem a Křemešníkem. Před pár desítkami let Želivka tiše šuměla mezi zelenými lukami a lesy a roztáčela kola mlýnů. Zlaté sluneční paprsky odrážela v mnoha barevných proměnách. Byla nejčistší českou řekou plnou úhořů, škeblí i raků. Toulky podél jejích břehů nebo její sjíždění náležely k nejúžasnějším zážitkům.
To vše je již minulostí. Člověk řeku spoutal, doplatila na svou čistotu. Dnes slouží jako nutný zdroj pitné vody nejen pro hlavní město. Mlýny, samoty, ale i městečka jako Zahrádka a Dolní Kralovice byly zbourány a obyvatelé se museli vystěhovat. Břehy přehrady nejsou přístupné. Největší nádrž na pitnou vodu ve střední Evropě zcela změnila tvářnost krajiny a zasáhla do osudů lidí – příbuzné a přátele na protějších březích jezera oddělila, obce spojuje jediný most. Ty výše položené doplatily na změny méně, tu a tam se zachovaly lidové stavby, chaloupky či špýchary a také dřevěné zvonice.
Šindelová zvonice ve Všebořicích
Všebořická zvonice u raně gotického kostela sv. Jiljí, pocházejícího z konce 13. století, je vestavěna do hřbitovní zdi na kraji návsi. Zdaleka dobře viditelná zvonice je čtyřboká, se stupňovitou střechou a celou ji pokrývají šindele. Patro se zvony bývalo otevřené v místech, kde jsou dnes zabudována okénka.
Stavba je odborníky hodnocena jako typ štenýřovo-vzpěradlové zvonice, což znamená konstrukci spočívající na čtyřech štenýřích, silných trámech, zabudovaných v rozích a sbíhajících se do hranolu nebo kolmého jehlanu. Doplňuje ji vzpěradlový rám.
Historie tří zdejších zvonů sahá hluboko do minulosti. Menší zvon nebylo možné identifikovat, zrekvírovali ho nacisté v roce 1942. Ví se o něm, že byl starší než prostřední zvon, který pocházel ze 14. století. Ten v roce 1917 odvezli rakouští vojáci. Zůstal tu ale poslední, větší zvon. Jak prozrazuje nápis, roku 1504 jej v Kutné Hoře ulil mistr Ondřej, zvaný „ptáček“.
Zastávka v Ježově
Nejstarší zmínka o raně gotickém kostele sv. Lucie v Ježově je z první poloviny 14. století. V jeho blízkosti se zachovala dřevěná zvonice s otevřeným zvonovým patrem, přesahujícím nižší stanovou střechu. Podobně jako ve Všebořicích se jedná o smíšenou štenýřovo-vzpěradlovou konstrukci a obě zvonice jsou také stavebně příbuzné. Spodní plášť je šestiboce zalomený, celá stavba je kryta obnovenými šindeli. Areál kostela, zvonice a hřbitova s parkovou úpravou doplňuje třistaletá lípa pod hřbitovem.
Také zvony zdejší zvonice mají svoji historii. Nejstarší býval 1600 kg vážící výrobek Václava z Hradce z roku 1530. V roce 1916 jej rozbili rakouští vojáci. Dnes tu visí prasklý zvon z roku 1679 s reliéfy Ježíše a Panny Marie.
Lhotická krasavice
Třetí zvonici v povodí Želivky jsme chvíli hledali, ale výsledek stál za to. Zvonice ve Lhoticích je v této oblasti nejkrásnější. Společně s barokně přestavěným kostelem sv. Jiří a starou lípou před vchodem do hřbitova vytváří dojem poklidu.
Dobu stavby první podoby zvonice určili odborníci do 16. století, první zmínka o obci je ale o století starší. Šestiboká vzpěradlová zvonice, jejíž zvony jsou staticky zajištěny šikmými vzpěrami, je zabudována do hřbitovní zdi. V podezdívce má vestavěná dvířka. Přesahující stříška nad bedněným hranolem je podobně jako spodek stavby kryta novými šindeli. Na rozdíl od již zmiňovaných přečkaly dva nejstarší zvony obě války. Starší má vročení 1544, „novější“ rok 1560. Třetí zvon zabavili Němci.
Proti předchozím zvonicím působí čtyřboká prkenná zvonice ve Vyskytné u Pelhřimova skromně, navíc pohled zakrývá okolní fádní zástavba. Stavba asi ze 17. století na vyšší podezdívce nese prvky pozdní gotiky a má vysokou stanovou střechu. Zvonice na vyvýšeném místě je vzdálena asi 300 metrů od zachovalého gotického kostela Jména Panny Marie, který je ozdobou obce i okolí.
Popisy k obrázkům
Nad údolím Želivky se zachovala řada pozoruhodných zvonic
Bytelná zvonice ve Vyskytné
Předchůdkyní kapličky v Hořicích byla skromná zvonička
Lhotická zvonice je nejhezčí
Čtyřboká zvonice ve Všebořicích skrývá zvon z počátku 16. století
Ježovská zvonice je vrostlá do hřbitovní zdi
Autor fotografií: FOTO AUTOR
