„Hájenka“ v lázeňském kraji

Zavedeme vás do malé vesničky nedaleko Mariánských Lázní, ztracené v zeleném údolí mimo hlavní cesty. Přijeli jsme na pozvání pana Marcela Babky, který si tu před čtvrtstoletím koupil dům na rekreaci.

Obec je vesnickou památkovou zónou, k vidění je zde i několik hrázděných stavení, jaká jsou na jihozápadě Čech častá. Dům, který se před námi objevil za bujnou zelení plotu, je ale úplně jiný. Tipovali bychom nejspíš na honosnou hájovnu – paroží ve štítě by tomu nasvědčovalo. Ale byli jsme vyvedeni trochu z omylu.

Dům upoutá na první pohled svým zajímavě
řešeným průčelím i zasazením do bohaté
zeleně. Vlevo za velkým oknem je zimní zahrada, vpravo za členěnými okny letní veranda. Další prosklená veranda je v patře.

Polovinu velkého pokoje zabírá kožená
sedací souprava, doplňky připomínají
období vzniku domu

Prvorepublikový letní byt

Po přivítání nás Marcel seznámil s historií domu. „Nechal si ho asi v roce 1936 postavit jako letní byt majitel chromovny v Karlových Varech pan Leitner, místní proto říkali domu Leitnervila. Dům měl skutečně připomínat hájovnu, protože majitel chodil rád na hony. V domě byla tehdy spousta vybavení z chromu, původní chromové části se dosud zachovaly na dveřích z pokoje na verandu,“ ukazuje při prohlídce náš průvodce. „Od roku 1945, kdy se museli Němci z republiky vystěhovat, se v domě vystřídala řada obyvatel.“
A proč rekreační dům právě tady? „Žiju v Německu, ale do Čech pravidelně jezdím. Měl jsem známé v Mariánských Lázních, od nich jsem se o tomto místě dozvěděl. Když jsem uviděl dům na fotografii ve vývěskové službě, zalíbil se mi. Po stavební stránce byl celkem v pořádku, ale interiéry byly zničené, na pozemku nepořádek, nikdo v domě už nebydlel. V roce 1991 jsem stavení koupil,“ vzpomíná na začátky v malé vísce Marcel.
Vůbec se tomu rozhodnutí nedivíme. Dům musí každého už na první pohled zaujmout svým průčelím s ozdobným dřevěným obkladem a s prosklenými verandami v přízemí a v prvním patře. Takový uvidíte málokde. Další překvapení v podobě celé řady místností čeká návštěvníka uvnitř.

Zimní zahrada láká k posezení. Za hezkého počasí se dá část čelního okna vysunout nahoru a prostor tak otevřít

Káva v zimní zahradě

Marcel nás provází „hájenkou“. Přes zděnou verandu na boku domu, přistavenou později, jdeme do chodby. Vedou odtud dveře do velikého pokoje s jídelnou, zabírajícího celou šířku domu. Původně to byly asi dva pokoje, později spojené. Vpravo chodba zatáčí ke kuchyni, malému pokoji pro hosty (dříve tady snad spávala služebná), koupelně a WC.
Vracíme se zpátky do pokoje vybaveného solidním měšťanským nábytkem a rozměrnou koženou sedací soupravou. Odtud se vstupuje do letní verandy a zimní zahrady. Větší prosklená veranda s velikými posuvnými okny se využívá hlavně v létě – okna jsou jednoduchá, pod nimi je stěna pouze ze dřeva. Zato v zimní zahradě – Marcel jí říká „zimní sezení“, je možné vychutnat si šálek kávy, i když je venku vše zachumelené. Okna jsou dvojitá, pod nimi je cihlová zeď, navíc je možnost vyhřát prostor plynovým topidlem. „Dříve se muselo do zimní zahrady chodit přes verandu. Obnovil jsem proto přímý vchod z pokoje, který už v minulosti existoval, ale později ho zazdili,“ ukazuje náš průvodce na dveře v jídelní části pokoje.

Vstupní veranda byla přistavěna později,
ale jako by patřila ke stavení od počátku.
Nový altánek je sem jako stvořený

Dům pro velkou rodinu – nebo pro kamarády

V patře je vedle tří velkých ložnic ještě řada menších místností a komor se zkoseným stropem a vikýřovým oknem. Slouží jako šatna nebo na ukládání různých věcí, z jedné nechal Marcel udělat toaletu s umývárnou. Před jeho ložnicí v průčelí je stejně jako v přízemí velká zasklená veranda. Musí být příjemné pozorovat odtud ráno po probuzení okolní přírodu. „Je tady úžasný klid,“ líbí se pánovi domu.
A proč tolik ložnic? „Jezdím sem s přítelkyní, přijedou děti, kamarádi myslivci, známí, bývají s námi i dva psi a kočka,“ vysvětluje majitel.

V kuchyni převládá na nábytku i na podlaze bílá barva

Opravy vrátily domu krásu

Než se dům vyloupl do této podoby, vyžádal si dost práce. Aby se v něm vůbec dalo pobývat, přišly jako první na řadu úpravy kuchyně, ložnice a WC. Pak následovaly další místnosti.
„Všude byla na zemi lina, pod nimi dřevěná podlaha. Někde ji stačilo jen natřít, jinde její stav vyžadoval výměnu. V pokoji jsem se jednou málem propadl do sklepa, protože v podlaze byl shnilý trám,“ vzpomíná Marcel. Rozbitou dlažbu v kuchyni a chodbě nahradila nová v podobném duchu, poničené dveře a okna byly opraveny. V koupelně vystřídala starou vanu sprcha. „Vodu máme ze studánky ve sklepě, pořídil jsem jen nový darling. Rozvody vody i elektřiny tu byly,“ vypočítává náš hostitel.
Později se dělala nová střecha, dnes ji kryje kanadský šindel. Zbouralo se při tom asi osm komínů. Teď stačí jeden – zato na něm stojí čáp! „Inspiroval jsem se jedním hotelem v Mariánkách,“ usmívá se Marcel. Investoval i do bezpečnostního systému.
„V domě nezůstal žádný nábytek, vybavení jsem sháněl na bleších trzích, řadu věcí jsem si přivezl z Německa, od kamaráda mám v ložnici starý malovaný nábytek,“ vysvětluje.

V létě se dá venku posedět kromě altánu
také na lavičce nebo u stolu před vstupní
verandou

Dobře vyřešené topení

V zimě bývá celá krajina pod sněhem. „Dříve jsem nechával auto nahoře na silnici a s taškou nad hlavou jsem se brodil sněhem do údolí. Teď má jeden soused radlici a v zimě udržuje silničku do vesnice sjízdnou,“ oceňuje Marcel.
Spolehlivé vytápění je tady nutností. V domě bylo dokonce etážové topení, instalované po válce. Radiátory a kotel pořídil majitel nové, teď lze topit plynem – nádrž je vzadu na zahradě – i pevnými palivy. „Když sem přijedu v zimě, soused mi den předem zapne plynové topení, takže nepřijedu do vymrzlého stavení.“ V pokoji jsou také krbová kamna a krb, ale ten není funkční. „V pokoji, kuchyni a předsíni jsou i elektrické přímotopy. Instaloval jsem je ještě před plynovým topením, používám je jen výjimečně.“
Marcel chválí firmu pana Hůlky, topenáře z Teplé, která dělala nové etážové topení. „Byla to nejlepší firma, se kterou jsem při opravách spolupracoval. Hodně mi také pomohl pan Dobrovolný se svými syny z vesnice. Já jsem spíš vymýšlel, co se má udělat, nebo jsem natíral.“
A co je v plánu dalšího? Prý nátěr fasády, která je původní.

Z cesty není dům za hradbou bujně rostoucích keřů téměř vidět

Věčně zelená zahrada

Ze zanedbaného pozemku je zelená oáza s trávníkem obklopeným vzrostlými stromy. „Většinu jsem jich sázel sám, podívejte se, jak za ta léta vyrostly,“ ukazuje nám pyšný majitel při prohlídce zahrady. „Smrk před vchodem jsem přinesl před dvaceti lety jako malý vánoční stromeček v květináči, pravidelně ho zastřihuji. A tři vysoké smrky vzadu za altánem měly v době, kdy jsem to tady kupoval, asi metr. Kolem zahrady jsem vysadil túje, je z nich pěkný plot.“
Trávník se i v letním horku při naší návštěvě hezky zelená. „Zahradu nemusím kropit, je tady vlhko, za zahradou teče potok,“ vysvětluje usměvavý majitel a dodá: „Do země dám klacek a vyroste strom.“

Poslední akce – romantický altán

Na zahradě slouží k odpočinku a relaxaci posezení u domu před verandou, zahradní krb, venkovní sprcha a teprve krátký čas i altán. „Původně byl v těch místech záhon. Na začátku devadesátých let jsem místo něj měl bazén, ale po dvou třech letech jsem ho zrušil a do jámy dával posekanou trávu. Tu pak překryla podlaha s pergolou a sezením, hodně jsme ji využívali. Byla už ale ve špatném stavu, tak jsem na jejím místě teď nechal postavit tenhle bílý altánek,“ ukazuje Marcel na romantickou bílou stavbičku uprostřed zahrady s korouhvičkou na střeše. A pěje chválu na firmu, která altán vyrobila a postavila: „Je to firma z Polska, levnější než jiní výrobci a odvedli opravdu rychlou a precizní práci.“
Při loučení mě napadne, jak je hezké, že dům, postavený jako rekreační, i když v trochu jiných podmínkách, se vrátil ke svému původnímu účelu. A svému majiteli přináší radost.

TEXT: IVA TVRZOVÁ
FOTO: VLADIMÍR HÁJEK

„Hájenka“ v lázeňském kraji