U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Fasáda znamená víc než omítka
Kategorie: Zvláštní nabídka | Autor:
Fasáda je pro dům něco jako kabát: měla by jej chránit, ale také zdobit. Majitelé venkovských stavení – chataře a chalupáře nevyjímaje – musí svému obydlí občas pořídit kabát nový, nebo alespoň na něm záplatovat díry Zdravý rozum velí pověřit tím profesionální firmu. Ale bydlení na venkově – a zvláště to víkendové – je také velké hobby. A tak můžeme oprávněně předpokládat, že někteří se do omítání pustí i na vlastní pěst. Pak by ovšem měli vědět, že fasáda dnes znamená víc, než jen omítka.
Omítky jako systém
Dříve se na stavbu přivezl písek, vápno a cement, mistr zednický podle svých znalostí a zkušeností určil poměr jednotlivých složek a omítka na pevném podkladu z plných cihel nebo kamene úspěšně sloužila mnoho let. Postupně se ale začaly měnit stavební materiály a jejich formy, krátit termíny, zvyšovat produktivita práce a nároky stavebníků. A zákonitě došlo i na omítky. Zkušenosti a znalosti mistra zednického už nestačily a na řadu přišly výzkumné laboratoře. Výsledkem jsou přesné receptury a průmyslově vyráběné omítkové směsi a systémy.
Bohatý výběr
Omítek a omítkových směsí je na trhu velká nabídka. K jejich rozlišení je důležité především pojivo, neboť vymezuje oblast použití výrobku. Rozeznáváme omítky (směsi) sádrové, vápenosádrové, vápenné, vápenocementové nebo cementové. Vápenné omítky mohou být pojené vápenným hydrátem nebo hydraulickým vápnem. Vápenocementové omítky dělíme na těžké, lehké či tepelně-izolační. Podle zpracování jsou omítky ruční, strojní či universální, podle místa určení pro interiéry, exteriéry nebo obojí. Zjednodušeně lze říci, že omítky se sádrovým pojivem a vápenné omítky pojené vápenným hydrátem můžeme používat pouze v interiéru. Vápenné omítky pojené hydraulickým vápnem a omítky vápenocementové a cementové je určeny do interiéru i exteriéru. Jenže ani skvělou omítkovou směs většinou nestačí nahodit jen v jediné vrstvě. Proto se používají vícevrstvé skladby neboli omítkové systémy. Systém musí mít požadovanou pevnost, objemovou stálost, tepelnou vodivost, mrazuvzdornost, odpudivost proti vodě, propustnost pro vodní páru a soudržnost vnitřní i s podkladem.
Omítání má svůj řád
Podle zkušeností odborníků z firmy Baumit je kvalita a trvanlivost fasády přímo závislá na dodržení předepsaného technologického postupu. Na počátku je důkladná příprava podkladu (zdiva) podle jeho druhu a kvality. Většinou se používají plné cihly, děrované cihly (tzv. termobloky), betonové tvárnice, tvárnice z pórobetonu, beton a dřevocementové tvárnice či desky. Podklad pod omítkový systém musí být rovný, únosný a pevný, stabilní, rovnoměrně nasákavý, homogenní, suchý, čistý, zbavený prachu, zbavený “výkvětů” solí, dostatečně vyzrálý (beton, pórobeton) a nezmrzlý (resp. temperovaný nad +5 °C). K zajištění pevného a trvalého spojení omítky s podkladem se používají různé adhezní můstky (penetrační nátěry) a cementové postřiky (“špric”). Nejméně problematické je omítání zdiva z plných cihel nebo stavebního kamene, neboť je stabilní. U jiných podkladů je to složitější:
Tvárnice z pórobetonu: K vlastnostem pórobetonu patří i dotvarování (smrštění) a vysoká nasákavost. Fasáda objektu je cyklicky zatěžována tepelným zářením a pórobeton jej přenáší do omítky. Omítkový systém proto musí být na toto zatížení připraven. Materiály s jiným určením (například štukové omítky) na to nejsou dostatečně vnitřně vybaveny. Výrobci proto dodávají pórobeton jako kompletní systém včetně omítkové směsi.
Děrované cihelné bloky: Tyto tzv. termobloky mají zcela odlišné mechanické a tepelné vlastnosti, než klasické plné cihly. Staré zednické pravidlo, že pevnost vrchní omítky by měla být nižší, než pevnost omítky jádrové (“měkké na tvrdé”), zde nelze použít. Efekt má pouze takový omítkový systém, u kterého je jádrová omítka naopak měkčí, neboť musí do jisté míry umožnit “vyrovnání deformací”. Vrchní omítka s co možná největší pevností v tahu pak tvoří uzávěr fasády. Proto také výrobci termobloků dodávají materiál jako kompletní systém. Kvalita díla tu ale začíná již při zdění – doporučuje se použít speciální, tepelně-izolační zdicí malty (jsou také součástí systémů).
Dřevocementové tvárnice: Dřevo je cyklicky namáháno vlhkostí a mění svůj tvar, objem a rychle degraduje. Proto se musí konstrukce před zahájením omítkářských prací chránit před deštěm a provlhnutí. Vždy je třeba provést cementový postřik podkladu s následnou technologickou přestávkou trvající 14-21 dní. Na fasádu se doporučuje použít tento systém: lehká, pórovitá jádrová omítka v kombinaci se stěrkou, vyztužení sklo-textilní síťovinou, s probarvenou omítkou nebo fasádní barvou nakonec (obdobně jako u prvků z lehkých cihelných bloků).
Betonové konstrukce: Pro omítání betonu je nejdůležitější doba jeho zrání (v létě zpravidla nejméně 8 týdnů, v zimě nejméně 80 nemrznoucích dní) a čistota povrchu. Dále je třeba dát pozor na použití vhodného adhezního můstku (je-li nutný). Na betonový podklad lze v exteriéru použít omítkové systémy na cementové nebo vápenocementové bázi, ale spíše se doporučují kontaktní (zateplovací) systémy.
Barevný povrch
Poslední částí omítkového systému je konečná povrchová úprava strukturální probarvenou omítkou nebo fasádní barvou. Jejich vlastnosti závisejí na pojivu a dalších složkách použitých v receptuře. Vyrábějí se jako akrylátové, silikonové nebo silikátové, případně jako umělohmotné nebolatexové. Na trhu jsou výrobky velmi rozdílné kvality. Pro porovnání slouží tři základní parametry: nasákavost (W – v kg/m2h0,5), prodyšnost- difúzní odpor vůči prostupu par (Sd – v metrech tloušťky vrstvy vzduchu) a prostup C02 (koeficient karbonatizace). Opravdu spolehlivé nátěrové systémy mají hodnotu w<0,10 kg/m2h0,5 a hodnotu Sd<0,05 m, přičemž součin w x Sd<0,005 kg/mh0,5 (pro představu: pokud hodnotu “w” vynásobíme pěti, dostaneme množství vody, které během 24 hodin deště nasákne jedním čtverečním metrem nátěru). Tato kritéria splňují především výrobky na silikátové a silikonové bázi. Od výrobků na bázi akrylátové disperze to příliš očekávat nemůžeme (především u hodnoty “Sd”). Tím se jejich použití omezuje především na stavby, kde průnik vlhkostí nehraje takovou roli.
(Podklady k článku poskytla firma Baumit)
