U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
FAMFÁRA PRO MYSLIVCE
Kategorie: Volný čas | Autor: MARIE RUBEŠOVÁ
Myslivost je cesta. Cesta k přírodě, prožitkům, poznání. Díky hodinám stráveným s Arnoštem Tabáškem, díky jeho krásnému vyprávění už nemohu tuto, některými lidmi zatracovanou, zálibu vnímat jinak.
Vyrostl v Kunčicích pod Ondřejníkem. Otec, strýc i děda bývali myslivci a Arnošt se už v dětství vydával v jejich stopách. Myslivcem je však až od roku 1982. Do té doby prý kvůli létání a kytaře nezbývalo času. „Když na otce doléhaly choroby, řekl: Mám flinty prodat, nebo je budeš nosit? Tak jsem potkal svou cestu i osud.“
Jak se stát myslivcem
Neznamená to vzít si pušku a vyrazit na lov. Nejdřív je kurz organizovaný Českomoravskou mysliveckou jednotou a zkoušky z lovectví, střelectví, kynologie a dalších disciplín. „Teprve pak si adept nechá vystavit lovecký lístek a nastoupí k některému mysliveckému sdružení. Většinou si však nejprve vyhlédne spolek, pomáhá v lese a chodí na hony jako honec. Když členy přesvědčí, že má o myslivost skutečný zájem, po zkouškách ho přijmou,“ vysvětluje Arnošt.
Myslivec by samozřejmě měl mít vlastní pušku. Koupí-li starší brokovnici, vystačí s několika tisíci. Za novou dá 10, ale také třeba 60 tisíc korun. K získání zbrojního průkazu, loveckého ‘céčka’, absolvuje test z teorie i praktickou zkoušku. Za patřičný poplatek si jej musí každých pět let obnovit. Myslivec vždy také uzavírá jakési lovecké povinné ručení. Každý výstřel si přesto musí dobře rozmyslet. Když míří na srnce a zvíře zrovna stojí tak, že se za ním otevírá volný prostor, nesmí vystřelit. Kulovnice dostřelí až do několika kilometrů…“
Doplňte si náklady na kvalitní oblečení v tradičních tónech, na dobrou obuv, batoh, svítilnu, nůž a dalekohled k pozorování. „Je to nákladný koníček, ale moc krásný,“ zasnil se muž, který před deseti lety býval mým kolegou. Psal lehce i čtivě, a tak mě nepřekvapilo, že následovaly knížky Revír mého srdce, Moře plné srnců a Země černých rytířů.
Jen jako host
Česká myslivost se v mnohém proměnila, zákon dává stále větší slovo majitelům honebních pozemků, ať už na nich aktivně loví nebo je jen pronajímají. Arnošt trvale žije v Praze. V domovském mysliveckém sdružení se objevuje už jen jako host. „Řádná myslivost pro členy spolku představuje celoroční práci. Stavějí krmelce i posedy, pečují o zvěř. Hlavně v zimě, zvlášť když je tuhá, chodí do lesa krmit. Drobná i srnčí zvěř se však přikrmuje už od podzimu. V té době srnčí jádro dokonale zpracuje, získává tuk a má zásoby pro dobu nouze. Kdybys mu je dávala později, když ‘přepne na sporo’ a musí se spokojit třeba jen s ohryzem, projde zrno zažívacím traktem a potřebné zásoby si nevytvoří,“ sáhl Arnošt do moudrostí starých lesníků.
Každý myslivec má na starosti určitý krmelec. Musí si usušit seno, nasbírat jeřabiny, kaštany, žaludy. „Když nekrmíš, jsou ztráty na zvěři. Nejen úhynem. Zimou vysílená srna většinou porodí neduživé srnče. Jen silné pučnice, z nichž paroží vyrůstá, zaručují, že nasadí nadějnou trofej. Jestli jsou tenounké, nikdy z něho nebude šesterák. Nemá k tomu genetické předpoklady a odstřelem je z chovu vyřazen.“
Fronta na jelena
Každá honitba má pevně stanovený počet srnců, zajíců, bažantů, jelenů, daňků, muflonů (někde vysoká vůbec není, jinde jí je dost). Myslivci znají kmenové stavy i bonitu honiteb. „Srnčí má rádo pestrou bohatou paši. Jelení zvěř není tak vybíravá, denně totiž spotřebuje mnohem víc. Mufloní spásá všechno až na nizoučký pažit. Myslivci vždy zachovávají kmenové stavy a minimalizují škody; pak mohou, ale také musejí odlovit stanovený počet samců, samic i mláďat.“ Počet zvěře určené pro odstřel je přesně dán po jarním sčítání počátkem lovecké sezóny (1. dubna). U samců i ve věkových skupinách, protože je nezbytné zachovávat určitou skladbu. Na každý kus zvěře musí mít myslivec povolenku. Srnec nebo jelen vychází na člena obvykle jednou za pár let. Jestliže jde o poplatkový lov, pak podle bodového měření síly, délky, rozlohy a váhy trofeje střelec platí. „Tohoto vidláka,“ ukazuje Arnošt silné paroží na fotografii, „jsem ulovil v Bílých Karpatech, kam jezdím k přátelům. Srnce jsem zasáhl na komoru, ale nakonec ho musel dohledat pes, aby zvěřina nepřišla vniveč. Musíš se dívat, co zvěř po ráně dělá, jak značí.“
Neopakovatelné okamžiky
„Jsou okamžiky, které se zapíšou hluboko do duše,“ vypráví myslivec. „Sedím na posedu a pozoruju lišku, jak loví myši. Mohl bych střílet, ale čekám na srnce. Jindy si všimnu káněte na balíku slámy. Srnče se leká a odskočí. Srna udělá výpad, káně zažene a mláděti dodá odvahu. Neopakovatelná jsou v lese rána. Když nejsi myslivec, nevstáváš ve tři ráno, ale takhle vidíš, jak se rodí den. Ozve se první moucha, vzápětí les zahučí tisíci tóny. S myslivostí všechno dostává jiný smysl. Máš o důvod víc zůstávat ve slušné kondici. Když mi postupně nahrazovali oba kyčelní klouby, chodil jsem o berlích. Kluci mě vozili až k posedu a nosili mi flintu. Kdybych nebyl myslivcem, nepotkám desítky chlapů, s nimiž na honech zpívám, někdy popíjím a hlavně si vyprávím. Jsou to nádherná kamarádství.
Myslivost zahrnuje spoustu věcí – hospodaření se zvěří, pozoruhodné tradice i mluvu, oblékání, hudbu… Díky profesoru Dykovi máme signály pro fáze honu, opatřené i texty.“ Poloprázdnou vinárničkou, kde článek autorizujeme, se ozve Arnoštův sytý baryton. Do zvuků lesnice si na počátku honu můžete i vy zazpívat: „Začínáme vesele jako dobří přátelé. Ručnici měj pohotově a na signály pozor dej!“
Popisy k obrázkům
I kdyby se jeleni přemnožili, za takovou trofej by myslivec dal několik desítek tisíc…
Za svým prvním jelenem se Arnošt vydal do Bílých Karpat – byl to dar k padesátinám
Autor fotografií: FOTO: JOVAN DEZORT A ARNOŠT TABÁŠEK
