U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
ESTETIKA VERSUS TECHNIKA
Kategorie: Nakonec | Autor: Karel Štech
Sběratelství vzniklo snad zároveň s lidstvem. Již egyptští faraoni, orientální vládcové i antičtí panovníci shromažďovali umělecké předměty. Rozsáhlými sbírkami byli známí francouzští i angličtí králové, ruští carové i náš Rudolf II. Sbíraly se sochy, obrazy, řemeslné a zlatnické výrobky, mapy, knihy, hudební nástroje, později došlo i na techniku – třeba na hodinky, kompasy a optické přístroje. Společným jmenovatelem těch posledně vyjmenovaných bylo perfektní řemeslné zpracování. Výtvarná stránka technických exponátů byla pozoruhodně vysoká, přestože tehdejší technologické možnosti nebyly valné. Neexistovalo napařování či “šopování” vrstvami kovů ani galvanické pokovování. Leštění se provádělo ručně, svařování v ochranné atmosféře nebylo známé, frézky byly vynalezeny až v 19. století. Povrch předmětů se zato zdobil gravírováním, vykládáním drahými kovy, ale zejména velmi pracným ručním leštěním, které v naší době již není známé. Povrch se například dlouhodobě třel tvrdými drahokamy. Zajímavá je vysoká odolnost starších kovových výrobků. I v městské atmosféře obsahující agresivní kysličníky síry, se mosazné části lesknou jako nové, zatímco nově vyrobené předměty z kovů pozbývají lesku již pár dní poté, co je přineseme z obchodu. Naši dědové a pradědové jistě netušili, že jejich staré dalekohledy či fotoaparáty budou vystaveny v muzeích stejně jako kafemlejnky či žehličky našich babiček. Sběratelskými trofejemi by se mohly stát kterékoli staré výrobky, jestliže se dneška dočkaly v přijatelném stavu. Staré televizory (v Británii se vyráběly od roku 1936) mají dnes sběratelskou cenu bezmála takovou, jako staré automobily. Kromě výtvarné a sentimentální ceny předmětů je ovšem žádoucí i jejich funkčnost. Tento požadavek však mnohé staré předměty hladce splňují. Téměř všechny hodinky vyrobené před sto lety, fotografické přístroje a gramofony ještě uspokojivě fungují, na historických kolech lze jezdit a staré psací stroje píší. Jestliže je skutečností, že ve starožitnictvích a muzeích jsou předměty denní potřeby našich předků, lze se obávat, že v dalších letech toto pravidlo platit nemusí. Sice už existují sběratelé výrobků z padesátých let, ale to bylo období před nástupem plastů a všelijakých náhražek. O tom, že naši potomci budou jednou obdivovat videa, CD nebo plastové hodinky vyrobené letos, lze s úspěchem pochybovat.
