Speciál Dveře: Dveře do chalupy
Vstupní dveře byly odjakživa významným architektonickým prvkem domu. Na jejich výrobu se vybíral ten nejlepší materiál. Před jejich výměnou bychom se měli zamyslet, zda by přece jen nestačilo je nechat opravit.
Kopie poškozených částí, nebo i celých dveří necháme udělat u truhláře
Typické pro domy ze 17. – 20. století jsou dveře výplňové, zvané také kazetové. Zárubeň je z trámů, někdy obložených prkennými profilovanými obložkami. Především vstupní dveře bývaly velmi honosné a krásně vyřezávané, s lepším kováním, někdy i s nadsvětlíkem, třeba s barevnými a jinak zdobenými skly. Kazetové dveře jsou velmi masivní, pěkné a kvalitní – je škoda, když jejich omšelou krásu majitelé nevidí a dveře se vyhazují.
_______________________________________________________________________
Další články speciálu Dveře:
Vybíráme dveře
Dveře v interiéru
Posuvné dveře
Dveře na chalupu
Vyrábíme dřevěné dveře
Jaké dveře na chalupu?
Jak zabudovat dveře
Posuvné dveře šetří místo
Dveře pro bezpečí
Jak vybrat správné dveře
________________________________________________________________________
Nové „kazetové“ dveře, které se dnes vyrábějí, jsou většinou jen chatrnou nápodobou, navíc často kýčovitě ztvárněnou. Existují ale světlé výjimky, například jeden typ dveří prodávaný v běžném hobby centru má téměř stejný vzhled (profilaci kazet) jako dveře z 19. století a lze jej tedy klidně použít. Avšak pouze do interiéru, protože jsou poměrně tenké.
Uchovejme původní kování
Starší kování bylo vždy ručně kované, teprve od 19. století i sériově vyráběné, většinou mosazné či litinové, i když někdy bylo typičtější pro městské domy. Častý je krabicový (tzv. myšákový) zámek. Závěsy mohou být kované z rovné nebo překřížené pásoviny, i různě zdobené (máme-li na dveřích závěsy rozkovány do bohatých rozvilin, jsou pravněž děpodobně barokní, i starší), nebo již typové na konci s kuličkou.
Setkáváme se též s různými typy zástrčí, petlic, madel a úchopek. Veškeré toto kování je plně funkční a krásné a není problém ho opravit. Kované věci můžeme buď natřít černou grafitovou fermežovou barvou (podložit zinkovou barvou), nebo krycí barvou dveří. Mosaz stačí vyčistit, závěsy bývaly rovněž pod krycí barvou. Chybí-li nám nějaké kování, můžeme ho levně sehnat v antik-bazaru, někdy i ve šrotu.
Svlaková konstrukce
Prosté svlakové dveře mohou být hezkým doplňkem chalupářského interiéru
Ve sklepích, chlévech a dalších hospodářských místnostech převažovaly dveře svlakové – prkenné, spojené nejčastěji jedním šikmým a dvěma vodorovnými svlaky, s jednoduchým kováním, někdy i s okénkem. I když se mohou zdát hrubé a podřadné, i tyto dveře jsou pěkným prvkem na svém místě a stojí za opravu. V prastaré roubence je jejich zachování dokonce nutností – cokoliv nového a rovného zde nepůsobí dobře.
Vrata mívají také svlakovou konstrukci. Zde opět nedoporučujeme výrobky současného designu. Nejlépe dopadnou vrata historické svlakové či kazetové konstrukce, vyrobená na zakázku. Zcela vyhnout bychom se měli plechu a plastu. Vždyť ani garážová vrata nemusejí být nevzhledná! Na druhé straně pozor i na „zdobení“ různými obloučky a rádoby rustikálními tvary.
Jak na opravu
Staré výplně si můžeme opravit sami. Nejprve je potřeba je zbavit starých nátěrů – buď opálením, nebo louhováním (doma lze použít například přípravek Lakostan, méně pracné je nechat je očistit v louhárně). Poté se mírně zbrousí, je možné i vytmelit drobná poškození (u venkovních výplní pozor – vytmelená místa se časem mohou drolit); větší poškození je nutné opravit truhlářsky. Natřít je můžeme nejlépe krycí matnou až polomatnou barvou olejovou či fermežovou. Podklad pro barvu je třeba dobře připravit, jinak se může barva na povětrnostně exponovaných místech odlupovat.
Jestliže se nám líbí, není velkým prohřeškem ani použití lazury. Například staré vnitřní dveře vypadají skvěle, když se konzervují pouze napouštěcí fermeží – získají krásný medový odstín (ve venkovních podmínkách není fermežová úprava bohužel trvanlivá).
Veškeré dřevěné prvky bývá nutné před nátěrem ošetřit ještě i prostředkem proti dřevokazným organismům. Některé rámy či zárubně bývají příliš poškozené (hlavně jejich spodní části) – necháme tedy vyměnit jednotlivé shnilé prvky, nebo vyrobit kopii celého kusu u truhláře, a do nich vsadíme opravená původní křídla.
Staré dveře nebo okna lze sehnat i ve stavebním antik-bazaru. Máme-li štěstí, můžeme narazit třeba i na pěkné originální barokní dveře za směšnou cenu.
Výběr barvy
Na závěr několik slov o barevném pojednání oken a dveří. V 19. století se natíraly krycí barvou. Kdo někdy opaloval staré dveře, ví, kolik na nich bylo barevných vrstev. Nejčastěji šlo o odstíny šedé, které dodají dveřím mimořádně noblesní vzhled, dále měděnkově zelená, trávově zelená, hořčicová, hnědá, červenohnědá apod. V interiéru to byla i smetanově bílá nebo fládrování (napodobení kresby dřeva), přičemž se takto natíraly i další dřevěné prvky interiéru – zábradlí a schody, okenice, táflování apod.
Na barevné venkovní nátěry se používala fermež s přírodní hlinkou. Barevnost oken a dveří bývala někdy živější a zdobení hravější, avšak celek vždy působil vyváženě, neboť se nepoužívaly agresivní barevné odstíny.
V současnosti jsou módní různé lazury, protože s krycími nátěry je v exteriéru zdánlivě více práce – musejí se jednou za pár let opálit nebo aspoň přebrousit a přetřít. Bohužel, v podstatě totéž se musí časem udělat i s lazurou. Neváhejte tedy a použijte některý z historických odstínů (nejlépe olejové nebo fermežové polomatné barvy, které dobře vzdorují povětrnosti), samozřejmě vhodně doplňující odstín fasády. Odměnou bude autentický vzhled vašeho domu.
TEXT: ING. ARCH. DANIELA JAVORČEKOVÁ A ING. JANA STRNADOVÁ
FOTO: ATELIÉR GIRSA
Speciál Dveře: Dveře do chalupy
