U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
DVA PŘÍBĚHY O LISTECH A KVĚTECH
Kategorie: Kouzlo zahrady 2006 – trvalky | Autor: Ondřej Fous
“Okrasnost” je velmi podivná veličina, která se nedá měřit, ale dá se posuzovat pouze osobním vnímáním. Co je pro jednoho užitkovou rostlinou, může být pro druhého plevel a pro dalšího okrasný keř.
Můžete vykopat tisíce keřů černého bezu, ale také můžete popíjet lahodný čaj z jeho květů či zhotovovat hračky z bezových prutů pro své děti. Nenávist k někdejšímu plevelu se změní v ukrutnou oblibu a časem vaši zahradu zaplní i jeho stříhanolisté, pestrolisté, červenolisté a habituelní variety. Z hubitele se snadno stane sběratel, vždyť v lidské povaze se celé věky mění dobyvatelé v budovatele.
Dnešní svět lemují statisíce kulturních forem, které vznikly tu či onde po celé Zemi. Dílo generací botaniků a zahradníků podporovaných šlechtitelskými mecenáši našlo své pokračovatele v systematických šlechtitelích, kteří nás obklopili plody své práce. Nejde zdaleka jen o obohacení našeho jídelníčku a okouzlení krásou květin. Šlechtíme i pro užitek. Jistě znáte košíkářské vrby nebo dřeviny vybrané pro dřevařský a dýhařský průmysl, případně meliorační či energetické rostliny.
Žijeme tedy mezi kulturními rostlinami – řeknete si. Ano, je to tak. To, co tak často nazýváme kusem “pravé přírody” v naší městské krajině, je už mnohdy vydatně “upraveno” člověkem. Stromořadí v ulicích vysázené z kultivarů a habituálních selekcí, rostliny na zahradách a balkónech mnohdy pocházejí z daleka -z amerického kontinentu či Asie.
Venkov na tom není o mnoho lépe. Meze, aleje, sady i humna jsou osázeny ovocnými štěpy, ba i lesní porosty už jsou v semenných selekcích poznamenány člověkem. Denně užíváme mnohé výdobytky fyziky, matematiky, chemie či jiných oborů, aniž bychom se nad jejich vznikem nějak pozastavovali a přece jen nás někdy udiví, když nám někdo umožní nakouknout pod pokličku. Jak vlastně vzniká kulturní varieta, tj. “kultivar”?
Hnací silou výběrů rostlin bylo vždy vylepšení jejich kvality, a tím uspokojení našich potřeb. Velikost jablka nebo hmotnost dýně si dokážeme vcelku dobře představit. Tím spíš se ale podívejme na něco tak abstraktního, jako jsou kvality okrasné. Člověk i zde má svojí “potřebu” a ve své lásce k barvám a kontrastům se soustředil prvně na květy.
Základním předpokladem pro podchycení pozitivní odchylky je dobrý pozorovací talent a ten může být tříben jen u osoby se školeným okem. Z lidí s citem pro věc se rekrutovali odborníci a řemeslníci, kteří pak mohli jít ještě dále. Vedle habituálních typů se pak následně soustředili na listy, plody a různé detailní anomálie.
Pojďme se pídit po příkladu ještě trochu detailněji. Rostlinná říše jich má celou řadu a snad proto je nejlépe patrné dílo člověka na konkrétně vybraném případu. Příběh růží je přetřásán zleva i zprava, podobně je na tom réva nebo jabloně. Ale řada jiných rostlin tu je s námi celá staletí a teprve to minulé v nich našlo zalíbení. Hledá-li se mezi rostlinami, pak pro příběh květů a listů je jako stvořeno vyprávění o dvou blízkých příbuzných s velmi rozdílným osudem. Obě jsou pereny, tedy rostliny vytrvalé čili trvalky – denivky a bohyšky.
Denivky z Číny
Denivky byly pro své květy oblíbeny již před více než 3000 lety. Přestože byly z Číny dovezeny do Evropy až v polovině 16. století, na kráse jim to nijak neubralo. Velice záhy se dokonce dostaly i do Uher, následně do Rakouska a je velmi pravděpodobné, že je z Vídně některý z panských zahradníků dovezl do českých zemí. O jejich dlouhodobém pobytu u nás svědčí četné zplanělé populace v okolí starých zahrad hřbitovů a parků. Také někdy zíráte, co všechno máme z Číny? V tomhle jsme poněkud předběhli Evropu, kam se denivky rozšířily až po dalším téměř půl století. Připomíná vám to rudolfínské tulipány? Ano, ve výsledku je to hodně podobné.
Bohyšky z Japonska
Bohyšky mají téměř 1000 let své místo na periferii japonské kultury. Nebyly nikdy chápany jako krasavice pro své květy, ale pro svůj celkový habitus a grácii listoví měly vždy své sporadické příznivce. Země Nippon byla uzavřena Evropanům až do půli 19. století, ale některé bohyšky rostou i v Číně, takže se přece jen objevily v Paříži již roku 1784. Právě tenhle první druh známe dobře i u nás, Hosta plantaguinea kvete bíle koncem léta a silně voní. Svého času se tu dokonce rychlily květy na vánoční trh.
Barevné květy
Květy původních planých východoasijských denivek jsou žluté, žlutooranžové, oranžové, hnědooranžové, případně oranžové s lehkým růžovým nádechem. Jejich šlechtění obnáší nekonečné křížení generativní, tj. semennou cestou. Vznikají tisíce semenáčků, u kterých se čeká, až dospějí, vykvetou a přinesou něco nového. První systematická šlechtění se objevila na přelomu 19. a 20. století. Zhruba za 30 let postupné práce nejméně pěti významných šlechtitelů byly na světě první výsledky: květy blízké červené a růžové barvě.
Po druhé světové válce nastal zlom a šlechtění se začalo věnovat velké množství profesionálů i amatérů, což dalo vzniknout mnoha liniím a odrůdám. Vývoj se posunul rychle kupředu a již nešlo jen o barvu květu, ale i tvar, velikost, dobu květu, mrazuvzdornost a další znaky. V 60. a 70. letech Evropou a Spojenými státy proběhla první vlna mánie po těchto kvítkách a do oběhu se uvedly stovky odrůd, z nichž mnohé už dnes zapadly.
Od té doby měly své příznivce stále, ale novou krev jim vlily až tetraploidní hybridy 90. let a technologie množení in vitro, kdy se laboratorně množí novinky v krátké době v tisících kusů. Úplné novinky se draží dnes již řádově za tisíce dolarů.
Pozoruhodné listy
Listy bohyšek, které najdeme v čínské, korejské a japonské přírodě, jsou mnohdy až fádně zelené. Pokud v nich chceme nalézt něco opravdu pozoruhodného, musíme dát vedle sebe druh s nejvíce žlutozeleným a s nejvíce modrošedým listem. Pak se snad dá mluvit o kontrastu.
Variabilita ke šlechtění semennou cestou není z největších. Jenže u bohyšek dochází ke vzniku spontánních pupenových mutací, tj. vegetativních odchylek, kdy náhle část trsu rostliny změní své vlastnosti. Nezřídka se tak stane právě v barvě listu. Tu a tam někdo tuto formu podchytil a dále udržoval. Zdaleka ne všechny byly stabilní a mnohé se vracely ke své původní zelenosti. Vše bylo tedy dílem náhody, která si s jejich kulturou pohrávala v Evropě téměř 200 let bez zvláštní pozornosti.
Teprve když je Angličané v roce 1968 vystavily všechny pohromadě, došlo mnohým, že se v nich skrývá netušený potenciál. Zelené listy poskytly svou velikost, tuhost, vrásčitost, lesk a jiné vlastnosti, pestré zase daly barvy. Když britští zahradníci ztratili invenci s dalším šlechtěním, chopili se genobanky Američané a skrze tkáňové kultury v krátké době prohnaly několik tisíc kultivarů. I zde se ceny novinek pohybují kolem stovek dolarů.
Blízké i vzdálené příbuzné
Kdysi byly bohyšky i denivky nazvány botaniky Hemerocallis, později, jak se poznání prohlubovalo, byla jejich příbuznost vzdálenější a vzdálenější. Jejich osud jim však dopřál dalšího setkání. Stávaly vedle sebe v herbářích, dnes stojí vedle sebe na žebříčcích popularity. Denivky jsou nejdražšími a bohyšky nejprodávanějšími trvalkami na světě. Člověk se na tomto faktu podepsal natolik, že se svým prarodičům potomci dnes jen stěží podobají.
Popisy k obrázkům
Spontánní barevná mutace u bohyšky dala za vznik mnoha odrůdám
Celkový výraz rostliny je také důležitý
Postupným výběrem nejlepších odchylek jsou listy stále lépe vybarvené
Barevné kombinace musí mít ostrý kontrast
Stařičké plnokvěté sorty si nemusí zadat s těmi novými
Velikosti květů se šlechtitelé nebáli
Botanická denivka spolu s novinkou z tvarové skupiny pavoukovitých květů
Kolekce květů jde napříč spektrem barev
Autor fotografií: FOTO AUTOR
