Dům za branou
Chalupu, o které bude řeč, najdete na kraji osady, tak trochu ztracené v lesích na Plzeňsku. Už zvenčí upoutá na první pohled impozantní vstupní branou s cihlovými pilíři.
A to ještě nevíte, že další doklad nekompromisního řemeslnického umu někdejších stavitelů domu najdete i uvnitř a hned ve dvojím provedení! Ale předbíhejme. Majitelka chalupy Jitka sem pravidelně dojíždí relaxovat z Prahy, což není zrovna za rohem. Ale 120 kilometrů cesty vede z větší části po dálnici, takže se vyplatí dojíždět sem i na víkendy.
Dům ostatně využívali k rekreaci i předchozí majitelé, od nichž chalupu Jitka a její manžel koupili před jedenácti lety. „Dům nám doporučil švagr, který Plzeňsko dobře zná,“ vzpomíná majitelka. „Byla to asi třetí chalupa, kterou jsme viděli. A já jsem hned věděla, že je se mi líbí.“
Voda i čistička
I když chalupa nebyla v době koupě ani zdaleka tak dotažená a vyladěná jako v současnosti, to cenné na ní nebylo až tak těžké přehlédnout: kromě krásné vstupní brány třeba rozlehlý travnatý dvůr s mohutnou jedlí a nerušeným výhledem do krajiny či původní hospodářské stavení s holubníkem, které dodávalo dvoru osobitý styl, ale hlavně překrásná kachlová kamna v každém ze dvou rozlehlých pokojů v domě. Ta jsou ostatně dominantním prvkem interiéru dodnes a podtrhují současný styl zařízení, který evokuje spíše solidní prvorepublikový měšťanský dům.
„V naší chalupě bydlela vždy přes léto stará paní, kterou pak na zimu odváželi do Prahy. V domě ostatně žila se svým manžele trvale do té doby, než umřel. Pak připadla chalupa jejich synovi a jeho maminka tu vždy pobývala na letním bytě. A když už kvůli věku přestávala zvládat i zdejší letní pobyty, rozhodla se rodina dům prodat,“ popisuje Jitka a připomíná, že v té době byl v chalupě suchý záchod a bylo nutné ledacos předělat a nově udělat, například přivést vodu do kuchyně či instalovat domovní čističku odpadních vod.
Posezení v chlívku
Přestavba trvala asi rok. Bylo třeba hodně věcí vyklidit, ale uspořádání místností zůstalo zachované. Starý pan majitel byl velmi šikovný a spoustu toho tady sám udělal. Někdejší chlívek například přestavěl na společenskou místnost s krbem, kterou intenzivně využívají i současní majitelé.
V místnosti, které sluší stará keramická dlažba i zaklenuté stropy či krbové sloupky z ručně opracovaných kamenů, je nepřehlédnutelný zejména stůl. Mohutný dřevěný artefakt doplňují podobně bytelné židle a lavice a majitelka se smíchem vzpomíná, že truhláři dal její nápad skutečně zabrat.
Už ve společenské místnosti si můžete všimnout různých starožitných či historizujících doplňků, které dotvářejí atmosféru domu, aniž by ji proměňovaly na muzeum. „Nábytek i doplňky jsme kupovali a sháněli postupně. Něco jsem našla v antiku, něco je po babičce, některé předměty jsou úplně nové,“ říká Jitka. „Většinou jsem je vybírala já a moc mě to bavilo. Vždycky se mi líbily staré kousky. A tohle je místo, kam přesně zapadnou, takže jsem se mohla vyřádit.“
Kamna drží teplo
Kromě společenské místnosti s posezením u krbu zařizovala majitelka od základů i jeden z obytných pokojů. Ve druhém pak nechala krásně malovaný nábytek, který tu zbyl po původních majitelích. Nově vybavený pokoj tak víc vybízí k posezení třeba u televize nebo s knihou a v tom malovaném se zase lépe spí. A teplo z kachlových kamen si můžete užít v každém z nich. Chvíli trvá, než se roztopí a začnou hřát, ale pak drží teplo tak, jak to umějí právě jen kachlová kamna.
„Cením si hlavně zdejšího klidu a uzavřeného prostoru dvora a zahrady, odkud není moc vidět na sousedy,“ popisuje Jitka. „Baví mne práce na zahradě a většinu času tady trávím venku. Teď třeba rostou houby jako pominuté a les je hned vedle. Takže sbíráme a sušíme. Tahle chalupa je v každém případě úžasným místem pro relaxaci.“
Text a foto: Richard Guryča
Dům za branou
