Dům ve stínu ořešáku

Dům manželů Yvety a Jirky nezapře inspiraci tradiční českou stodolou. Je vzorovým příkladem novostavby, která respektuje okolní přírodu a doslova s ní srůstá.

Z centra nejbližšího města je to sem pouhých pět kilometrů, přesto si však připadáte jako na ztracené samotě. Přispívá k tomu i bohatě vzrostlá okolní zeleň a sad, s nímž je dům propojený skrze terasu a bohatě prosklenou fasádu.

Na venkov jezdili celá léta chalupařit už rodiče majitele, pro ty to ovšem bylo spíše místo k práci. „Tchán je sadař a vinař a ve svých šedesáti letech vysázel na okolním pozemku téměř 300 stromů, hlavně švestek, jabloní a hrušek s tím, že až začnou rodit, postaví pálenici. To je sice pořád tak trochu v plánu, ale my jsme chtěli především místo, kde bychom mohli relaxovat. A tomu je celá novostavba chalupy přizpůsobena,“ říká Yveta.

Objekt stojí na místě původní stodoly, a jak se ostatně můžete dočíst i v následujícím rozhovoru s architektem Pavlem Pácaltem, byla stodola inspirací pro rozměry, hmotu i vzhled nového domu.

„Od počátku jsem to celé vní­mala spíše jako manželův projekt, a pokud je v domě nějaký můj otisk, pak je to především zařízení interiérů: snažila jsem se velkým podí­lem dřeva a světlých materiálů tak trochu vyrovnat tu industriální atmosféru, kterou dal domu architekt,“ vysvětluje Yveta. A dodává, že i přes všemožné technické aspekty domu je pro ni důležitá především celková atmosféra místa a propojení domu s přírodou, kterého si majitelé do sytosti užívají. „Jezdíme sem z Ostravy, cesta trvá zhruba tři čtvrtě hodiny. Je to pro nás opravdu místo především pro odpočinek a relaxaci a je nám tady skvěle,“ říká Yveta.

Vzrostlý ořešák v létě krásně stíní

DOKONALÉ PRO DVA

Jak už víme, vyrostla novostavba na půdorysu někdejší stodoly v těsném sousedství původní zemědělské chalupy, která stále stojí. Rekonstrukce začala zhruba před pěti lety a hotový dům užívají majitelé tři roky, takže už lze shrnout i řadu poznatků o tom, jak vysněný dům obstojí v běžném provozu a jak se projekt osvědčil v praxi.

„Objekt je v současné době dokonale nastaven na rekreační užívání dvěma lidmi. Pokud by měl sloužit k trvalému bydlení, vyžadoval by pravděpodobně určité úpravy především z hlediska tepelné a akustické izolace,“ vysvětluje Yveta.

„Prosklené stěny jsou překrásné, ale je třeba počítat s tím, že skrze ně boční slunce objekt v létě nahřívá. Sluneční světlo zmírňuje koruna vzrostlého ořechu, ale máme v plánu vysadit ještě jeden. Nerada bych, aby to vyznělo nějak negativně, v domě je nám moc dobře, tohle jsou prostě jen zkušenosti získané jeho několikaletým užíváním. Ty jsou nenahraditelné, protože z projektu nelze zcela poznat, jak budou některé detaily fungovat v praxi,“ popisuje Yveta.

Část haly zůstala otevřená do podkroví

Totéž lze podle ní říct i o otevřeném vnitřním uspořádání domu, které je na pohled velmi atraktivní a které upoutá každého návštěvníka. „Pokud jsme tu jen my dva s man­želem, je to skvělý prostor, ale větší společnost v domě už vyžaduje určité ohledy ve vzájemném fungování.“

Spolumajitelka domu dnes rovněž kvituje, že si oproti původnímu záměru udělat v přízemí dřevěnou podlahu prosadila dlažbu. „Umož­ňuje mnohem svobodnější pohyb mezi zahradou a domem, je praktičtější, nevyžaduje neustálé přezouvání s ohledem na choulostivý dřevěný povrch. Takhle to celé ještě lépe přispívá k myšlence bezprostředního propojení domu s terasou a zahradou přesně tak, jak jsme si to představovali,“ konstatuje spolumajitelka domu.

V případě potřeby lze stáhnout vnitřní žaluzie

Inspirace českou stodolou

Architekt Pavel Pácalt říká, že chtěl dům co nejvíce propojit s přírodou, aby si ji městský člověk s nedostatkem času mohl užít i v případě, že nevyjde počasí a je nutné zůstat uvnitř.

Před jakým úkolem jste stál na začátku? Bylo nutné přizpůsobovat se půdorysu nebo vzhledu stavby, která už na místě stála?

Nová přístavba je postavena v obrysu dřívější staré dřevěné přístavby, která přiléhala ke stávající zděné části domu a byla zbourána. Zadání bylo trochu otevřené a znělo spíše jako otázka, co a jak se podaří vytvořit, když dodržíme pů­ vodní obrys stavby nejen v půdoryse, ale i ve hmotě, tedy s dodržením výšky hřebene a okapové římsy. Protože nová přístavba navazuje na starou hmotu, bylo nutné si říct, jestli se necháme starým svazovat, nebo vytvoříme hmotu vyšší s tím, že by na ni později navázala stejná hmota v prozatím ponechávané staré části domu. Hned jsme se shodli v přiznání materiálů v jejich původní podobě. Beton ať vypadá jako beton, dřevo jako dřevo a omítka jako omítka. Kov jsme volili v černé. Stavba to v zásadě dodržuje, i když v detailech došlo později ke změnám.

Dům nejvýrazněji charakterizuje otevření do prostoru, ta prosklená vrata nebo jak to nazvat…

Nazýváte to přesně tak, jak to bylo myšleno. Dokonce to majitel nazval industriální stodolou, což mi připadalo výstižné. Velkorysé výplně mají evokovat tvarosloví stodol s jejich velkými dřevěnými vraty, respektive výdřevami mezi zděnými sloupy. Česká stodola je výborná a skvěle se hodí pro moderní požadavky na dispozici a otevřenost do exteriéru. Jen je potřeba zaměnit materiály a detaily v provedení. Zvolil jsem tuto formu také jako vhodnou reminiscenci na stavbu, která zde dříve stála. Koncept industriální stodoly padl na úrodnou půdu hned od počátku a záhy se tak stal konceptem sdíleným.

Jaký materiál byl použit v prosklených částech? Je tam nějak výrazně vyšší náročnost na vytápění objektu?

Prosklení je z mírně nadstandardních izolačních dvojskel, která jsou zdrojem poměrně velkých pasivních solárních zisků. To je dáno i jejich orientací na jihový­chod. Konstrukce je hliníková. Neprůhledné výplně jsou hliníkové plechy vyplněné PUR pěnou. Je to vlastně ta část okna, která bývá obvykle zasklena izolačním dvojsklem nebo trojsklem. A protože je stavba určená k rekreaci, tedy k přerušovanému vytápění, byly konstrukce stěn navr­ženy hodně subtilní a lehké, aby se stavba po příjezdu co nejrychleji zahřála. Kdo vlastní stoletou chalupu se silnými zdmi, ví, o čem mluvím. Ale jinak je dům jednoduchý, bez nějakých složitých ovládání topení na dálku. Když už je řeč o vytá­pění, to je řešeno kombinací oboustranně prosklené krbové vložky, elektrického podlahového topení a radiátorů. Dům má nadkrokevní izolaci. Je zateplen PIR deskami (difuzně uzavřené izolační desky s výplní z pěny s uzavřenou buněčnou strukturou, pozn. red.), což je materiál, díky kterému jsou střešní roviny izolovány v současném téměř pasivním standardu se zachováním poměrně malé tloušťky střešního pláště.

Z domu lze přes terasu vstupovat rovnou do zahrady

Funkční propojení domu a zahrady je patrné už na první pohled. Počítalo se s bezprostřední blízkostí zeleně, která dům dostatečně zastíní?

Propojování domu a zahrady je pro náš ateliér důležité. Už v návrhu jsem počítal s ořešákem, který dům stíní z jeho jihovýchodní strany. Teplota za sklem v obytné části je o několik stupňů nižší než v části vstupní. Strom je nejlepší pergola! V létě je olistěný a chladí a v zimě, kdy je bez listí, tolik necloní nedostatkové sluníčko. Díky stromu jsme nemuseli použít vnější žaluzie, což umožnilo posunout okenní výplně blíže k vnějšímu líci fasády a celkově tak opticky zpevnit hmotu domu. V interiéru vnitřní žaluzie jsou, ale spíše pro případ clonění pohledů dovnitř, zvláště v noci, kdy se v domě svítí, i proto je dům do ulice prosklen mnohem méně. Do chrá­něného prostoru zahrady je naopak otevřen maximálně. Inspirací a důvodem pro popsané technické řešení je rekreační charakter domu a švestkový sad.

Nezvyklé a atraktivní je uspořádání vnitřních prostor do objektu tak, že i patro vlastně z části prosvětlují prosklená vrata a panely. Není však problematické z hlediska odhlučnění a vytápění?

Vestavba má několik aspektů, ke kterým jsem přihlížel. Nechtěl jsem být svázaný nutností „přepatrování“ domu při řešení velkých formátů vrat a současně bylo třeba propojit podkrovní místnosti s parterem domu. To typickým podkrovním místnostem zpravidla chybí. My jsme však byli vedeni snahou o jeho propojování s pří­ rodou, ale i pohybem lidí kolem domu. Nebylo cílem je při pobytu uvnitř oddělovat. Zvolené řešení navíc předpokládá, že podkrovní prostor bude obýván pouze malým počtem lidí. Přesto jsme vymýšleli interiérové okenice, které měly částečně řešit problém s teplem. Původně totiž mělo být schodiště přímé jednoramenné s poklopem v úrovni stropu, který by první patro od druhého oddělil. Bylo však nahrazeno točitým a vstupní hala se v části druhé­ ho patra otevřela. Dům je jeden teplotní a hlukový celek. Vycházíme z jednoduché zásady: přijede větší počet lidí, vevnitř chtějí jen přespat, jinak jsou především venku. U stavby pro trvalé bydlení bych mohl volit stejné řešení, ale doplnil bych ho určitě rovněž o oddělitelné místnosti.

Ložnice poskytuje dostatek soukromí

Část stěn a příček je stavěná z betonových tvárnic bez další povrchové úpravy. Proč právě tento materiál?

Jedná se o speciální difuzně otevřené tvárnice, které jsou spárovány standardní spárovací maltou. Chtěl jsem přiznat materiál zdiva a dodat stěnám strukturu a útulnost. Beton nemusí nutně znamenat sterilní neosobní a studený materiál. Jde jen o materiálovou alchymii. Interiéru samozřejmě značně pomáhají pohledové lepené dřevěné vazníky.

Dům upoutá i charakteristickou, spíše nenápadnou kombinací barev fasády a střešní krytiny. Byl v barevném provedení rovněž nějaký konkrétní záměr?

V kombinaci světlé omítky a krytiny (Nelskamp Planum, odstín tmavě šedá, pozn. red.) mi šlo o nad­časovost. Dům na sebe nemá poutat pozornost vykřičenou barevností, ale spíše netypickým, přitom logickým provedením. Důležité je vědět, čeho chce architekt s investorem dosáhnout. Barevnost domu je neutrální a má dát vyniknout zahradě, jejíž barvy se mění v průbě­hu roku. To je z mého pohledu mnohem trvalejší přístup v porovnání s běžnou stavební produkcí.
kontinual.cz

Tradiční okna tady nahrazují prosklená vrata

TEXT: Richard Guryča
FOTO: Jaroslav Hejzlar

Dům ve stínu ořešáku