Dům splněných přání
Zveme vás do zajímavého domku na Kokořínsko. Upoutal nás čistými liniemi oblečenými do modřínového obkladu a vstupem, vtipně propojeným se zastřešeným zápražím.
Majitelé domu Radka s Tomášem bydleli v Praze, v novém bytě v činžovní novostavbě. A protože milují přírodu, rádi vyráželi s přáteli na chaty nebo chalupy. Časem však logicky zatoužili po vlastní nemovitosti. Hledali cíleně něco na Kokořínsku, v romantické krajině s množstvím lesů krášlených divadlem pískovcových skal, s vesničkami, v nichž se dochovaly skvosty lidové architektury.
Když před šesti sedmi lety začali pátrat v nabídce realitních kanceláří, žádný stavební pozemek v této lokalitě nenašli. Ale jak se říká, vytrvalost růže přináší. Nakonec objevili parcelu na známé křižovatce cyklotras u hospody U Grobiána, poblíž říčky Pšovky, která tvoří jakousi meandrující osu chráněné krajinné oblasti Kokořínsko. Na části mírně spadající k řece byla stavební uzávěra, zbývající prostor byl pro stavbu domu dostačující. Když si zájemci prohlédli pozemek i jeho okolí, věděli, že sem nebudou jezdit jen na víkendy, ale že chtějí na tomto pěkném místě bydlet.
Venkovský dům pro 21. století
Šťastní vlastníci pozemku o rozloze zhruba 1 700 m2 nechtěli postavit typizovaný dům. Už v předstihu tedy promýšleli, kdo ten jejich postaví. V časopisech o bydlení i na webu prostudovali výsledky a způsob práce architektů a udělali si „výběrové řízení“. Vítězně z něj vyšel architekt Tomáš Klanc. Přesvědčil je nejen svými realizacemi, ale i tím, že provází klienty od návrhu přes projekt, stavební dozor v průběhu výstavby až po návrh interiéru.
„Rámcovou představu, jak by měl náš domov vypadat, jsme měli. Přáli jsme si, aby to byl učebnicově správný venkovský moderní dům pro 21. století. Vzhled starých domů vycházel kdysi z podstaty jejich nosné konstrukce a funkce využití vnitřních prostor. Tento vzhled je v nás již archetypálně zakořeněný jako něco ,pěkného’, aniž bychom přemýšleli, proč. Vychází vlastně ze života našich předků, kteří s ohledem na své finanční a konstrukční omezení museli stavět domy logicky a správně. Stejný princip jsme chtěli použít i na tomto novém domě,“ vysvětlují majitelé. A architekt k tomu dodává: „Počítali jsme samozřejmě s tím, že vzhled bude ovlivněn požadavky CHKO. Mám se stavbami v chráněných krajinných oblastech zkušenosti, což nám tvorbu projektu i jednání na správě CHKO usnadnilo.
Dům je navržen jako nízkoenergetický na dolní hranici třídy B. Kdyby byl doplněn o potřebnou technologii rekuperace, mohl být i v pasivní třídě A (s možností čerpání dotace Zelená úsporám). Dá se říci, že se na malé nízkoenergetické a přesto architektonicky ekonomicky zajímavé a účelné stavby rodinných domů specializuji,“ konstatuje Tomáš Klanc. „Přízemí domu je zděné z keramických tvarovek tloušťky 300 milimetrů, zateplené minerální vatou s difúzně otevřenou skladbou fasádního sendviče. Celý dům je obložen palubkami ze sibiřského modřínu, kotvenými na latě. Sedlová střecha je tvořena skutečným konstrukčním rámem hambalkového krovu. Jeho vodorovné trámy jsou v interiéru v úrovni stropu přiznané a vytvářejí nezaměnitelnou atmosféru dřevostavby.“
Bez předsudků
Podle pravidel CHKO Kokořínsko je pro novou výstavbu předepsán obdélníkový půdorys stavby s poměrem stran ideálně 1 : 2 až 1 : 3, sedlová střecha od 38° do 45°, vstupy do objektu, pavlače a lodžie situované do podélných stran, okna obdélníková, na výšku, atd.
„I přes tyto striktní požadavky CHKO se nám podařilo na zápraží umístit větší prosklení z obýváku a vstupní haly, protože jsem celé prosklení navrhl jako verandu s typickým dělením oken. Veranda je historický prvek prvorepublikových vilek a chat, takže nám bylo prominuto, že máme na boční fasádě větší okna, než je v CHKO přípustné. Takto velké formáty skel se v historii samozřejmě nevyskytovaly, ale je otázka proč. Velká okna se nedělala proto, že je nikdo neuměl, a nikoliv proto, že by byla ošklivá,“ vysvětluje Tomáš Klanc.
Majitelé si tak mohou užívat panoramatický pohled do okolí. U stavení dodržel architekt nejen obdélníkový půdorys 7,5 × 15 metrů, sedlovou střechu o sklonu 40° bez přesahů, ale také pro regionální zachované stavby lidové architektury typické asymetrické usazení střechy nad půdorysem patra. Právě díky tomu vzniklo zastřešené zápraží se vstupem do domu a příjemná terasa, která nás na první pohled upoutala.
„Přesah vzniklý díky asymetricky posazené konstrukci krovu má logiku. S typizovanou výstavbou od počátku devadesátých let se ovšem začaly dělat metrové i delší přesahy krokví ven z půdorysu domu. To je novotvar a naprostý nešvar, který nemá historicky, esteticky ani stavebně technicky žádné opodstatnění,“ rozhorlil se architekt. „Ale to je téma na dvouhodinovou přednášku.“
Kromě požadavků CHKO musel dům vyhovět i požadavkům protipovodňové ochrany. Část pozemku svažujícího se k říčce Pšovce je v zátopové oblasti. „Museli jsme stavět blíž k silnici. Výška základové spáry domu je nad úrovní stoleté vody. Za šest let, co tady bydlíme, se již Pšovka jednou vylila z břehů. K domu však s velkou rezervou nedosáhla,“ dodávají majitelé.
Působivá souhra
Vnitřní řešení domu je velmi moderní, ale působí útulně. Jeho propojení s exteriérem je domyšlené hlavně díky tomu, že obojí navrhoval architekt Tomáš Klanc. Navíc majitelům doporučil osvědčené a jím prověřené dodavatele zařízení. Nezaměnitelnou atmosféru celému přízemí dává již zmíněný přiznaný trámový strop ze skutečných nosných trámů. Je zaklopen palubkami a natřen přírodním olejem s bílým pigmentem.
Na podlaze celého přízemí je světle béžová velkoformátová dlažba Marazzi imitující kámen. Celá podlaha je vytápěna podlahovým topením, takže dlažba není nikdy studená. V zemitých barevných tónech pokračuje i světe šedá kuchyň s masivní dubovou pracovní deskou. Všechny interiérové dveře jsou vyrobeny na míru a jsou vysoké až do stropu. Jsou lakované tmavě šedou barvou. Vestavné skříně s těmito dveřmi na sebe navazují a jsou slícované stejně řešeným obkladem z lakované MDF.
Všechny atypické kusy nábytku včetně zmíněných dveří, vestavných skříní a kuchyně na míru vyrobilo podle návrhu architekta truhlářství TITA. Jídelní stůl je z masivního teakového dřeva a je stejně jako kamenná mozaika z lávového kamene na krbu z Indonésie, odkud je přivezl architekt ze svých cest. Sedací souprava, židle u jídelního stolu a pár solitérních skříněk jsou z IKEA.
Za masivním komínem s rohovým krbem vidíme další dvě části obytného prostoru. Vlevo je odpočinkový kout s posezením a knihovnou, vpravo je volný prostor, kde se může malovat, cvičit, tančit… Vytančit je možné velkým francouzským oknem až na terasu a pokračovat do zahrady. Není přeplněna rostlinstvem, paní domu si do trávníku vysadila pro radost jen pár dřevin a bylinkovou spirálu.
Nic bychom neměnili
Majitele jsou v novém domově šťastni, nic by neměnili. „Pan architekt Tomáš Klanc navrhl dům jako celek, nám na míru. Věděli jsme, co bychom v domě chtěli mít a dali jsme mu relativní volnost s tím, že nakonec jsme všechny jeho návrhy odsouhlasili. Přestože jsme si zprvu některé věci nedokázali představit, s odstupem času jasně vidíme, že celý jeho návrh je promyšlený, racionální a že se nám v tomto domě skvěle bydlí.
Dům jsme stavěli na dvě fáze. Nejdříve přízemí, kde jsme nějaký čas provizorně bydleli v pokoji pro hosty, později jsme dokončili i podkroví, kde máme svoji ložnici, dva dětské pokoje a druhou koupelnu. Nad schody je malá galerie, která se využívá i jako herna, podél nevyužívaných šikmin střechy plánujeme ještě dodělat skryté vestavné skříně.“
Na závěr dodejme, že si majitelé Radka s Tomášem radostně užívají i romantické okolí. Vyjíždějí údolím na kole, zajdou na procházku se psem, a když je potřeba také do krámu či hospůdky, které naštěstí v jejich vesnici nechybí. A tak k přátelům, kteří za nimi rádi přijíždějí na víkendy, přibyli další…
Text: Marie Rubešová
Foto: Vavřinec Menšl