Dům pro múzy a kapitána Nema

Stačí udělat pár kroků z kosteleckého náměstí, abychom došli k bytelným vratům zrekonstruované stodoly, která chrání a zároveň zvou do svébytného světa, kde k obyvatelům i návštěvníkům promlouvají historie, umění a vědeckofantastické romány.

Pohled skrz otevřená vrata stodoly, která se proměnila v prodejní galerii, nabízí první ochutnávku zrakové pastvy. Dívat se je ale na co už na prostranství před ní. Vítá nás velká keramická nádoba připomínající vykotlaný kmen vrby, který znovu ožil korunou z barevných letniček. Její autorkou stejně jako mnoha dalších keramických děl, s nimiž se setkáme v galerii, obytné budově i zahradě, je paní domu, výtvarnice Štěpánka Bašková.
Malé nádvoří je z jedné strany ohraničeno kamennou zídkou vystavěnou do stupňovitého hlediště, odkud nás pobaveně pozorují netradičně pojatí trpaslíci a další keramické figurky. Podle všeho očekávají, že jim v tomto soukromém miniamfiteátru předvedeme nějaký kousek, jímž dokážeme, že jsme naladěni na stejnou vlnu jako majitelé a mohou nás do jejich hájemství vpustit.

Budovy vytvořily uzavřené nádvoří

Stodola si z velké části ponechala svůj původní vzhled

Se zkušeností i odvahou

Před 25 lety, kdy si místo pro budoucí život manželé Štěpánka Bašková a Jan Svatoš vyhlédli, to zde vypadalo jinak. Chátrající zemědělská usedlost ale nabízela přesně to, co v domě, v němž tehdy bydleli, postrádali. Navíc disponovala mnohem větší rozlohou, která se ještě navýšila více méně nutným přikoupením sousední stodůlky.
„Předchozí starý dům nás při své rekonstrukci velmi limitoval a na můj keramický ateliér už v něm nebylo místo,“ vypráví Štěpánka a pokračuje: „Když jsme se rozhodli pro nové bydlení, věděli jsme naprosto jistě, že už cestou rekonstrukce nepůjdeme, protože výsledek nikdy nebude takový, jaký by měl být.“ A Jan k tomu dodává, že chtěli, aby dům oslovoval i další generace, aby tu mohl důstojně stát ještě za mnoho let. Ve dvou etapách, mezi nimiž byla patnáctiletá pauza, tak vznikl ojedinělý komplex třígeneračního rodinného domu s keramickým ateliérem a uměleckou galerií.
Kontrolu nad celým pozemkem má vyhlídková věž, která kromě zprostředkování úžasného výhledu, kdy máme Kostelec nad Černými Lesy jako dlani, plní ještě další funkce. Ukrývá Janovu pracovnu a zázemí pro hosty. Díky kamennému obkladu ne náhodou připomíná obrannou baštu. Jedním ze stěžejních požadavků majitelů totiž bylo, aby přestavěná usedlost ve výsledku připomínala zemanskou tvrz. Sestava budov spolu s přístřešky skutečně tvoří uzavřené nádvoří, do zahrady se stejně, jako tomu bývalo u panských statků, vchází průjezdem mezi rodinným domem a věží.

Průjezd do zahrady uzavírají bytelná vrata

Pod ochranným křídlem

Za výslednou podobou usedlosti, v níž se odvážně kloubí historické s moderním, stojí Ing. arch. Jan Línek, který je neotřelými přestavbami v odborném světě proslulý. Nejenže ho potěšila nestandardní přání majitelů, ať už jimi byla reminiscence na tvrz včetně obranné věže spojené s domem podzemní chodbou či zobytnění kamenné stěny v hlavním prostoru domu, ale sám je ještě rozvinul a přidal architektonické prvky, které jeho práci charakterizují. Nejvýraznějším je atypicky řešená střecha z předzvětralého titanzinku na obytné budově připomínající řez křídlem letounu.
Rekonstrukcím se Jan se Štěpánkou ale tak docela nevyhnuli. Vyžádaly si je obě stávající stodoly, přičemž u menší probíhala pod dohledem památkářů, kteří požadovali kopii původního krovu, jenž bylo nutné odstranit vzhledem k rozsáhlému napadení dřevomorkou.
Mezi dům a ateliér vkomponoval architekt Línek sklad keramických potřeb, jenž ozvláštnil kaskádovou střechou. Komunikaci mezi všemi budovami, vyjma věže, zajišťuje zasklený ochoz sloužící zároveň jako malá soukromá galerie keramiky, jíž Štěpánka nejen vytváří, ale i sbírá.

Původní stodola poskytla velkorysý výstavní prostor

obývacímu pokoji dominuje originální krb

Chvála přírodním materiálům

Už tím, že se soubor budov důsledně vyhýbá moderním pravoúhlým formám, dobře souzní s okolní zástavbou historického městečka i se zahradou obehnanou staronovým plotem z kamenů. Právě ty jsou důležitým spojovacím článkem mezi historií a současností usedlosti. Pískovec z rozebraných torz místních staveb a plotu posloužil architektu Línkovi v první řadě jako obkladový materiál, ale použil ho rovněž pro výstavbu plotu a okrasné zídky v zahradě. Rovnocenným partnerem je mu dřevo, sloužící jako další obklad fasády a uplatněné i na mnoha konstrukčních prvcích a vybavení celé usedlosti. Kov do ní zase vnáší industriální nádech, interiéry odlehčuje a provzdušňuje.

Prosvětlení přízemí galerie vyřešily trojúhelníky z tahokovu vsazené do podlahy patra

Vítejte ve světě verneovek

Vzhled středověké tvrze, která jakoby s každým stoletím mládla, naznačuje, že ani interiér nebude pojatý v klasickém duchu. Vstupní hala se schodištěm sice ještě trochu „klame tělem“, ale v centrální obytné místnosti už zaplesá srdce každého milovníka dobrodružných románů a historie. Obývací pokoj otevřený do krovu křižuje spleť lávek, jež by mohly být stejně dobře součástí lodní strojovny. Zde mají netradiční úkol, vedou k historickým mapám, jejichž je Jan zaníceným sběratelem. A zrak upoutá i originální krb, který jako by sem přenesli z Ocelového města.
Kuchyňský kout s jídelnou má moderní podobu, za nenápadnými dveřmi však ukrývá vchod do tajné chodby k věži. Napadá nás, že kdyby se Verneův kapitán Nemo rozhodl opustit podmořskou říši, jeho domov by mohl vypadat právě takto.

Zimní zahrada navazuje na obývací pokoj

Umění ve stodole

S uměleckou galerií, která je nedílnou součástí života majitelů, jsme se už letmo seznámili hned na počátku. Původně měla být přední stodola přestavěna na bydlení jednoho ze tří synů, ale plány jsou od toho, aby se měnily, a tak si velký otevřený prostor po odchodu mladých mužů z domova řekl o zcela jiné, avšak logické využití. Nejprve bylo třeba opravit nosné zdi, instalovat novou střechu a dvojici ztrouchnivělých vjezdových vrat nahradit novými. Potřebu přirozeného osvětlení vyřešila výměna bočních vrat za velké francouzské okno.
Částečné prosklení střechy pomáhá dostat ještě více světla do přízemního výstavního prostoru přes trojúhelníkové rošty vsazené v dřevěné podlaze. Současně vnáší do galerie hravý prvek, když sluneční paprsky tančí na podlahách a poskakují po trámech a občas zalaškují s některým z vystavených děl.
Netradičně si tu architekt Línek poradil s chybějícím hygienickým zázemím. Souběžně se štítovou zdí vložil do přízemní části plechový modul, v němž je umístěno WC s umývárnou a kuchyňka, která je nezbytná zejména během příprav vernisáží.

Umělecká díla instalovaná v zahradě osobitě komunikují s okolím

Zahrada je nevšedním výstavním prostorem nejen pro samotnou majitelku

Galerie pod širým nebem

Cit pro umělecká díla majitelům naznačil, že některá mnohem lépe vyzní v otevřeném prostoru. Nechají je proto „rozběhnout“ po nádvoří s půvabným rybníčkem a po protáhlé zahradě, o jejímž vzhledu měli od počátku jasno. Měla být přirozeným pokračováním krajiny, jakou uchovávali ve své paměti z dětství prožitého na venkově. A skutečně si v ní připadáme jako na procházce kousek za městem nebo vsí. Jen trochu víc pohádkové, protože na ní potkáváme i roztodivné obyvatele nejčastěji vyvedené v keramické hlíně a kovu. Podél pozemku jsou vysázeny stromy a keře, pod nimiž nacházejí úkryt keramická zvířátka, na větvích visí ptačí budky. Střed zahrady tvoří květnatá louka, na níž rozkvétají i neživé rostliny.

Jan Svatoš a Štěpánka Bašková

Text: Zuzana Ottová
Foto: Robert Virt a Zuzana Ottová

Dům pro múzy a kapitána Nema